Dostálek: Za podzim jsme hráčům poděkovali, ale jsme teprve v polovině

B r n o – 38 bodů, první místo, nejvíce vstřelených branek, nejméně inkasovaných. Taková je vizitka Zbrojovky po podzimních bojích. S trenérem Dostálkem jsme se krátce ohlédli za uplynulým obdobím, řeč byla také o zimní přípravě a pochopitelně i o skladbě kádru pro jaro.

Po loňském maratonu vás letos čeká výrazně delší zimní příprava, program si zpestříte týdenním soustředěním na Slovensku. Vzdálenější destinace vás tentokrát nelákaly?
Tím, že jsme přípravu plánovali už během září, jsme raději zvolili tuto bezpečnější variantu. Doba je zlá, netransparentní. Pokud by se cokoliv pokazilo, buď neodjedeme, nebo se dokážeme rychle a relativně bez problémů vrátit. Vzdálenější cizina by byla komplikovanější. Navíc bychom se vraceli z tepla a přírodní trávy zase na umělku a do mrazů. V Senci budeme mít špičkové podmínky, budeme v tréninkovém centru Slovenského fotbalového svazu, kde to máme s Jogim dobře zmapované. Hlavním cílem je rozpůlit přípravu, takovou tu zimní rutinu, protože zima bude dlouhá a náročná. Na týden změníme prostředí.

Jak se bude během zimy vyvíjet hráčský kádr?
V první fázi bychom jej chtěli mít širší, předpokladem pak je, že na soustředění už by se trochu zúžil. V prvních týdnech určitě dostanou příležitost i mladí hráči a navrátilci z hostování. Minimálně pro začátek přípravy si stáhneme Lhoteckého a Jambora, z béčka by s námi měl být Kamenský a z dorostu Pragr s Kohoutkem. Rádi bychom pokračovali v zapracovávání mladých hráčů, kteří na podzim rozhodně nezklamali.

Jaká je situace ohledně případného posílení kádru, které posty vás zajímají nejvíc?
Jsme neustále ve spojení se sportovním manažerem a majitelem. Během podzimu jsme paradoxně nejvíce řešili pozici stopera, byť do sezóny jsme vstupovali se šesti hráči na tomto postu. Zahájili jsme s Kryštůfkem a Štěrbou, končili s Hlavicou a Hrabinou, hráči nám pro zranění a karty postupně vypadávali. Tady bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo posílit. Řešíme i krajního beka, kterého bychom také chtěli. A dále je to pak samozřejmě otázka příchodu jednoho hráče do každé řady, protože potřebujeme na hráče vytvořit tlak.

Lze očekávat i nějaké odchody?
Během podzimu jsme měli dva hráče na hostování. Jsme dohodnutí, že Dan Kosek s námi pokračovat nebude, k 31. prosinci mu tak končí hostování. Měl bohužel dost smůly na zdravotní problémy, větší část podzimu promarodil. U Honzy Štěrby bychom byli rádi, kdyby u nás zůstal, ať už na pokračování hostování, nebo případně na přestup. Chtěli bychom jej udržet pro jarní odvety. Další změny pochopitelně mohou následovat, netvoříme samozřejmě jen první mužstvo, ale i béčko je stále ve hře o postup, byť si v závěru podzimu roli trochu ztížilo. I tam musí být tým konkurenceschopný. Lze samozřejmě počítat i s mladšími hráči, někteří spadají ještě do kategorie U19, takže tam je to vždycky o dohodě a aktuálních potřebách týmů. To platilo na podzim a platí to i pro jaro.

V přípravě vás čeká Tipsport liga, slovenští soupeři a na závěr Opava. To se asi pro generálku vyloženě nabízelo?
S ohledem na los ano. Chtěli jsme to takhle, i z jejich strany byl zájem. Jen vinou odkladu hrozila chvíli určitá komplikace, kdyby se hrálo až na jaře, museli bychom improvizovat, protože v této fázi už by se náhrada na generálku sháněla složitě. Naštěstí to dopadlo jen týdenním odkladem a nemusíme to řešit.

