Přezdívka Holub? Mám ji už od dětství, usmívá se Petr Pavlík

B r n o - V zápasovém programu pro utkání s Bohemians jste si mohli přečíst také rozhovor s Petrem Pavlíkem, jedním z nových hráčů v brněnské kabině. I tentokrát vám nabízíme přepis rozhovoru na webových stránkách.

Druhý jarní domácí zápas, druhý zápasový program – a v něm se představuje druhá posila. Devětadvacetiletý stoper Petr Pavlík přišel do Brna v lednu, okamžitě zaujal jistou hrou a také tím, že i v krutých mrazech často navlékl pouze kraťasy. Zadák, který s fotbalem začínal v Opavě a okusil i turecké angažmá, strávil zatím nejdelší část kariéry ve slovenské Senici.

Od zimy ovšem válčí za Brno. Týmu pomohl ve vstupu do jara k pěti bodům a dvěma čistým kontrům (rozhovor vznikal před utkáním s Bohemians - pozn. red.), proti Liberci navíc hlavou přihrál na Řezníčkův vítězný gól.

Petře, v kolika letech jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Bylo mi asi sedm nebo osm let, začal jsem sám od sebe u nás na dědině. Řekl jsem si, že to zkusím. Po nějaké době pak taťka usoudil, že mi to celkem jde, a zapsal mě v Opavě. Tam jsem pak hrál až do nějakých patnácti let.

Poté následoval přesun do Baníku Ostrava. To asi vzhledem k rivalitě těchto klubů není úplně běžný jev, ne?
Opava tou dobou už nehrála nejvyšší soutěž, navíc vzhledem k věku jsem to takhle nebral. Ostrava znamenala výzvu, kterou jsem byl odhodlaný zkusit, a vyšlo to.

Opava s Baníkem aktuálně hrají druhou ligu, komu při vzájemném utkání dáš přednost?
Pokud bych se měl rozhodnout mezi těmito dvěma kluby, tak bych přál spíše Baníku. Bylo by fajn, kdyby postoupil do ligy a já si proti němu mohl zahrát. Rozjeté to mají poměrně dobře.

Míval jsi v dětství nebo mládí nějaký fotbalový vzor?
Mým vzorem byl Carles Puyol z Barcelony.

V Baníku přišly i první ligové starty, ovšem poměrně záhy následoval další přesun, tentokrát do Turecka. Bylo ti dvaadvacet let, nebál ses, jaké to v cizině bude?
Ani ne, bral jsem to jako další šanci. Přestup se dojednával nějakou dobu, zprvu to nevyšlo, pak až těsně před sezonou přišla změna a já za týmem odcestoval do Nizozemska, kde byl na soustředění. Stihl jsem pár dní přípravy a ligu.

Tam jsi naskočil do tří zápasů, další ale nepřibyly. Čím to?
Od klubu odešel trenér Durmus, který stál za mým přestupem. Nový trenér si pak těsně před koncem přestupního termínu stihl dovést nové hráče, kterým pak dával přednost. To je běžná součást fotbalového života, takže jsem to nebral jako nějaké zklamání. Prostě se to takhle seběhlo.

Jaký byl život v Turecku? Evropané znají především Istanbul, případně jižní pobřeží. Tebe ale hostování přivedlo do města Samsun.
Istanbul je obří město, které má víc obyvatel než bývalé Československo. Evropská část se liší od asijské, i v hustotě zalidnění. Samsun je pak dál na východ, v jiné části Turecka. I tohle byla zajímavá zkušenost.

V Samsunsporu přibylo do tvého životopisu dalších deset zápasů, v roce 2010 přišel návrat do ČR. Jak zpětně hodnotíš tureckou anabázi, která měla být původně delší?
Nijak toho nelituju. Odehrát se toho určitě dalo víc, ale já to beru především jako zkušenost, ne jako nějaké zklamání.

Potkal jsi během turecké sezony blíže některou z osobností zdejšího fotbalu?
Přímo na hřišti ne, ale párkrát za námi přišel Hakan Şükür, který už tou dobou ukončil aktivní kariéru.

