Muž zápasu Polák: Měli jsme dnes velkou touhu po vítězství

B r n o - Comeback jako Brno! Jak jinak by se dal nazvat dlouho očekávaný návrat bývalého reprezentanta Jana Poláka do sestavy mateřské Zbrojovky? Zkušený harcovník naskočil do zápasu v základní sestavě s kapitánskou páskou a jako správný lídr nakonec i vystřelil první brněnské vítězství v letošní sezoně, když na startu druhé půle propálil vše, co mu stálo v cestě.

Více než čtyři tisícovky diváků, které si v horkém odpoledni našly cestu na Srbskou, kvitovaly Polákovy první doteky okamžiky u míče s velkým nadšením. Vždyť hned po minutě hry se ve středu pole elegantně zbavil protihráče a přihrál, což pak s úspěchem několikrát zopakoval. „Na začátku jsem to určitě vnímal, ale postupně jsem se samozřejmě začal soustředit na samotnou hru," ujišťoval o své soustředěnosti. „Tady v Brně jsem začínal a pomohlo mi to dostat se do světa, takže za návrat jsem moc rád a chtěl bych si zápasy tady užít. Zatím se cítím dobře a budu se to snažit přenést i na hřiště. Důležité je, aby vydrželo zdraví,“ pokračoval ve svých dojmech po prvním zápase.

„Návrat asi nemohl být lepší, ale ještě důležitější je, že jsme vyhráli. Odpíchli jsme se tak odspodu a můžeme teď v klidu potrénovat a dobře se připravit během reprezentační pauzy," neskrýval šťastný střelec úlevu po výhře, které se Brňané dočkali až ve čtvrtém zápase sezony.

Hned po závěrečném hvizdu se nabízela otázka, jestli si nebude ze spoluhráčů také trochu utahovat, že výhru musel vystřelit až on. „To určitě ne, takové věci by se nám mohly rychle vrátit. Něco klukům řeknu a pak se třeba nevyhraje, to nemám rád. Musíme zůstat na zemi a pokusit se takové výsledky opakovat,“ snažil se Honza nepodlehnout euforii. „Dnes jsme hru víceméně kontrolovali a dostávali se do šancí. Měli jsme velkou touhu po vítězství, bylo to ještě o stupeň výš a je skvělé, že se nám to konečně podařilo,“ snažil se však nakonec přece jen najít nějaký rozdíl oproti předchozím zápasům.

S blížícím se koncem jsem toho měl plné zuby

Přestože byli domácí většinu prvního poločasu aktivnější, na první a vlastně i rozhodující branku si museli počkat až na začátek druhého dějství. Tehdy se míč dostal na kapitánovu kopačku, která jej usměrnila za Hečova záda. „Byla tam velká skrumáž, jakmile jsem si balon zpracoval, viděl jsem, že mám trochu času a podíval se, kde jsou všechny ty nohy. Zkusil jsem to propálit a naštěstí to prošlo. Snažil jsem se hlavně držet míč při zemi, kdyby jej někdo tečoval a ono to spadlo až do brány,“ nastínil svůj pohled na celou gólovou situaci navrátilec do sestavy.

Po závěrečném hvizdu pak bylo více než jasné, koho fanoušci zvolí hráčem zápasu. „Že nastoupím v základu, jsem se definitivně dozvěděl až dnes, takže jsem rád, že jsem vydržel celý zápas. Cítil jsem se už v týdnu dobře, i když jsem byl nachystaný, že to přece jen nebude úplně optimální. Na konci už jsem se snažil hlavně držet své pozice a pomoct klukům v obraně, abych vydržel. S blížícím se koncem už jsem toho měl plné zuby, takže určitě mám ještě co dohánět,“ cítil ve svém výkonu i přes získané ocenění rezervy.

Na řadu přišla i pro mnohé palčivá otázka fotbalového stadionu na Srbské, který mnohým nepřirostl k srdci. „Tady jsem hrál, ještě než jsem odcházel do Liberce. Je to tu takové věčné téma. Když se bude dařit, tým bude hrát navrchu a tak, jak budou fanoušci chtít, pak všichni přijdou i sem. Je to trochu i v našich hlavách, i když chápu, že pro diváka to tu asi není tak atraktivní. Důležité je podpořit svůj tým a když se bude dařit, pak není důvod, aby si někdo nenašel cestu i na Srbskou,“ uzavřel svoje pozápasové povídání.