JAROSLAV HYNEK: V posledních čtyřech zápasech podzimu uděláme maximum pro vítězství

B r n o - Jako hráč nastupoval za Uničov a Přerov, trenérem se přesto stal už v pouhých 24 letech. Během studií své první zkušenosti sbíral u mládeže v Olomouci, naplno začínal jako dorostenecký kouč v Baníku. 9 let působil na Dukle, kde dva roky trénoval nejvyšší soutěž. Před Zbrojovkou řídil z lavičky slovenskou Žilinu, kterou přes předkola dovedl do Konferenční ligy. V Brně je od června.

Trenére, máte před sebou poslední 4 druholigové zápasy před zimní přestávkou, ovšem s novými vlastníky v zádech. V jakém rozpoložení je mužstvo po těchto změnách?
Nové vedení nám potvrdilo, že musíme pracovat s tím, co máme aktuálně v kádru. To znamená dál zabudovávat do týmu mladé kluky, vyhodnotit si přínos každého hráče vzhledem k zimní přestávce a pokusit se uhrát co nejvíce bodů. Chceme to udělat tak, abychom neuhnuli z naší hry a udělali maximum pro úspěch. Tabulka je vyrovnaná. Když vydržíme v tom, co děláme, doplníme kádr, tak věřím, že o pauze skvěle připravíme na jaro. To pak bude zcela odlišné.

Realizační tým rozšířila klubová ikona Pavel Zavadil. Pozici sportovního ředitele převzal bývalý reprezentant Martin Jiránek a součástí sportovního úseku je od tohoto týdne odchovanec a legenda Zbrojovky Honza Polák. Co na tyto příchody říkáte?
Jsou to první krůčky k tomu, jak to celkově pojmout. Martin je obrovská fotbalová persona celosvětově. Mega přínos, on je zkušený, má přehled z těch velkoklubů, kde působil. Věřím, že je obrovsky pracovitý stejně jako když byl hráč. Už jenom jak pracuje v tom začátku, tak je to obrovská vzpruha. Se Zavošem jsem hrál, je to borec, který to tady má rád. Hodně se zklidnil, je v něm potenciál, který může klukům předat. Honzu znám krátce, je to taťka Poliho, už za Zdeňka Psotky tady figuroval. Především se hlavně jedná o místní legendu. Takového člověka s jeho charakterem a zkušenostmi prostě kolem sebe chcete a potřebujete mít. Aktuálně to směřujeme k Žižkovu, kde to chceme zvládnout, ale rozhodně to nebude jednoduché. Tyhle příchody mají na tým určitě pozitivní vliv.

Fanoušci jsou naštvaní z výsledků a i třeba z toho, že jste neudrželi vedení 2:0 proti Vlašimi. Rozumíte jim?
Pro lidi je fotbal zábava. Chodí na svůj klub a nejvíc je zajímá výsledek. Fandové Zbrojovky jsou v tom hrozně dlouho. Já jim rozumím a chápu to. Jsou frustrovaní extrémně. Aby ta změna mohla proběhnout, tak sem musí přijít někdo, kdo není místní frustrací tolik zasažený a přitom dokáže cítit zodpovědnost. Změny je opravdu potřeba udělat a zachovat si klid. A ten je v této fázi absolutně důležitý. Já ten tým vedu a chci ho dostat z těžké situace.

Na tiskovkách se i po výsledkově nepovedených duelech vždy vyjadřujete v pozitivním duchu. Říkáte, že se držíte své hry, svého systému a vypíchnete pozitiva. Proč k tomu takhle přistupujete?
Vím, že ten výsledek není dobrý. Někdy jsem to musel vzít i na sebe. Na druhou stranu v tom chci hledat to, že na něčem pracujeme, že se někam směřuje. Panika, zoufalství a negativita opravdu nepomůže. Pokud bych podléhal pohnutkám veřejnosti, tak jsme všichni v háji. Řadu věcí s hráči řešíme interně. Určitá úroveň pozitivního myšlení je však důležitá, jinak se z toho nikdy nevyhrabeme. Každý den si probírám zápasy, tréninky a vymýšlím, co udělat líp a jakou dát zpětnou vazbu hráčům. Fakt mi to není jedno.

Máš za sebou necelý půlrok na lavičce Zbrojovky. S čím jste do Brna přicházel?
Když jsem sem se tu ocitl, tak jsem samozřejmě vnímal, že to nebude nic jednoduchého, protože skladba kádru byla nejistá. Tušili jsme, že změn bude strašně moc a nevěděli jsme, jak se ten tým doplní, kdo odejde a my chtěli splnit ambice majitele. Ať to byl pan Bartoněk, později pan Zábranský, ambice byly o tom, že chceme využít toho, co nabízí FAČR za první ligu, dále uspokojit fanoušky. Papírově jsme před sezónou měli na to, abychom hráli v té první třetině tabulky. A k tomu jsme očekávali mnoho procesních změn.

