Krejčího mise v Japonsku - tři zápasy i tajfun na přivítanou
B r n o - Zbrojovák Ladislav Krejčí má za sebou exotickou reprezentační misi v japonské Šizuoce. Desetidenní SBS Cup si užil se vším všudy, nechyběl ani nefalšovaný tajfun na přivítanou. Osmnáctiletý talent se k turnaji vrací v krátkém rozhovoru.
Reprezentace U19 sehrála na turnaji tři zápasy s bilancí jedné výhry, jedné remízy a jedné porážky, což znamenalo celkovou druhou příčku. Krejčí zasáhl do všech zápasů, proti Chile si zahrál na místním Shizuoka Stadium. Stánek s kapacitou 50 tisíc diváků hostil tři duely světového šampionátu v roce 2002. Mimo jiné i čtvrtfinále, v němž Brazilec Ronaldinho zaskočil zkušeného Seamana a poslal tak Angličany domů z turnaje. Hrát by se zde měl také ragbyový šampionát v roce 2019.
Samotné město Šizuoka má přes 700 tisíc obyvatel, leží na jihu Honšú a je hlavním městem stejnojmenné prefektury.
Co vše máte jako tým za sebou?
Nejprve jsme hráli proti domácí akademii, která je nejlepší v Japonsku. Po půli jsme prohrávali, ale nakonec zvítězili. Potom nás čekalo Chile, hrálo se na zdejším hlavním stadionu s kapacitou asi 50 tisíc diváků, který hostil i mistrovství světa. To skončilo remízou. Na závěr jsme pak prohráli s Japonskem gólem z poslední minuty. První dva zápasy jsem hrál od začátku, v tom posledním jsem šel na hřiště jako střídající hráč.
Jak jste jako tým obstáli?
Ještě máme na čem pracovat, ve hře jsou chyby. Ale takové těžké zápasy nám hodně pomáhají. Třeba hráči Chile byli skvěle technicky vybavení, sehraní, silní na míči. Ale docela jsme to zvládli a dokázali s nimi hrát. Věříme, že do kvalifikace nedostatky odstraníme.
Co vás nyní s reprezentací čeká?
Nejbližší jsou přípravné zápasy v Irsku, hraje se tentokrát už v reprezentační pauze, takže o nic nepřijdu. V listopadu se pak hraje první fáze kvalifikace.
Bylo fajn potkat se zase s parťákem Tondou Růskem, který před sezonou odešel na hostování do Znojma?
Jo, my jsme v kontaktu pořád, takže ani tak nevnímáme, že nejsme v jednom týmu. Byli jsme spolu na pokoji.
Jak náročný byl časový posun?
Je to sedm hodin rozdíl a pořád se z toho trochu dostávám. Proto jsme po příletu měli delší čas na aklimatizaci. Hned první den nás přivítal tajfun, ale byli jsme tak unavení, že jsme ho prospali a neměli ani čas se nějak stresovat (smích).
Jaké vládlo v Šizuoce počasí? O tajfunu už víme, co přišlo potom?
Bylo velké dusno, vysoká vlhkost vzduchu. Po zápasech jsme byli durch mokří. Moře bylo spíš studenější, na koupání moc ne.
Stihli jste poznat i samotné město a okolí, třeba relativně blízké Tokio?
Tokio je vzdálené asi dvě hodiny, ale podívat jsme se tam nebyli. Při volném odpoledni jsme se dostali do centra, prohlédli si ho. Město je hezké, ale hodně hustě zalidněné. Málo prostoru, budovy naskládané přes sebe (smích). Chvilku trvá, než si na to zvyknete.
V Japonsku jsi byl poprvé? Měli jste možnost otestovat si konzumaci jídel pomocí hůlek?
Jo, poprvé. Hůlkami jsme občas jedli a celkem mi to šlo. K jídlu byla hlavně rýže a těstoviny, k tomu ryby. Maso jako takové jsme deset dní v podstatě neviděli.
Jaký byl let?
Letěli jsme nejprve do Helsinek, asi devět a půl hodiny. Tam dvě hodiny pauza, dvě hodiny do Prahy a potom jsem se ještě musel dostat do Brna. Celý den na cestách (smích).
Pociťoval jsi následky ještě na středečním prvním tréninku? A bylo fajn se zase vrátit do známého prostředí?
Byl jsem ještě trochu ztuhlý a nerozhýbaný, ale v pohodě.
Hlavně jsem se už těšil na kabinu, na kluky a na tréninky. Přece jen to bylo hodně dlouhé. Teď se chystáme na Olomouc. Věřím, že ten zápas zvládneme a nastartujeme se na vítěznou vlnu.
Díky a ať se daří!
