Fanoušci nám vytvořili domácí prostředí, chválil po Jihlavě Vraštil
B r n o - Vlevo, vpravo nebo na stoperu? Třiadvacetiletý obránce Lukáš Vraštil je v pravém slova smyslu defenzivním univerzálem a může naskočit kdekoliv. Naposledy v Jihlavě obsadil post levého beka a nahrávkou přispěl k výhře 2:0.
Celkem odehrál Lukáš v sezoně třináct utkání - chyběl jen na úvod a pak v Mladé Boleslavi, kde si odpykával disciplinární trest. V utkání proti Spartě se zapsal mezi střelce.
První brance předcházela ukázková akce. Můžeš přiblížit, jakým způsobem probíhá v podobné situaci komunikace s Milanem Lutonským?
Když vidím, že Luty dostane balon a je tam prostor, běžím a řvu na něj, ať na mě počká. Tentokrát nám to vyšlo dokonale, Luty to načasoval perfektně.
Michal Škoda si po utkání pochvaloval, že takový centr ještě nedostal. Bylo těžké to takhle trefit, když hraješ přes nohu?
Podobné situace pilujeme na tréninku, takže to bylo tím snadnější. Navíc centry se mi v pátek celkem dařily už během rozcvičky, takže jsem si věřil. Viděl jsem Škoďáka, jak jde spíš na zadní tyč a všechno ostatní je zavřené, vyšlo to perfektně. A jestli je to levá nebo pravá noha, to moc neřeším (úsměv).
Jak zvládáš zápasy na pozici levého beka? Přece jen to není tvůj původní post.
Těžko v téhle chvíli říct, co je a co není můj post v obranné čtyřce. Ale díky tomu, že jsem už dost zápasů na téhle pozici odehrál, se tam cítím dobře. Myslím, že se dokážu celkem rychle přizpůsobit, nemám s tím problém. Zjednodušeně řečeno, můj oblíbený post je ten, na kterém právě hraju, a fotbal mě vždycky baví, ať už hraju kdekoliv. Snažím se přizpůsobit aktuálním potřebám týmu a trenéra.
Jak jsi ty osobně vnímal bilanci Zbrojovky v Jihlavě? Patříš k hráčům, kteří jsou v Brně relativně krátce.
Vzhledem k tomu, že jsem byl před zápasem na pokoji s Dušanem Melichárkem a ten mi o té bilanci říkal, jsem to vnímal. Nicméně před odchodem na zápas jsme se dohodli, že to zkrátka změníme a přepíšeme historii (úsměv). V šatně se to pak několikrát opakovalo, aby tomu zápasu každý věnoval opravdu všechno.
Nakonec to vyšlo, výhra navíc přišla po nesmírně sebevědomém výkonu. Z tribuny to vypadalo, že zkrátka nemůžete prohrát. Cítili jste to na hřišti podobně?
Já ano. Dobře jsme bránili, a když už něco prošlo k bráně, tak nás podržel Dušan. Přijeli jsme do Jihlavy vyhrát, věřili jsme si a podle toho to pak na hřišti vypadalo.
Předpokládám, že v tom hraje roli i osoba trenéra Pivarníka? Jak ti osobně sedí?
Má na tom obrovskou zásluhu. Na tréninku dobře pracujeme, děláme vědomé věci, kterým jako tým věříme. V zápasech se pak opakovaně přesvědčujeme, že jdeme správnou cestou. Když se k tomu přičtou dva vstřelené góly venku během deseti minut, sebevědomí roste a začne to vnímat i okolí a fanoušci. Osobně mi trenér sedí a pro mě je důležité, že nesedím (smích). Je to člověk na svém místě a vnímám to jako obrovskou možnost se zvednout nejen týmově, ale i individuálně.
Když už jsme zmínili fanoušky, co jsi říkal na jejich podporu v Jihlavě?
Hrozně mile nás překvapilo, kolik se jich sjelo a jak fandili. Vytvořili nám v podstatě domácí prostředí. Chtěl bych jim touto cestou za kabinu poděkovat. Snad i oni vnímají, že naše výkony mají stoupající tendenci, a věřím, že jich na Zlín dojde co nejvíc.
V Brně jsi druhým rokem, jak ti město stihlo přirůst k srdci?
Už jsem si zvykl a jsem tu téměř jako doma. Bydlím v pronajatém bytě a jsem tu maximálně spokojený (úsměv).
Co škola, pokračuješ po zisku bakalářského titulu v navazujícím studiu?
Aktuálně ne, maximálně se teď soustředím na fotbal. Na školu bude ještě čas. A co víc, chytrolíny nemá nikdo moc rád (smích).
Díky za rozhovor a ať se daří!