Brněnské fotbalové prostředí je poměrně specifické. Neodrazoval Vás od nového angažmá právě tento fakt?
Spousta lidí se mi divila. Já to ale dokážu vysvětlit intuicí a výhledem do budoucna. Byl jsem v Ostravě 4 roky a na začátku ten klub byl horší a horší. Byli jsme pod vedením Vernera Ličky, Boba Pánika a Libora Paly. Lidský potenciál tam byl, ale chyběly peníze, rozpadalo se nám zázemí, nebylo pořádně kde trénovat, navíc jsme se stěhovali do Vítkovic. Šlo to úplně do kytek a podívejte, kde jsou Ostraváci dnes. Když jsem viděl Zbrojovku, tak jsem vnitřně cítil, že by mohlo přijít něco podobného.

Pomohl Vám v rozhodování i fakt, že v klubu byl Zdeněk Psotka?
Zdeněk měl zajímavé plány, ujišťoval mě, že máme pokrytou sezonu, že můžeme pracovat. To bylo něco, co mě opravdu lákalo. V těch složitých podmínkách udělal parádní věci, ale chápu, že ztratil chuť pokračovat, když se to všechno takhle táhlo. Já jsem ale cítil, že může přijít změna. Noví majitelé vnesli pozitivní vliv. Tak jak jsem vnímal energii u pana Brabce v Baníku, věřím, že podobný efekt bude mít příchod nových šéfů tady v Brně.

Měl jste od začátku představu, že chcete nastolit velké změny?
Vzhledem k těm chystaným změnám jsem věděl, že nás čeká velká dřina. Nahradit odchody, změnit tréninkové návyky, naučit herní systém v nové organizaci hry, zabudovat mladé hráče. Čekal jsem, že ten podzim bude náročný a výsledkově ne ideální. Každopádně jsem šel za tím, že vybudujeme silný fungující tým, který na to zjara vletí a o ligu se úspěšně popere.

Navíc Vám odešli Řezníček, Alli, Alijagič a Endl. Na druhou ligu nadstandardní fotbalisté.
Měli jsme tam místo nich vytipované hráče, kteří by nám mohli pomoci, byli v dosahu a jejich příchod byl víc než reálný. Bohužel výsledek s Varnsdorfem spoustu z nich odradil. Po konci přestupového období se ještě 14 dní jednalo s kluky bez smluv, ale nové vedení nepřistoupilo na jejich podmínky.

Změn doznala i sekce komunikace, která se personálně rozšiřuje. Vnímáte i tomto ohledu změny?
V určité fázi sociální sítě sleduji omezeně. Soustředím se plně na naši práci. Když přichází něco nového, je potřeba to osvěžit na všech úrovních. PR oddělení je také zásadní. Rozšíření je důležité pro kvalitní spolupráci a rozsáhlou prezentaci veřejnosti. Nové cestě fandím, Brno si to zaslouží. Na hodnocení je ale pochopitelně brzy.

Proč Zbrojovka nedala zapomenout na jaro a i letos je v tabulce úplně na chvostu?
Většina týmů hraje pouze destruktivně, což je pro tým, který se učí něco nového, extrémně složité. Ale vidím, že se zlepšujeme. Nejsme v háji, otázka je, na co stačí kádr, kondice a aktuální úroveň naší hry. Ale to je už teď jedno. Díváme se dopředu. Kdo nechce, nemůže tady být. Nesmíme váhat. Zásadní je, aby všichni noví i stávající lidé v klubu tomu dali drajv a šli do toho po hlavě. Ne pochybovači, kteří to budou brzdit. Chceme brzy vidět první střípky úspěchu.

Znamená to, že jste byli nuceni sáhnout do vlastních řad. Jací jsou mladí hráči, kteří postupně nastupují v áčku?
Polášek, Švancara, Polák, k nim Hamzič s Jamborem, kteří jsou v áčku déle. Hodně se přibližuje Večeřa. Jsou mladí, mají obrovský potenciál a my jsme navíc potřebovali posílit. Proto jsou tu s námi a hrají.

A to do prvního týmu nakukují i další hráči, například Šlapanský nebo Toman. Co říkáte na mladé kluky, kteří vzešli ze zbrojovácké mládeže?
Vždycky je skvělý signál pro rodiče, jejich začínající hráče i kluky, kteří už ve Zbrojovce vyrůstají. Je vidět, že se o jejich dlouhodobý vývoj starají kvalitní trenéři. Jenže růst mladých obrovsky limituje cestování, hrací plochy a třeba i to, že trenéři mládeže se musí soustředit na více svých zaměstnání. O to je to obdivuhodnější, že nám dorůstají hráči, kteří mají předpoklad být připraveni na profesionální fotbal.

