Kapitán Magera: Soustředění se vyvedlo, bylo to příjemné zpestření
M a l t a - Zbrojovákům pozvolna končí sedmý a poslední den zimního soustředění, už zítra v časných ranních hodinách Maltu opustí a vrátí se do Brna. Kapitán Lukáš Magera je s průběhem týdenního kempu vesměs spokojený.
Soustředění spěje ke svému konci a už je prostor na bilancování. Jak se ti osobně ten týden v teple zamlouval?
Myslím, že se soustředění vyvedlo jak po výsledkové stránce, tak i ve všech ostatních směrech. Ubytování, povrchy, prostředí. A snad až na nějaký den nebo dva vyšlo i počasí. Bylo to příjemné zpestření našeho tréninkového procesu, že jsme mohli vyjet za teplem a nemuseli jsme být v lednu týden v mrazech.
Tušil jsi, do čeho jdeš, nebo pro tebe byla Malta velkou neznámou? A jak se ti ostrov nakonec zamlouval?
Moc informací jsem neměl, jen manželka tu asi před devíti lety byla a něco mi říkala. Posílala taky nějaké fotky, dnes jsme byli na stejných místech. Líbilo se mi to, Valletta je moc příjemné město, byl jsem trochu překvapený z toho, jak vypadá. Okolí hotelu je totiž trochu jiné, novější.
Travnaté povrchy byly taky v pořádku?
Na to, kolik zápasů se tam hraje, bylo hřiště připravené perfektně, i to bylo příjemné překvapení. Také tréninkové plochy byly v pořádku, jen jeden den jsme museli na umělku, ale to nešlo nijak ovlivnit, protože přišel silný déšť. Celkově to splnilo očekávání, se kterým jsme sem jeli.
Teď vás čeká velký teplotní skok, nemáš z toho trochu obavy?
Věřím, že to zvládneme, dnes jsme dostali vitamíny, aby to nedopadlo nějak zle a půlka kádru neonemocněla. V sobotu máme individuální trénink a od pondělí zase jedeme naplno, čeká nás ještě celý únor.
Na soustředění jsi naskočil do tří zápasů, přičemž ten poslední jsi odehrál celý. Jak se ti jevili místní Hibernians?
Byli docela šikovní, hlavně vpředu měli šikovné hráče. Hráli z bloku, snažili se posouvat a vykrývat naše přihrávky, což se jim v určitých situacích dařilo a chodili do brejků. Ale ve druhém poločase se ukázala naše síla, vnutili jsme jim náš rychlý styl hry a tím jsme je moc nepouštěli na naší polovinu. Byl to další zápas, který jsme potřebovali, protože někteří hráči toho zatím neodehráli tolik. Popasovali jsme se s tím dobře a nakonec vyhráli 3:1, mohlo to být i víc.
Výsledkově se vám tedy soustředění vydařilo, o tom už byla řeč. Roste s dobrými výsledky týmová sebedůvěra?
Celkově máme tři výhry ve třech zápasech, dostali jsme jednu branku, takže převládá spokojenost. Ale je pořád na čem pracovat, nemůžeme se chlácholit tím, že jsme třikrát vyhráli. Soutěž je totiž něco úplně jiného, bude náročná a těžká, velmi těžká. Nicméně pokud k tomu budeme přistupovat takto, jsem přesvědčen, že to přinese svoje ovoce. Musíme tak pokračovat.
Vraťme se ještě k utkání s Hibernians. V dresu soupeře se objevili i dva hráči, proti kterým jsi nastoupil v roce 2009 při svém reprezentačním debutu proti Maltě, Agius a Hogg.
Zápas jsem si vybavil, ale že bych si pamatoval konkrétní hráče, to ne (úsměv). Už je to přece jen deset let, navíc jsem tehdy vnímal spíš to, že hraju první zápas za nároďák. Ale věděl jsem o tom. S místním klubem jsem nikdy asi nehrál, ale s nároďákem jo, na to se nezapomíná.
Jak trávíš na soustředění volný čas, pokud nějaký máte?
Většinou se s Pavlasem koukneme na nějaký film, nebo si voláme s rodinou. Mám pětiměsíční dceru, malý syn má tři a půl, tak jsme hodně v kontaktu. Těším se na všechny, až budu doma s nimi; manželka toho má teď dost, je na dvě děti sama.
S Petrem Pavlíkem se znáš dlouho, takže volba spolubydlícího byla jasná?
Známe se ještě z Ostravy, takže to bylo dané. Už než jsem přišel, psal jsem mu a on mi Brno doporučil, neřekl ani půl špatného slova. I proto v tom hrál velkou roli, rozhodování pro mě bylo tím jednodušší.
Díky za rozhovor a ať se daří!
