Hattrick po patnácti letech. Dal jsem si dárek k narozeninám, usmívá se Čermák

B r n o – Zbrojovka vedla 6:1, když sudí Denev ukázal po faulu na Pachlopníka na penaltový puntík. Míč si převzal Adrián Čermák a ranou k tyči zkompletoval hattrick. Po patnácti letech!

Naposledy se podobný kousek povedl v soutěžním ligovém utkání Luďkovi Zelenkovi v Drnovicích v květnu 2005. „V dospělé kategorii jsem hattrick určitě ještě nedal, naposledy se mi to povedlo v mládeži. Jsem rád, že to tam takhle napadalo. Dal jsem si dárek k narozeninám. A jestli za to budu muset něco zaplatit, budu rád,“ usmíval se čerstvě sedmadvacetiletý Čermák v narážce na to, že v krátké době zřejmě podruhé zásobí klubovou pokladnu.

V předminulém domácím duelu si připsal první gól, teď tedy hned tři. Všechny ve druhé půli, nejprve se trefil hlavou po standardce. „Našel jsem si míč, čekal jsem, že to Ondra kopne na přední tyč. Odpoutal jsem se od gólmana a byl jsem sám,“ popisoval. Velkou část pozornosti na sebe upoutal Kuba Šural a Čermák toho využil. „Šury je dobrý hlavičkář, pošťuchovali se tam. Soupeř si hlídá většinou stopery, takže jsem to měl jednoduché.“

Při druhé trefě nejprve Adrián vybojoval míč, který se k němu přes Šumberu zase vrátil. Následovala povedená rána do horního rohu brány. „Míč jsem získal na půlce, zaútočili jsme a pak se mi vrátil. Měl jsem v hlavě hned, že si to zkusím dát na pravačku a zamířím na zadní tyč. Vyšlo to,“ usmíval se.

A pak už přišla zmíněná penalta. Dva góly měl na kontě i Pachlopník, ten byl ale faulovaný. A tak Šumbera hned předal míč Čermákovi. „Nevěděl jsem jistě, jestli budu kopat, ale trochu jsem si pro to šel, v hlavě jsem to měl. Normálně je často nekopu, ale není to až takový problém, poradil jsem si. Penalty jsou i otázkou psychiky a já jsem se cítil velmi dobře. Počasí bylo náročnější, ale fotbalově jsme byli od začátku lepší, věřili jsme si a věřil jsem si i já,“ zakončil šťastný střelec.