Může se Zbrojovka brzy vrátit tam, kam patří?
Věřím, že jsem měl jako trenér dobrou intuici. Samozřejmě je otázka, jak dlouho v tomhle budu já do budoucna, ale mně se tento vstup šéfů líbí, vidím v tom kvalitní a pozitivní energii. Co všechno už se stalo, co se změnilo, jak lidé reagují na jejich start. Věřím, že Zbrojovka půjde svižně za ambicemi nových majitelů.

Kde berete sílu po takto náročných měsících?
Ať se děje cokoli, každý trenér musí umět vést tým. Mám za sebou zkušenosti z obtížných období. Je třeba být pevný, náročný a někdy i chvilku vydržet. Postupně tým kolem sebe stmelovat a pozitivně podporovat. Nejtěžší je udržet kolegy a hráče v pracovitosti, přestože se nedaří a oni třeba cítí, že jejich budoucnost je nejistá, motivace se hledá těžce. Mám zkušenost z Dukly, kde jsme s panem Prokešem stanovili koncept rozvoje mládeže, který se nám podařilo dotáhnout. Ze 4 mládežnických kategorií se nám nakonec povedlo vytvořit 15 týmů. Měli jsme spoustu dětí a z toho profitoval celý klub. Samozřejmě by to nešlo bez nervů, tvrdé práce a finanční jistoty silného majitele. Tohle já teď cítím i ve Zbrojovce.

Kdy Vám bylo během zatím krátkého působení nejhůře?
Těžká otázka. Varnsdorf byla strašná facka jednoznačně. První čtyři kola se ten tým zvedal, ale tři nebo čtyři nejzkušenější borci v tom dostali červenou. Tam bylo potřeba napnout všechny síly a ukočírovat to. Znamenalo to, že s některými musíme pracovat ještě důsledněji. Nabalovalo se to, odešli nám další hráči a klub nikoho nekoupil. Potřebovali jsme nějaké povzbuzení. Výkon se zvedal, potom se nepovedl výsledek se Zlínem, kde jsme možná hráli nejlépe a nedotáhli obrat. To nám vzalo dech.

Právě zranění hráčů kabině rozhodně nepřidalo.
Jenže tohle k fotbalu patří. Takový Martin Nový byl klidný, přesný a byla to velká ztráta kvalitního hráče. Když se nám na tréninku zranil, tak to bylo po tom všem asi nejtěžší. Tímto jsme přišli o hodně možností. Nemohli jsme se z toho úplně složit, naopak to chtělo, aby ostatní zabrali.

Působil jste v Ostravě, pak dlouhé roky v Praze na Dukle, pracoval jste kolem ženského fotbalu a naposledy vedl slovenskou Žilinu. Kde je Váš domov nyní?
Bydlení nechávám na ženě. Ta vybrala v klidnou část Brna na Ivanovickém náměstí, kde chodíme na procházky a koupeme se v chrlickém biotopu. Kluci mají 8 a 15 let, hrají fotbal a chodí tu do školy, takže se nám v Tuřanech moc líbí. Mám radost, protože jsme chtěli jsme být všichni spolu. Žena je ze Znojma, jsme teď blízko její rodiny a přátel. Na jednu stranu jsme moc rádi, protože tady v tom regionu nás hodně lidí zná. Jsou to prostě zbrojováci, řeší i hokejovou Kometu. Takže když se nedaří, pocítíte to i doma.

Vize nových vlastníků Zbrojovky je výstavba fotbalové akademie, která by měla přinést špičkové podmínky pro výchovu mládeže. Co říkáte na tento koncept?
Propojení tréninkových center nebo stavba úplně nového se mi strašně líbí a Zbrojovka ji nutně potřebuje. Musíš to vždycky stavět na mládeži a na fanoušcích. Pokud se podaří přivést kompetentní odborníky a zajistit potřebnou podporu, věřím, že tato vize může být úspěšně realizována. Otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat, než se tyto plány naplní.

Je to určitě otázka na několik let dopředu. Chtěl byste u toho být jako trenér?
Jednoznačně. Pro to je potřeba trpělivost, důraz, pracovitost. Chtěl bych u toho být, samozřejmě nároky jsou, vedení má vždycky na vaši práci nějaký pohled. Každý se rozvíjí, každý na něco stačí a na něco už to ne. Já vím, že se musím také dál rozvíjet a posouvat. Věřím, že u toho budu, ale samozřejmě je to hlavně moje přání, protože o tom úplně rozhodují jiní. Dokud tu jsem, udělám pro klub maximum.