Hráči nastupují dovolenou, čeká nějaká i na realizační tým?
Vesměs se nikam nechystáme. Ještě příští týden se sejdeme, probereme ještě jednou podzim a doladíme detaily přípravy. A znovu se pak sejdeme ještě před začátkem přípravy. Práce nekončí, řešíme příchody, skladbu kádru, jak už jsem nastínil. Ve volných chvílích doženu resty, na které nebyl čas, samozřejmě se blíží vánoce, takže nějaký servis pro rodinu, na to se celkem těším. A zbyteček volného času věnuji sám sobě, rád bych si udělal nějakou přípravu, proběhnul se, zahrál tenis. A když počasí dovolí, rád bych si ještě vyrazil na ryby.

Když se ohlédneme za podzimem, v čem jako trenéři vidíte největší sílu týmu?
Řekl bych, že je to takový mix. Síla kolektivu je znát, jako trenér poznáte, že kabina žije a drží pohromadě. Neříkám, že by spolu všichni jeli na dovolenou, to ani nejde, ale když jdou na hřiště, jsou ochotní porvat se za tým, za Zbrojovku. Dále kombinace zkušeností a dravého mládí, kondiční příprava, zápasy jsme lámali často v závěru. Tohle všechno dohromady způsobilo, že ač výkony nebyly vždycky přesvědčivé, máme po podzimu 38 bodů, což se tuším za posledních deset let nepovedlo nikomu. Výsledkově nám nevyšly dva zápasy v lize plus pohár.

Když je řeč o mladých hráčích, hned pětice Zbrojováků se letos dočkala prvních minut v soutěži – Rogožan, Kamenský, Lacík, Pragr a Kohoutek. Navíc Endl se Ševčíkem výrazně změnili svou roli, stali se důležitou součástí týmu. Očekávali jste něco takového?
Do soutěže jsme šli s velezkušeným kádrem, abychom ten úvod soutěže rozjeli co nejlépe. Věděli jsme, že přijdou karty a zdravotní problémy, po mladých hráčích jsme chtěli především to, aby byli trpěliví. Občas se to nepovedlo, ale většinou ano, přistoupili k tomu dobře. Zmínění Michal s Lukášem si na tu šanci počkali, naskočili a stali se platnými hráči, byly zápasy, kdy to na nich bylo vyloženě postavené. Je potřeba říci, že během podzimu jsme neustále na něco reagovali, řešili jsme problémy. Zranění, karty, dvakrát nám zasahovala sanitka, což jsem asi ještě v kariéře nezažil. Doufám, že se tohle opakovat nebude a jaro bude klidnější.

Suma sumárum je z toho všeho první místo, 38 bodů. Je to splněný dílčí cíl?
Máme dvanáct výher, dvě remízy a dvě prohry. To je to, po čem jsme šli. Dlouhodobý cíl je strašně daleko, proto jsme si vytyčili i dílčí plány, měsíční. Vždycky jsme měli nějaký optimální a chtěný zisk, to se nám dařilo plnit. A to nás čeká i na jaře. Důležité bylo, že jsme se vyvarovali více ztrát po sobě, na každé klopýtnutí jsme reagovali výhrou. To je velký rozdíl proti minulým sezónám. Hodně zápasů jsme vyhráli o gól, tím se nám trošku vrátila minulá sezóna, kdy jsme naopak zabředávali do těsných porážek, což bylo ubíjející. Dobře si uvědomujeme, že všechno nebylo optimální, nebyli jsme tak dominantní, v některých zápasech naše zkušenost nebyla tak znát. Zápasy jsme často otáčeli, některé inkasované branky byly laciné, ale výsledek je pozitivní a hráčům jsme za podzim poděkovali.

Byla v tomto ohledu důležitá především prohra v Prostějově?
Po každé ztrátě si samozřejmě pokládáte otázku, proč tomu tak bylo. Jestli jde o podcenění… Hráče jsme připravovali na to, že takové zápasy jsou ošidné, Prostějov čekal na výhru, zatímco my jsme měli šest bodů. Navíc řada bývalých hráčů a hřiště, na kterém se nám v minulosti nedařilo. Nicméně bylo to ponaučení a v dalším zápase jsme sporazili Jihlavu, dokázali jsme zvítězit i po domácích remízách a po prohře na Dukle.

