Martin Berkovec: Těším se, nebylo o čem přemýšlet
B r n o - Nejčerstvější posilou Zbrojovky se stal jednatřicetiletý gólman Martin Berkovec. Rodák z Mariánských Lázní dnes v Brně podepsal smlouvu a zítra se připojí k týmu. Jak se těší na nové angažmá a koho v týmu zná? Nejen to prozradil Martin v prvním rozhovoru!
Prozradíš, jak transfer konkrétně probíhal?
Upeklo se to docela rychle. Minulý týden jsem se sešel poprvé s Tomášem Požárem, kterého znám ještě z Bohemky. Tam si mě tehdy po operaci vytáhl ze Slavie, dal mi šanci a za to jsem mu vděčný. Vysvětlil mi situaci a nebylo moc o čem přemýšlet, věděl jsem, že je to férový chlap. Přicházím s touhou pomoci Zbrojovce k záchraně.
Máš podvědomí o tom, jak letošní ročník FORTUNA:LIGY vypadá?
Zápasy jsem sledoval, soutěž je hodně vyrovnaná. Každý může porazit kohokoliv, pokud se nejedná o týmy úplně nahoře, které jsou přece jen trochu odskočené. Hodně záleží na tom, kdo dá první gól, to je pořád stejné.
A jak se tedy těšíš na návrat do známého prostředí?
Těším se moc. Když jsem končil v Karviné, hráli jsme o záchranu, spíš jsme prohrávali, než vyhrávali, to bylo hodně náročné. Jsem rád, že v Litvě jsme hráli o špičku a zase jsem se naučil vyhrávat, to člověku hodně pomůže. Doufám, že si to přenesu do Brna, někdy je důležité přijít s čistou hlavou a nezatížený tím, co bylo. Pak se začíná líp.
Vybaví se ti některý ze zápasů proti Zbrojovce?
Pamatuju si domácí zápas v Edenu, kdy jsme vyhráli 2:0. Ve stejné sezóně jsme v Brně prohráli, to dával jediný gól Michal Škoda. Ale vím, že těch zápasů bylo víc.
Koho v kabině znáš blíže?
Poměrně dost kluků. Z Bohemky znám Zipa (Jan Moravec – pozn. red.), z Karviné Dreksiče, Šeďu (Peter Štepanovský – pozn. red.), teď došel Timo Záhumenský. Nerad bych na někoho zapomněl. A ještě ze Slavie znám Vaňouse, s tím jsme byli i na hostování v Hlučíně. S aklimatizací ale nemám problém nikdy, vždycky jsem dokázal rychle zapadnout a podle mého si sednu s každým.
Jaká byla litevská soutěž? Pro většinu fanoušků je to trochu neznámá.
Hraje se od března do listopadu. V té první sezóně jsem přišel v polovině, skončili jsme druzí. A rok potom první. Jsem spokojený, byla to zajímavá zkušenost. Je to trochu jiné, člověk tam není tolik na očích, ale pro gólmana je hlavní, že chytá, a to se mi tam splnilo. Zachytal jsem si i kvalifikaci v Evropské lize. V tomhle směru to bylo fajn.
Jak populární je v Litvě fotbal? A jaké je složení kabiny?
Spíš než fotbal tu je populární basketbal, fotbal tolik na očích není. Ale tu poslední sezónu se točily jen silné týmy, nebyl tam žádný slabší soupeř, to šla kvalita nahoru a bylo to lepší, než ten první půlrok. V týmech jsou samozřejmě domácí hráči, ale je tu i dost Srbů, Chorvatů, kabiny jsou mnohonárodní. Ale fungovalo to až neskutečně, táhli jsme za jeden provaz a bylo to znát. Těžko se to popisuje, ale kabina byla zkrátka skvělá.
A co země jako taková, jak ti přirostla k srdci?
Je to krásná země. Hodně lidí si možná řekne, že je to vlastně Rusko, ale tak to samozřejmě není. Vilnius je evropské město, jsou tu hrozně hodní lidi, nádherná příroda. Všichni se o všechno starají, drží při sobě. Fajn země.
Plánuješ se v Brně usadit? Kde máš vlastně aktuálně zázemí?
Máme s přítelkyní byt se zahradou za Prahou, není to nijak daleko, ale na dojíždění to není optimální. Aktuálně jsem na hotelu a budu si něco hledat. Brno je hezké město a těším se, až ho poznám.
V gólmanském minitýmu jsou aktuálně tři brankáři, jak vnímáš početnou konkurenci?
Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že gólmanů je vždycky moc a nejlepší je to ve dvou. Teď už to beru jinak, početnější gólmanský tým vítám. Nepřišel jsem nikoho vystrkávat ze sestavy, jde mi hlavně o to pomoci Zbrojovce k záchraně, to je aktuální cíl. Musíme táhnout za jeden provaz, jako jeden tým, jinak to nejde.
A trenéra Martina Doležala znáš?
Volali jsme si. Připomínal jsem mu, že jsem kdysi do Táborska šel po něm a nebylo nic snadného ho vystřídat, byl tam za boha (smích).
Jak jsi na tom aktuálně po fyzické stránce? Dokázal bys případně v neděli naskočit do brány?
V listopadu skončila sezóna, z Litvy jsem obecně zvyklý se o hodně věcí starat sám, třeba posilovny tam nejsou týmovou záležitostí. Když jsi připravený, hraješ, když nejsi, máš smůlu. S lety už jsem přišel na to, co potřebuju. Možná kdybych byl mladší, netroufnul bych si na to, ale teď se zkrátka nachystám, a když trenér řekne, že mě potřebuje v bráně, tak to zvládnu. Proto jsem tady.
Díky za rozhovor!
