Klidně si otevřu pusu i na Pavla Zavadila, říká nenápadná opora ze zálohy
Pan Nenápadný, i takovou přezdívku by mohl dostat Roman Fischer. V letošní lize nastoupil ve všech zápasech Zbrojovky v základní sestavě. Gól sice nedal, na jeden nahrál, ale i jeho „černá práce“ uprostřed pole je podepsána pod dobrými výkony i výsledky našeho týmu.
Můžete i vy sám o sobě říct, že se daří?
Já nechci hodnotit sám sebe, jestli mám formu, či nemám. Hraju v základu, snažím se co nejlíp odvádět svoji práci. Daří se celému týmu, což je jenom dobře. Musíme se všichni přičinit, aby to pokračovalo i nadále.
Takže prožíváte harmonické období?
Jsem zdráv, hraju, tak asi ano. Zažil jsem toho ale ve fotbale už dost, abych něco přeceňoval. Může přijít zranění, nebo něco jiného a idyla je pryč. Nechci to zakřiknout. V Hradci jsem kdysi hrál dva roky v kuse, pak přišlo zranění a vše bylo pryč. Pořád musím být ostražitý a nechci vynášet žádné kategorické soudy.
Pojďme na hřiště. Tam je vaše místo vedle Pavla Zavadila. Jak se doplňují dva třicátníci a zkušení borci ze středu pole?
Já myslím, že v pohodě, my tam míváme mezi sebou vždy nějaké průpovídky, hecujeme se…
Neříkejte. Na tribuně bývá slyšet většinou jen hlas Pavla, vy spíš připomínáte tichou vodu.
To je jen zdání. Kolikrát mu řeknu, ať se víc vrací dozadu, ať už se konečně ve svým věku naučí bránit. Komunikace mezi námi probíhá. On to pak doplní gesty a vidí to celý stadion. Proto ten dojem.
Dovolí si ještě někdo kromě vás sprdnout muže číslo jedna zbrojovácké hry?
Ale jo, Pavel není takovej, že by si nenechal nic říct. Na hřišti jsou další zkušení a starší hráči, kteří taky dokážou promluvit, když je třeba. Pavel Košťál, Alda Schuster.
Vraťme se k zápasu s Plzní. Tomáš Brigant dorážel míč po vašem pasu na 1:1. On sám nedokázal říct, zda to byla střela či přihrávka. Co vy na to?
Jo, střílel jsem, chtěl jsem to dávat podél Kozáčika, ale nesedlo to, Tomáš tam stál na dobrém místě a dorazil to. Jinak bych si zase musel drbat hlavu, že to šlo vedle.
Teď nás čeká Mladá Boleslav, další těžký soupeř…
Kdysi jsem jim dal gól, vyhráli jsme tam s Hradcem 2:0. Nebylo by špatné to v sobotu zopakovat. A navíc jim máme co vracet, loni jsme tam prohráli 2:5 a vyslechli jsme si od fanoušků svoje. To nebylo vůbec příjemný. Nesmí se to opakovat.
Jak vlastně žijete v Brně?
Mám tady pronajatý byt 1+1, ale pokud je to možné, jezdím domů. Doma jsem teď v Ostravě-Hrabůvce. Tam mám ženu a tři děti. Šestiletou holčičku a dva kluky, dvojčata, dvojvaječná, takže nejsou úplně stejní. Všichni chodí do školky, a když nejsem doma, tak je všechno na manželce. Proto jezdím za nimi, abych jí co nejvíce pomohl.
