Martin Berkovec: Musíme si pomoci navzájem
B r n o – Již více než tři roky je neotřesitelnou jedničkou v bráně Zbrojovky Martin Berkovec. O tuto roli zabojuje čtyřiatřicetiletý gólman i ve druhé polovině sezóny, v níž zatím nechyběl ani v jednom ligovém utkání.
Zimní příprava není u hráčů příliš oblíbená, což nejspíš platí i pro gólmany?
Málokdo to má rád, je to i pro nás brankáře specifické. Ale v Litvě jsem si na umělku docela zvykl, tam se na tomto povrchu hraje i liga. Člověk si to nesmí nechat znechutit, je to zkrátka součást fotbalového života.
Váš gólmanský tým prošel poměrně zásadními změnami, jak si na to zvykáš?
Proměnilo se to, ale je běžné, že se gólmani točí. Se Šimim jsme byli hodně sehraní, ale já nemám problém s nikým, Sváča je taky úplně v pohodě, je to další Západočech. Rozrůstá se to (úsměv). Takže místo Šimiho je tu Sváča, je s námi mladý Hložan. Ten taky vypadá dobře, oba mají ještě všechno před sebou. Jsem zvědavý, jak to v sezóně bude vypadat.
A změnil se i trenér. Jaké to je, když tě vede Vlasta Hrubý, se kterým jsi ještě nedávno chytal?
Už na to pár otázek padlo. Je to zvláštní, ale musím říct, že to není špatné. Máme k sobě blízko, i věkem, i tím, že se už nějakou dobu známe. On člověk stejně pořád dělá věci, na které je zvyklý, a základ je být pořád lepší, než jsou ostatní. Kdo nás trénuje, to na té podstatě nic nemění. Samozřejmě jak přibývá věk, je to těžší a těžší.
Jaká je zatím z tvého pohledu zimní příprava? Naposledy v Žilině jsi měl ve druhé půli možná až překvapivě málo práce.
Každý zápas je jiný, samozřejmě jde i o to, jak Žilina hrála. Chystali se na Slovan, taky neměli všechny hráče. Ale jo, výsledek dobrý, celkem i hra. Je to samozřejmě specifické, jít do druhého poločasu nerozchytaný, člověk je trochu ztuhlý a musí se do toho dostat. Ale už jsem toho odchytal dost a vím, co je třeba. Domácí měli jednu velkou šanci skoro v závěru, předtím jeden nepříjemný volej po rohu. Střílel do chumlu, nebylo moc vidět, naštěstí to šlo doprostřed. Tak jsem si konečně i něco chytil (úsměv).
To narážíš na předchozí zápas ve Skalici a šest inkasovaných branek?
To byl pro celý tým trochu zápas blbec. Nebylo to úplně dobré, nesedlo nám to, museli jsme si k tomu už i během zápasu něco říct, na můj vkus až hodně. Ale to někdy není špatné, je to pořád lepší v přípravě, než potom v lize.
Cíle pro jaro jsou jasné?
Chceme se porvat o postup. Místo v bráně je jedno, chytat chci já, chytat chce Sváča, chytat chce Hložan, možná i Vlasta Hrubý ještě (smích). Prostě to tak je, my gólmani to takhle máme. Jsme tu proto, abychom postoupili. Nejde o jednotlivce, ale o to, jak si pomoci navzájem, aby chytal ten nejlepší a přineslo to dobrý výsledek.
Předpokládám, že jako gólmani oceňujete návrat Luďka Pernici?
Každý takový hráč, který už má něco odehráno, je vzadu plus. I když chápu trend mládí vpřed, beru to, ale pokud chcete postoupit, jsou i zkušenosti potřeba. Luďa umí organizovat obranu, je hodně slyšet. Je to super frajer i do kabiny, kde je s ním taky sranda. Pro nás je to jen plus.
Díky za rozhovor!
