Martin Doležal: Trenéři v mé kariéře? Od každého jsem si něco vzal

B r n o – V zápasovém bulletinu na utkání se Slavií jste si tentokrát mohli přečíst rozhovor s novým trenérem gólmanů, Martinem Doležalem. Jako obvykle nyní rozhovor nabízíme všem, kteří si program nemohli z jakéhokoliv důvodu přečíst.

Pětatřicetiletý gólman Martin Doležal je s Brnem po většinu své kariéry neodmyslitelně spjatý. Působí zde s drobnými přestávkami od svých dvanácti let, v dubnu 2010 si na hřišti Olomouce odbyl ligovou premiéru. Celkově odchytal za Zbrojovku 38 utkání, ještě v uplynulé sezoně zaskočil za zraněného Melichárka a odchytal sedm zápasů, se Slováckem udržel sedmé čisté konto v kariéře.

Během jarní části si však Martin při tréninku natrhl postranní vaz v koleni. To jen urychlilo rozhodnutí, které už učinil předtím – Martin Doležal se tak od nové sezony stává trenérem zbrojováckých gólmanů. A v této roli poskytl i svůj první rozhovor.

Martine, kdy poprvé ti v hlavě začaly zrát myšlenky na trenéřinu?
To už si ani nevzpomenu. Fotbal mě baví a živí zároveň, takže jsem vždycky věděl, že bych se mu chtěl tímto způsobem věnovat i po skončení brankářské kariéry. Nabídka přišla, jsem za ní rád a teď už se musím jen snažit dělat tu práci tak, jak se má. Tedy vychovat kvalitní gólmany.

Ovlivnil tě v tomto směru některý z tvých bývalých trenérů?
Od každého jsem si něco vzal. Když připravuji tréninky, zpětně si vzpomínám na vše, co jsme kdy dělali, a občas to pro zpestření zařadím. Musím říct, že jsem na trenéry měl štěstí. Někteří kluci na to v kariéře třeba dojeli, protože neměli zajištěný pravidelný a kvalitní specializovaný trénink. Já byl ve Zbrojovce odmalička a časté tréninky považuju za obrovskou výhodu. Proto jsem i rád, že ve Zbrojovce aktuálně je početný trenérský tým.

Jaké je jeho aktuální složení?
Radim Vlasák přešel k akademii, k mládeži se vrátil Pepa Hron, za to jsem hodně rád. My tři bychom měli spolupracovat a brankáře někam vést.

Přesun z hráčské kabiny do trenérské kanceláře výrazně urychlilo těžké jarní zranění, že?
To zranění stoprocentně vše uspíšilo. Já si maloval, že budu chytat do padesáti jako Pepa Hron, cítil jsem se dobře. Tak to ale v životě je, stane se to ve vteřině a všechno je jinak. Teď už s tím nic nenadělám a můžu se naplno věnovat trenéřině. Asi to tak mělo být.

Proměnil se nějak tvůj vztah s Dušanem Melichárkem, jedničkou Zbrojovky?
Náš vztah je pořád stejný. Když je problém, řekneme si to a vyřešíme. Já se mu snažím vyjít třeba vstříc, když potřebuje dotrénovat to nebo ono. S tím problém nemám. Sranda před tréninkem taky vždycky nějaká je, ale když tréninková jednotka začne, jde to stranou. Nechceme, aby z toho byl nějaký paskvil (úsměv).

Za Dušanem stojí v gólmanské hierarchii Vlasta Veselý, dále jsou v gólmanském týmu talentovaní mladíci Záleský a Floder. Jak vidíš jejich pozici?
Mladé kluky zatím sledujeme, jsme rádi, že na soustředění a vůbec v přípravě byli oba, nyní si to vyhodnotíme. Je to složité v tom, že máme v podstatě dvě mužstva, áčko a juniorku. Prioritou pro nás pochopitelně je, aby mladí chytali, ale nemůžeme se dostat pod nějaký tlak v áčku ani v juniorce. Oba mladí kluci jsou nadějní a talentovaní, pokud na sobě budou pracovat, mohli by to zvládnout. Ale nesmí si myslet, že to půjde samo a že když vlezou do áčka, je to vrchol všeho, co dokázali, a dál už nic nemusí dělat. Práce je před nimi ještě hodně.

Ve Veselého stopách se vydal Pavel Halouska, hostující ve Znojmě. Předpokládám, že to kvituješ s povděkem?
Každému pomůže, když chytá. Pavel kvalitu má, za půl roku ukázal velké zlepšení a věříme, že pokud ve Znojmě bude chytat, zlepší se ještě víc. Je to teď už jen na něm, aby tu šanci využil a dokázal, že chytat umí.

Tréninkové jednotky jsou hodně pestré, kde všude čerpáš inspiraci?
Neocenitelný je v tomhle internet, kde teď trávím ještě více času, než předtím. Snažím se na každý trénink nachystat nějakou novou věc, oživení a zpestření. Je jasné, že některé cvičení, které můžu zkusit s Dušanem, nemůžu zkoušet na mladé kluky, protože to technicky ještě nemůžou zvládnout. Když tu byl ještě Kristian Barbuščak, měl nových věcí opravdu hodně, já se snažím být něco mezi. Aby to nebyl až takový blázinec, kdy jsme skákali přes stoly a podobně (úsměv).

Díky za rozhovor a ať se daří!