Ani první sezona po návratu do ČR nedopadla ideálně, pak ovšem přišlo senické angažmá a skoro 150 zápasů v jednom dresu. Hádám, že jej řadíš mezi doposud nejlepší období kariéry?
Je to tak. Prožili jsme si s manželkou nějaké období nejistoty, nevěděli jsme moc, co bude dál. Ne že bychom trpěli, neměli co jíst, vůbec to nechci srovnávat s lidmi, kteří jsou na tom opravdu zle – ale jednoduché to nebylo. Na druhou stranu nás to semklo. Senica mi dala šanci, já tam strávil nezapomenutelné a dlouhé roky. Chvilku trvalo, než jsem se pevně usadil v sestavě, ale zápasů se pak povedlo nastřádat hodně. Hned po příchodu jsme navíc pod trenérem Grigou hráli Evropskou ligu se Salzburgem. Do pohárů jsme se pak dostali ještě jednou, přešli přes MTK Budapešť a pak skončili s kyperským Apoelem. Vzpomínám jen v dobrém.

Zprvu idylicky vypadalo také myjavské působení, které ovšem skončilo poměrně nezvykle. Myjava se odhlásila ze soutěže. Jak s odstupem hodnotíš tuhle anabázi?
Oddělil bych ten konec od samotného působení, které bylo skvělé. Senica byla rodinným klubem a v Myjavě tohle bylo ještě patrnější. Vše fungovalo na takové té kamarádské bázi. O samotném konci toho bylo napsáno a řečeno dost. Já za sebe musím říct, že rozhodnutí majitelů chápu a respektuju. A nesmírně si vážím toho, že mi i poté vyšli ve všem vstříc, nikdo mi nedělal žádné problémy při vyřizování formalit ohledně přestupu do Brna. Ani v tomhle případě ničeho nelituju a beru to jako další zkušenost.

Do Brna s tebou přišla i přezdívka Holub, jak a kdy se zrodila?
Jo, tak to bylo na úplném začátku. V osmi, devíti letech. Na tréninku se mi něco povedlo, takže jsem udělal takové to „pff“. A trenér okamžitě řekl, že se naparuju jako holub. Už mi to zůstalo a táhlo se to se mnou na každé další angažmá. Vždycky už v kabině byl někdo, kdo přezdívku znal a prozradil ji (smích). Dvakrát to byl třeba gólman Petr Bolek, v Kasimpase a pak v Senici.

I v Brně? Hráči se s ní na tréninku i při zápasech oslovují běžně.
Abych se přiznal, zrovna tady jsem ji klukům prozradil sám (smích). Slyším na všechno, na přezdívku, na jméno, na cokoliv.

Jak zatím probíhá adaptace v Brně? Ta fotbalová vypadá dle statistik solidně, co mimofotbalová? Po tvém přestupu jsi prozradil, že zkusíš dojíždět ze Senice, kde bydlíte.
To stále platí. Po dálnici je to něco přes hodinku, což se dá zvládnout bez problémů. Když ale máme dva tréninky, tak zůstávám v Brně, u tchána. To platí samozřejmě i pro zápasy.

Na hřišti jsi hodně vidět směrem dopředu i dozadu. Nahrávka na gól, šance na Slovácku. Těší tě to?
Pokud můžu pomoci týmu i v tomhle, je to jen plus. Kdyby ta šance na Slovácku skončila gólem, bylo by to rozhodně lepší, ale jinak je jedno, kdo se do šancí dostává. Důležité je, aby to šlapalo týmu. Vstup do jara se nám celkem povedl, i když bodů mohlo být více. Jinak jsem v Brně zatím spokojený, parta je tu parádní a vše si sedlo. Snad to tak bude pokračovat (úsměv).

Fanoušky hodně zaujal i jeden moment z utkání s Libercem – konkrétně milimetrový skluz při hrozícím kontru soupeře. Kolik času vlastně fotbalista v tento moment má na rozhodnutí a případné pochyby, zda zákrok zvládne, nebo si vykoleduje třeba červenou kartu?
Nad tímhle v té rychlosti není vůbec čas přemýšlet. Jiné by to asi bylo, kdybych už měl žlutou kartu, to člověk situace vyhodnocuje jinak. Ale v tomhle případě nebylo nad čím uvažovat, muselo jít o bleskové rozhodnutí.

Máš nějaké další koníčky mimo fotbal?
Manželku a psa (úsměv). Bobtaila jménem Ozzy Osbourne. Dost času pak strávím kolem domu, to je vlastně taky takový velký koníček. Máme dům, což je i pro Ozzyho lepší. Tedy pokud neprší (úsměv).

Díky za rozhovor a ať se daří!