Filip Večeřa: Pokusím se vydržet v áčku co nejdéle

B r n o – Svou první přípravu s áčkem absolvuje i osmnáctiletý útočník Filip Večeřa. Ani jako druhý nejmladší člen kádru se na hřišti neztratí, což potvrdil naposledy v sobotu proti Hodonínu – gólem a nahrávkou pomohl k výhře 5:0.

Původně měl Filip jít na hřiště ve druhé půli, nakonec ale vinou zranění Jakuba Řezníčka naskočil už v závěru té první. A nakonec to byl právě on, kdo ve 46. minutě otevřel skóre utkání. „Štěrbis vyhrál hlavičkový souboj, já jsem tam dal nohu a zapadlo to přesně k tyčce. Tím gólem jsme se trochu uklidnili, samozřejmě jsme nebyli spokojení s tím, že je to po půli 0:0,“ popisoval.

Svůj podíl měl Filip i na třetí trefě Ondry Pachlopníka, byť se z ní tak úplně neradoval – po gólu zůstal s bolestivou grimasou ležet na zemi. „Ta asistence trochu bolela,“ přikyvuje. „Ale udělal bych to znovu. Šel jsem do souboje s brankářem, srazili jsme se. Takže jsem ani pořádně neviděl, jak to Ondra zakončil.“

Celkem má i v součtu s podzimními zápasy Filip na kontě dva góly a tři nahrávky. „Každý ofenzivní hráč je rád, když se může opřít o góly a nahrávky. Navíc každým zápasem získávám zkušenosti, které jsou k nezaplacení. Vím, že musím ještě zapracovat na síle, ta mi pořád schází. Že ty zápasy vpředu hodně bolí, s tím jsem počítal.“

I příprava samotná se samozřejmě liší od té, kterou Večeřa absolvoval ještě v létě se starším dorostem. „Tempo a rychlost jsou jiné. O síle už jsem mluvil. Ale není to nic, co bych nečekal. Příprava je hodně těžká, ale to je jedině dobře. Opakoval bych se, ale potřebujeme být stoprocentní od prvního zápasu, vyhrávat a postoupit,“ má jasno.

Ještě v něčem se Filipova zimní dřina liší oproti většině spoluhráčů – musí vše skloubit se školou. „Jsem ve třetím ročníku, teď jsme uzavírali známky, takže to bylo trochu těžší. Ale máme pololetí a hned jarní prázdniny, další dny budou klidnější.“

Nad budoucností talentovaný útočník příliš nepřemýšlí. „Pokusím se vydržet v áčku a uvidíme, jak to bude a kde odehraju jaro,“ nedělá z toho vědu čerstvě osmnáctiletý borec z Vojkovic. Odložil tak zatím i snahu o řidičský průkaz. „Plánuju to na léto, kdy bude víc času. Zatím tedy dojíždím, vlakem a šalinou,“ prozrazuje nositel slavného jména. „Občas se na to někdo zeptá, jestli jsme s panem Večeřou nějak příbuzní, naposledy trenéři Jihlavy. Ale je to jen shoda jmen,“ usmívá se.