V současnosti nemůžete kromě Nového využít ani Jambora, Gyamfiho, Sváčka nebo Hellebranda. Jak jsou na tom?
Je třeba zdůraznit, že povaha všech zranění není z nepřiměřeného tréninkového procesu. Jumbovi soupeř přilehl nohu v nepřirozené poloze v zápase se Spartou. Víceméně to chtěl zkusit, ale ten lékařský zákrok to stejně potřebovalo, protože problémy měl s kolenem dlouhodobě. Hellebrand už začíná zlehka trénovat. Foster, Sváček a Nový by měli být k dispozici pro zimní přípravu.

Na soupisce je i někdejší talent brněnského fotbalu Ondřej Pachlopník, jenže s týmem netrénuje. Jaká je jeho budoucnost?
Viděli jsme ho v tréninku. Talent je nesporný, to bylo vidět, když ještě hrál ligu. Jeho stav po náročné operaci ho do potřebné zátěže na dlouhou dobu nepouští. Sotva začne, vletí do toho, tak už mu musíte dát omezení, takže se nemůže dlouhodobě kvalitně zlepšovat. Snažíme se k tomu přistupovat citlivě. Ondra má teď od fotbalu úplnou pauzu. Jsme domluvení, že se vrátí, ale už pravděpodobně v jiné roli, o které se ještě budeme bavit. Osobně si myslím, že to na profesionální fotbal už nebude. Bohužel tím český fotbal přichází o obrovsky nadějného kluka.

Srbská 6. listopadu zažije odvetu prvního předkola UEFA Youth league proti Trenčínu. Jak velký svátek to pro Zbrojovku může být?
Já jsem to zažil v Žilině, když jsem vedl áčko. Klub oba domácí zápasy absolutně vyprodal. Přišlo přes 10 000 diváků, pod umělým osvětlením tam byla neuvěřitelná divácká kulisa a naprosto neskutečný zážitek pro kluky, kteří hráli o Ligu mistrů. Užívali si to trenéři i celé rodiny. Je to obrovská motivace pro další mládežníky. Byl to hřeb toho, kolik mladých kluků z devatenáctky se dostalo do áčka. Obrovská reklama pro Žilinu a její akademii. Naši zbrojováci byli druzí, ale zaslouží si to. Je to odměna pro celý klub a přeju jim, ať to tady zaplní víc než to teď plníme my.

Kam až můžou naši dorostenci dojít?
Těžko říct, nedokážu odhadnout. V áčku máme nějaká zranění, ale pokusíme se maximálně vyjít vstříc, aby kluci, kteří tam věkově spadají, hráli, protože by tam hrát měli. Realizák je výborný, tak věřím, že poskládají silný tým, který bude úspěšný.

Po Bohunicích a Frenštátu Vás v ligovém poháru v Praze na Letné čeká utkání s největším rivalem Brna. Jak k němu Zbrojovka přistoupí?
Podle mě nám ta Sparta vyšla v pravý čas. Je to bezesporu nejkvalitnější tým u nás. Budeme hrát jak nejlíp umíme. Čeká nás těžké utkání, ale budeme chtít hrát naši hru. Nikdo nepochybuje o tom, že asi budou mít převahu. My jednoznačně povedeme kluky k tomu, aby byli co nejodvážnější a zkusili si co nejvíc věcí. Zároveň to ukáže zrcadlo fotbalové úrovně, kam se chce nové vedení jednou dostat. Vidím tam i tenhle rozměr. Ukáže se, kolik práce je ještě před námi.

Když jste do Brna přišel, domácí kotel bojkotoval domácí i venkovní zápasy. Poprvé od Vašeho příchodu přišli ultras na brněnské derby, poté i na Vlašim. Co říkáte tomu, že i fanoušci Zbrojovky umí vytvořit krásnou fotbalovou atmosféru?
V tichu se hraje strašně blbě. Když přišli na tu Líšeň, tak to jelo parádně. Viděl jsem Švancika nebo Poláka, jak hecují diváky a následné reakce. Myslím si, že je to obrovsky důležitá interakce, která upevňuje vztahy. Zajímá mě i pohled fandů. Po zápase s Vlašimí, kde jsme v závěru ztratili vedení 2:0, jsme tam s kotelníkem po zápase strávili dobrých 20 minut. Já jsem kvitoval, že si mě zavolal a upřímně jsme si vyměnili názory. Celé to bylo to v pozitivním duchu. Jsme v přerodu a vážíme si jejich podpory. Chceme za nimi chodit po každém zápase, podívat se jim do očí a poděkovat. Věřím, že jich bude v hledišti víc a víc, budou trpěliví a ve finále je náš pozitivní přístup potěší a odmění i bodovými zisky.

Díky za rozhovor!