Parádní vzpomínky, ohlíží se za kariérou čerstvý padesátník Eda Lasota
B r n o – Březen 1990. Zbrojovka hraje v Ostravě a na hřiště se dostává mladíček, který za tři dny oslaví devatenácté narozeniny. Ligu doposud nehrál a těžko šlo tehdy tušit, že se jeho bilance prvoligových startů zastaví na čísle 298 a pronikne i do národního týmu. Někdejší vynikající záložník Edvard Lasota oslavil v neděli 50. narozeniny!
Do Brna přišel – jako řada jiných skvělých hráčů – z Třince. „Před vojnou mě oslovili, tehdy tu byl trenér Cipro, asi jediný trenér, který mě vedl dvakrát. Byl jsem tak trochu předvoj, ještě pár let přede mnou došel do Brna Stašek Kluz. Potom dorazili Renda Pastorek, Renda Twardzik… A šlapalo to. Takový Renda Pastorek byl v Brně jen rok, došel jako nejlepší střelec třetí ligy a udělal, co měl. Dal spoustu gólů, pomohl k postupu a ještě si vyzkoušel zahraniční angažmá,“ připomíná Lasota postupový rok 1992.
Ještě předtím ale přišel zmíněný debut v nejvyšší soutěži. „Prohrávali jsme v Ostravě 4:0 a trenér Cipro mě poslal do hry místo Zelníčka. Vzápětí mi Hyravý nasadil jesle a nahrál na pátý gól. Ani jsem se nedotkl míče, vynikající start,“ směje se nedávný jubilant, který další rok strávil v Dukle Praha. V roce 1991 už byl ale zpět ve Zbrojovce, která tehdy spadla do druhé ligy. „Ale hned jsme se vrátili. Někde jsme uhráli bod, tuším v Chomutově, a to stačilo. Zajistili jsme si postup s předstihem. Slavilo se už cestou domů, oslavili jsme to tak, jak se má. Ve stejném roce jsme došli do semifinále poháru, o rok později až do finále, což při rozpadu federace a titulu Sparty znamenalo účast v Poháru vítězů pohárů.“
Los tehdy Zbrojovce přisoudil Bayer Leverkusen. „Byl to jeden z těch těžších soupeřů. U nich jsme nehráli špatně, měl jsem v závěru dokonce šanci. Kdybych proměnil, jeli bychom domů s lepším výsledkem. I tak jsme se drželi a byli jsme docela namlsaní, jenže u nás doma nám nedali šanci a přejeli nás. Byli zkrátka lepší,“ zmiňuje Lasota kvality Bayeru, který zvítězil 2:0 a 3:0 a nakonec vypadl ve čtvrtfinále po dvou remízách s Benficou.
Lasotův brněnský příběh se uzavřel v roce 1994, kdy přestoupil do Olomoouce. Celkem za Zbrojovku odehrál 47 prvoligových zápasů, v nichž vstřelil 14 gólů. Zejména v „nováčkovské“ sezóně se mu dařilo, trefil se devětkrát. Ve druhé lize vsítil sedm branek ve 23 duelech. „Měli jsme docela fazónu, udrželi jsme se bez problémů a v záloze s Peťou Kocmanem, Kufičem a Zdeňkem Svobodou nám to docela sedlo. Vzpomínám na to rád, hlavně na atmosféru. Jako druholigový tým jsme hráli pohár před 20 tisíci diváků, tolik lidí dnes nedojde ani na finále. V penaltách jsme vyřadili Slavii a málem i Baník. Na brněnské roky vzpomínám moc rád,“ připojuje Lasota další vzpomínku.
Po Olomouci si Eda zahrál ligu za Drnovice, Slavii, Opavu a Zlín. Jen dva duely mu chyběly k dosažení mety 300 zápasů v nejvyšší soutěži, hrál také v Itálii. A prosadil se i v reprezentaci, což po stříbrném EURU v Anglii nebylo snadné. Byl členem bronzového týmu z Poháru FIFA v roce 1997, jeho gól v duelu o bronz proti Uruguayi byl rozhodující. „To byl skvělý zážitek, v semifinále Brazílie, proti takovým soupeřům člověk nehraje každý den. A proti Brazílii nehráli mnohem lepší a slavnější hráči, než jsem byl já. Jen atmosféra tam byla slabší, na zápas o třetí místo chodili lidi pozvolna, bylo ticho. Ale zase v Japonsku na KIRIN Cupu jsem sice nehrál od začátku, ale zase jsem měl možnost sledovat 60 tisíc lidí na tribuně, jen jsem čuměl, co předvádějí. Se Slavií jsem si zahrál na Old Trafford před dvaceti tisíci diváky a se Zlínem na Atléticu v Intertoto Cupu. Tam jsme dokonce vyhráli, lidi nám tleskali, zatímco na Simeoneho a Torrese pískali. To všechno jsou parádní vzpomínky.“
Nyní Lasota žije na Vyškovsku, kde už dlouhé roky trénuje Radslavice. „Máme tu fajn partu, bohužel situace je taková, jaká je. Nehrajeme, netrénujeme, všechno je nejisté. Kluky znám odmala, držíme spolu a nedám na ně dopustit. Na léto už mám domluvenou oslavu, na jaře bych slavit ani nechtěl. Lepší je to venku, se selátkem. Snad to půjde. Nikdo moc neví, co bude, opatření se střílejí od boku co dva dny, jako kovbojové. Mám dceru v deváté třídě, a co jen se za poslední týdny pořád mění ohledně přijímaček, to se až člověk diví.“
V kontaktu s bývalými spoluhráči Lasota i s o hledem na situaci moc často není. „U Pavla Kobylky jsem bydlel na hotelu, když jsme v Brně pracovali, ale to už je pár let. Hodně jsem se potkával s Peťou Kocmanem, ten už bohužel nežije. Na fotbale jsem zase potkal Marcela Cupáka, trénoval Vážany. A dva moje bývalé kluby spojuje osoba Staška Kluze, u kterého býváme s Radslavicemi na soustředění,“ uzavírá čerstvý padesátník.
Fotbalový klub FC Zbrojovka Brno přeje Edvardu Lasotovi všechno nejlepší k jeho jubileu a mnoho štěstí a zdraví do dalších let. Edo, díky za vše!
