ROZHOVOR S PARTNEREM KLUBU: Pavel Kobylka

B r n o - V pravidelném seriálu rozhovorů s partnery klubu se fotbalu někdy věnujeme spíše okrajově, tentokrát to ale nešlo. Povídali jsme si totiž s někdejším vynikajícím hráčem Zbrojovky Pavlem Kobylkou, který je v současnosti provozovatelem partnerského hotelu A-SPORT BRNO.

Pavel Kobylka se v Brně narodil a strávil tu drtivou většinu kariéry. Jen během vojny a pak na samém konci jihomoravskou metropoli opustil. Zbrojovce pomohl k návratu do první ligy, k postupu do Poháru vítězů pohárů i ke třetímu místu v roce 1995.

Rozhovor k poslechu na Spotify

Pavle, jste celoživotní Brňák, nebo jste při angažmá v Opavě dočasně přesídlil?
Určitě platí první varianta, Brňák. Opava byla jen taková moje poslední fotbalová štace, jelikož po druhém zápase jsem se zranil a od té doby už jsem se nedostal do potřebné formy. Zdravotně to bylo se mnou horší, problémy s kotníkem a tříslem mi ukončily fotbalovou kariéru.

Patříte k hráčům, kteří na kariéru vzpomínají, nebo jste spíše člověkem, pro kterého je to minulost a už se k tomu moc nevracíte?
Vzhledem k tomu, že se kolem fotbalu nějak pořád točím, vzpomínky samozřejmě jsou. Ale v dnešní době se moc vzpomínat nevyplatí, spíš se dívám dopředu. Je to diskutabilní, když jsem končil, nebylo to v dobré pohodě s tehdejším vedením, ale příjemnější vzpomínky převažují. .

Jak složité bylo v roce 1993 přepnout z módu české ligy do zápasů proti Leverkusenu? A nemělo tehdy Brno trochu smůlu na los? V osudí asi nebylo moc těžších soupeřů.
Myslím, že smůla na los to z našeho pohledu nebyla, jelikož jsme byli nezkušený mančaft. Hrozilo spíš, že bychom dostali soupeře z Rumunska nebo Ázerbájdžánu. Pro nás byla čest, že si můžeme zahrát proti takovému velkému klubu.

A jaké to bylo s ohledem na úroveň tehdejší úrovně ligy, nastoupit proti takovému týmu?
Bylo to, že jste někde o dvě patra níž, minimálně. Žádné velké ambice jsme neměli, oni ano. Ten dvojzápas pro nás byl velkou školou. Byl to zážitek, a je škoda, že to nepokračovalo dál.

Pamatujete si, koho konkrétně jste bránil?
Hrál jsem tenkrát na brazilského reprezentanta, Paulo Sergio se jmenoval. Vzhledem k tomu, že nám nedal ani v jednom zápase gól, jsem to snad nějak zvládl. I když jedna situace v Leverkusena byla, to jsem mu skočil na špek a brzdil jsem až za lajnou o reklamní panely.

Osobně vám hodně vyšla sezóna 1994/95, kdy se dařilo i Zbrojovce jako takové. Nemrzí vás trochu, že z třetího místa ten rok byl „jen“ Pohár Intertoto?
Pro mě to byl velký zážitek. Průměrná návštěva v té sezóně byla kolem 23 tisíc diváků na zápas, často víc. Atmosféra, emoce, všechno super. Jestli jenom Intertoto… Spíš byla škoda, že se v těch umístěních nepokračovalo dál a že se kádr obměňoval, takže to šlo spíš dolů, než nahoru. Skončili jsme třetí, bylo to úžasné, o to horší z mého pohledu bylo, že když jsem se vrátil z dovolené, dočetl jsem se z novin, že odcházím do Opavy. To bylo překvapivé, ale určitě kladné vzpomínky převažují.

Jste s někým z bývalých spoluhráčů v kontaktu? Nedávno se nám třeba Eda Lasota v jednom rozhovoru zmínil, že u vás na hotelu pobýval.
To je pravda. A jinak se vídám se spoluhráči poměrně hodně, chodíme jako stará garda hrávat fotbal a pravidelně i hokej. Takže ve styku su s hodně lidmi.

Jak často sledujete zápasy Zbrojovky? Zúčastníte se i osobně?
Samozřejmě. Že bych chodil úplně na každý zápas, to ne, to ani časově nelze. Ale dalo by se říci, že Zbrojovku sleduju poměrně dost.

Jak se podle vás liší fotbal z let devadesátých v porovnání s aktuálním? Není třeba naše soutěž výrazně soubojovější?
Kontaktů určitě přibylo. Dnes je kladený důraz na držení míče, není to jako za nás, možná mi to jen přijde, ale to člověk musel útočit nebo bránit. Dnes je to o tom, kdo je schopen déle udržet míč. Plus se zvýšil rozdíl mezi bohatými a chudými kluby.

Sledujete i zahraniční fotbal, a máte případně nějaký oblíbený klub?
Příležitostně ano, ale že bych nějak spěchal domů, abych něco stihl vidět, to ne. Vyloženě oblíbený klub asi nemám. Snad Bayer Leverkusen (smích).

Jak se zrodilo partnerství vašeho hotelu a klubu zrodilo? Vyplynulo to z polohy hotelu a stadionu, z vaší hráčské minulosti, nebo je to souběh obojího?
Je to souběh. My jsme to tady převzali do nájmu v roce 2008 a ta návaznost se nabízela. Jsme malý hotel rodinného typu, takže prostředky nejsou úplně takové, ale každá trocha do mlýna je dobrá. Nějakou zášť oproti dřívějším představitelům člověk nemá, co bylo, to bylo, život jde dál. A když se dá pomoci, proč bych nepomohl.

Jak složité pro vaše podnikání bylo uplynulé období? Ovlivnění gastronomie covidem už jsme tu probírali, nicméně pro hotel s restaurací to muselo být ještě složitější, že?
Samozřejmě to období nebylo jednoduché. Nejhorší je, že to neskončilo. Tento druh podnikání je asi v této fázi nejvíc bitý. Bylo by dobré, aby se to co nejdříve uklidnilo a vrátilo do normálu. Optimismus je, ale není nekonečný.

Dá se říci, kolik hráčů Zbrojovky se u vás v rámci ubytování prostřídá?
Záleží, jak moc se posiluje. Je to samozřejmě hlavně v přestupovém období, pokud sem jde někdo nový, na přestup nebo třeba jen na zkoušku. I proto ta spolupráce vznikla, aby byli hráči kousek od hřiště. I když se stalo i to, že jeden hráč ze Slovenska se ptal, kudy se na stadion dostane. Což je úsměvné, vzhledem k tomu, že stožáry jsou vidět hned z oken hotelu. Ale i tací jsou (smích).

Hráč se u vás i stravují, máte pro ně nachystané speciální menu, nebo si vybírají z běžného lístku?
Hráči sem chodí hlavně v předzápasovém režimu, v tom případě je strava jednotná. Zástupci oddílu, funkcionáři a zaměstnanci si pak vybírají ze standardního menu, které máme k dispozici.

Co byste na závěr rozhovoru vzkázal a popřál fanouškům a partnerům?
Aby situace ohledně covidu co nejdřív skončila a všechno se vrátilo do normálu. A aby ekonomika a následně sponzorství se mohlo vrátit do původního stavu. A Zbrojovka aby byla schopná nabrat co nejvíc movitých partnerů, aby se situace zlepšila a Brno se zařadilo mezi ligové kluby, kde má být.

Díky za rozhovor!