Jan Hladík: Za každý gól jsem rád, ale mělo jich být víc
B r n o –Jan Hladík letos naskočil do 32 zápasů, v nichž vstřelil 6 branek. Tu poslední na hřišti pražské Sparty. Jak hodnotí sedmadvacetiletý útočník svou premiérovou sezónu v první lize?
Stihlo už hořké zklamání ze sestupu trochu přebolet?
Pořád to přetrvává, zklamání je velké. Když se člověk podívá na jednotlivé zápasy, říká si, že kolikrát stačila jen maličkost, abychom je zvládli lépe. Bohužel ve výsledku to dopadlo špatně, jsme dole. Určitě se i v této sezóně dají najít hezké momenty, dvakrát jsme obrali mistrovskou Slavii, porazili Slovácko, vyhráli v Jablonci. Ale to vše nebylo k ničemu a jasně převažuje zklamání, protože jsme to jako celek nezvládli.
Z týmového hlediska je to jasné, ale jak hodnotíš uplynulý ročník po individuální stránce? Šest gólů v první prvoligové sezóně není tak špatným počinem.
Před sezónou jsem si řekl, že bych byl spokojený s pěti góly, dal jsem jich šest, za každý z nich jsem samozřejmě rád. Ale už jen s ohledem na to, kolik jsem měl šancí, jich samozřejmě mělo být ještě víc. Dát třeba jeden jediný gól proti Teplicím, mohlo být všechno jinak.
Poslední gól byl takovou odměnou za poctivé dohrání situace?
Šel jsem do souboje naplno, jako se snažím pokaždé. Čekal jsem, že by se třeba nemuseli domluvit a mohlo by z toho něco takového být. Gól by to asi byl i tak, ale nebudu lhát, chtěl jsem ten gól dát, na Spartě se góly nestřílí každý den. Kdyby se domácí míče nedotknuli, asi bych to nechal být, v tom případě by to byl Flodřisův gól a tomu bych ho samozřejmě nemohl vzít (smích). Nakonec ten gól ale k ničemu nebyl.
Teď vás čeká krátké volno, jak jej strávíš?
Vzhledem k tomu, že máme malého syna, se nikam ven nechystáme. Dovolenou tak strávíme doma – v Brně, Prostějově, Olomouci a Znojmě. Vyjedeme si třeba někam k přehradě, navštívíme známé a příbuzné, které jsme vzhledem k našlapanému programu neviděli dva roky. Ani naši malého ještě neměli moc možností vidět, takže základnu asi budeme mít ve Znojmě.
Plánuješ úplně vypnout hlavu od fotbalu?
S některými kluky se asi potkám, ale určitě si budu chtít od fotbalu odpočinout. Poslední roky byly docela náročné, navíc to zklamání pořád přetrvává, takže je potřeba nabrat nové síly fyzické i psychické, abychom se v kabině sešli natěšení a druhou ligu zvládli. Nic snadného to totiž nebude.
Studovali jste, s kým se v soutěži vlastně potkáte? Pár otazníků tam je, třeba ohledně Žižkova.
Sledujeme to, uvidíme, jak to nakonec bude vypadat a kdo ligu bude hrát. Stoprocentně tam ale bude třeba pět týmů, které budou chtít jít nahoru. Bude to hodně našlapané a musíme se nachystat co nejlépe, abychom se po roce vrátili.
Čeká vás v pauze tradičně i nějaký individuální tréninkový plán?
Po týdnu postupně přecházíme na individuální režim. Kluci, kteří byli nemocní nebo zranění a mají nějaké manko, začnou jako první, pak se přidáme i my ostatní. A za tři týdny se zase sejdeme v kabině.
Díky za rozhovor!
