Navrátilec Mach: Věřím, že můžu být platným hráčem

B r n o – Jednou ze staronových tváří byl na úvodním tréninku přípravy i záložník Marek Mach. Ten opustil Zbrojovku v únoru loňského roku, po angažmá v Blansku se nyní do našeho klubu vrací. „Věřím, že můžu být platným hráčem,“ řekl po stvrzení transferu.

Jednadvacetiletý záložník má za sebou doposud šest startů za první tým, které nastřádal v sezóně 2019/20. Další starty střádal v juniorce a následně v béčku, před startem loňské jarní části se nicméně přesunul do Blanska. A rok ve druhé, respektive třetí lize by se dal rozdělit na dvě poměrně odlišné části.

„Ze startu jsem bohužel měl zánět achillovky a trenér Pulpit to asi vzal tak, že jsem se chtěl vyhnout náročné přípravě. Pak už jsem těch šancí moc nedostal, a když, tak třeba jen na poločas. V nové sezóně jsem od začátku hrál, tím jsem získal sebevědomí, které zákonitě s přibývajícími minutami roste,“ zmínil Mach boje ve druhé a třetí lize.

V té třetí se Blansku docela dařilo. „Postavili jsme docela dobrý tým z mladých hráčů. Ze Zbrojovky tam byli ještě další kluci, třeba Dominik Blažík a Tomáš Chyla, velký bojovník, který doslova skákal do střel. Jestli ho můžu takhle vychválit (úsměv). Sami jsme nevěřili, že bychom mohli hrát takhle relativně vysoko. Bohužel na konci to šlo trochu dolů, třikrát jsme prohráli smolně o gól, jinak bychom mohli být ještě výše.“

Mach byl nakonec v týmu druhým nejvytíženějším hráčem, k tomu přidal pět branek. „Ze začátku jsem hrával defenzivního záložníka, potom jsem se posunul na osmičku, kde mi to možná sedělo i lépe. Vytvářel jsem šance, nějaké góly jsem i dal. A když ztratím balon, ještě je pár hráčů za mnou, takže to není tak hrozné. Ale byl jsem hlavně rád, že hraju.“

A tohle přání platí i po návratu do Zbrojovky. „S trenérem jsem se už o své roli bavil, počítá se mnou spíš na defenzivního záložníka. Jsem rád, že tu šanci mám, a když budu hrávat, bude mi úplně jedno, kde to bude. Poperu se o to. Trenéra Dostálka znám ještě z juniorky a z béčka, prostředí se taky moc nezměnilo. Přibylo pár nových hráčů, ale už jsem se s nimi měl možnost seznámit před svátky na hokeji a na trénincích. Na podzim jsem se chodil dívat na zápasy, takže přehled mám. Obecně si samozřejmě s mladšími hráči sednu vždycky rychleji, ale nemám problém se bavit s každým. To je pro tým jedině dobře, když kabina funguje takhle. A když se třeba Oťas Kohoutek může bez problémů bavit s Řezňou,“ pochvaluje si Mach.

A jaký cíl si klade? „Chtěl bych hrávat pravidelně a být užitečný pro tým. Věřím, že můžu být platným hráčem. Když jsem před třemi lety naskočil do áčka, možná toho asi bylo moc, hlavně na psychiku. Teď jsem vyzrálejší, nemám starosti se školou a ostatními věcmi. Jsem rád za tu šanci a věřím, že to bude lepší.“