Ondřej Pachlopník: Skvělý pocit, být konečně zase na hřišti

B r n o – Velká úleva! Více než rok čekal Ondřej Pachlopník na další soutěžní zápas, po těžkém zranění a následné léčbě a rekonvalescenci se nicméně v neděli poprvé dostal na hřiště. Béčku pomohl gólem k vítězství s vedoucími Kozlovicemi.

„Konečně! Bylo to skoro třináct měsíců, už to bylo hodně dlouhé a neobešlo se to bez komplikací,“ vzpomínal Pachli na loňské září, kdy se zranil v utkání na hřišti Domažlic, a následnou složitou léčbu. V létě se vrátil z hostování v Plzni, tehdy ale možná ani on sám nedoufal, že se na hřiště podívá už začátkem října. „Udělali jsme vše pro to, aby ten návrat byl co nejrychlejší. Asi to nakonec bylo o něco dřív, než jsme čekali, ale byl to skvělý pocit. Konečně si zahrát a být zase na zeleném hřišti.“

Po tak dlouhé pauze nejde zdaleka jen o tréninkové manko, důležitou roli hraje i psychika. „Přiznám se, že obavy jsem trochu měl. Asi v desáté minutě mi soupeř to koleno trochu přejel, ale bylo to dobré pro psychiku, že jsem ten souboj ustál. Koleno to vydrželo a podvědomě jsem si potvrdil, že to půjde. Jinak jsem měl pokyn, abych se soubojům trochu vyhýbal a nedostával se do nich často,“ pokračoval Pachli.

Ten k výhře přispěl proměněnou penaltou, kterou sám vybojoval. Podíl měl i na první brance. „Byl to důležitý zápas, takže výhra těší. Z áčka nás tam bylo víc, takže jsme to brali skoro jako povinnost, ale Kozlovice nehrají špatně. Nebyl to surový tým, byli fotbalovější, než jiné mančafty v soutěži. Asi není náhoda, že jsou první, vypadají dobře.“

A co Ondru čeká dál? „Trénuju už naplno, akorát musím dostat hlavu do stavu, kdy budu normálně podstupovat souboje. A samozřejmě dál dodržuju režim skrz koleno, posilovat svaly okolo. Doufám, že se prosadím do zápasů áčka, ale není to tak, že by to muselo být hned. Dva, tři zápasy za béčko asi budou nutnost, protože dostat tu herní praxi není úplně snadné. Musím si to osahat, než abych skočil rovnou do zápasu áčka,“ je si vědom.

Často se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. To platí i v případě dvaadvacetiletého ofenzivního hráče. „Něco jsem si z toho odnesl. Po zranění vím, že na sobě musím víc pracovat, víc se o sebe starat, zlepšit stravu. Nic není zadarmo. Uvědomil jsem si, co jsem jak dělal a co bych měl změnit,“ prozrazuje.

Po návratu z Brna musel Pachlopník oželet číslo 21, které má od zimy Filip Blecha. Vzal si sedmičku, kterou ve Zbrojovce dlouhé roky nosil Pavel Zavadil. „Ale neberu to tak, že bych se tím měl nějak svazovat. Nemyslím, že by nás někdo srovnával. Jednadvacítku měl Filip a sedmička byla volná,“ usmívá se. A co říká na výsledky prvního týmu? „Začátek byl hodně dobrý, to jsem ani nečekal. Poslední dva zápasy se nevyhrálo, ale věřím, že se to zase otočí k lepšímu a budeme vítězit. A pokud k tomu budu schopen dopomoci, budu jen rád.“