Udělala vám radost ofenziva, která je po dvou letech opět nejproduktivnější v soutěži?
Můžeme se tu opřít o více hráčů, to je pro trenéry samozřejmě výhoda. Víme, že někteří hráči nenastupují na ideálních postech, Hláďa s Přichym by určitě raději hráli na hrotu nebo na podhrotu, ale tím, že tu máme tak zkušeného útočníka v podobě Kuby Řezníčka, jsme se snažili najít optimální řešení pro všechny, aby měli maximální vytížení. Jejich kvality se nám vyloženě sešly třeba v Ústí, kde se dařilo všem. Jindy si formu rozložili, což je pro soupeře zase složitější. Nemá starosti jen s Řezňou, ale i s dalšími hráči, otevírá se prostor na stranách. Díky tomu, že jsme se snažili hrát fotbal, se nám do hry dostávali i hráči na pozici šestky. V roli na hřišti zkrátka nejde vyjít vstříc všem, ale jsme rádi, že hráči ty jiné role přijímali. Pro trenéry je výhoda, když má hráče, kteří mohou měnit posty a třeba i strany hřiště.

Jak příjemným překvapením byly výkony Oty Kohoutka v závěru podzimu?
Velmi příjemným. Samozřejmě jsme viděli dost zápasů dorostu na to, abychom věděli, kdo z hráčů by nám mohl pomoci a jakým způsobem, stejně tak jsme měli zmapované béčko, odkud dostali kluci hodně šancí třeba v poháru. Upřímně jsem ale nečekal, že by do toho Ota mohl naskočit až takovým způsobem. Ukázal poctivost, pracovitost, soubojovost, dokázal to vše přenést do tak náročné soutěže, jako je druhá liga, a prosadit se. Snadné to nebylo, v Opavě řadu soubojů vyhrál i prohrál, ale nasbíral cenné zkušenosti. Jak jsme avizovali, na lavičce jsme nechali Ševu, protože jsme potřebovali Otovu živelnost. Ševa s Texlíkem pak už tolik bojovat nemuseli, mohli začít hrát fotbal proti unavenému soupeři. Takový Didiba toho měl už v té době plné zuby, a to právě i díky tomu, jak do zápasu vstoupil Ota.

Jak jste spokojený s přínosem Kuby Řezníčka? Deset gólů se možná čekalo, ale bonus v podobě pěti nahrávek taky není k zahození.
Je to samozřejmě také příjemné. Kuba přišel výborně nachystaný, chvilku na gól čekal, pak se rozstřílel. Góly jsme od něj čekali, ale potvrdil, že je důležitý i v mezihře, nahrál hned na první gól proti Táborsku, jeden z nejdůležitějších v sezóně. Ale zmínit musím i další hráče. Třeba Berkyho, který se otřepal bleskově ze zdravotního průšvihu, znovu naskočil a byl důležitým článkem týmu. O mladých hráčích byla řeč, stejně jako o těch v ofenzivě. Výborně do sezóny naskočil i Zavoš, proti Opavě byl nejlepší na hřišti, bohužel pak přišlo zranění. Nenápadný je třeba Bari, to je univerzální hráč, použitelný na kraji i ve středu pole. Je na tom výborně fyzicky, v testech je vždycky mezi nejlepšími, letos k tomu konečně přidal i čísla, má čtyři nahrávky. To je důležité, protože tím, jakým stylem hrajeme, očekáváme čísla od všech. U některých bychom si dovedli představit vyšší, někde máme rezervy, ale jako tým jsme byli schopní fungovat a zápasy zvládat, což je nejdůležitější.

Když přejdeme od hráčů k realizačnímu týmu, jak se během podzimu adaptoval nový asistent Jozef Dojčan?
Jak už jsem zmínil před sezónou, v jeho osobě jsme potřebovali na lavičku dostat živelnost, emoce, které v nás tolik nebyly. On je má neskutečné, pozitivní, to je přínosem pro tréninkový proces i pro zápas. Takového člena realizačního týmu potřebujeme. Ale chtěl bych pochválit i celý zbytek realizačního týmu, Dolíka, kondičáky, maséry, kustoda, doktory. A v neposlední řadě Libora Doška, který jako vedoucí mužstva neustále čelí novým výzvám, které přináší koronavirový režim. Málokdo si uvědomí, co vše je s tím spojené. Neustále řešíme nové věci, není to zdaleka o tom, že přijedeme, dáme kafe a po tréninku valíme domů. Proto bych chtěl kromě hráčů poděkovat i všem, kteří se starají o servis prvního mužstva.

O cíli pro jaro se asi není potřeba bavit podrobněji, nicméně je důležité nepodlehnout nějakému sebeuspokojení?
Určitě. Jsme pořád v půlce, nechceme a nesmíme nic podcenit. Hráčům jsme za podzim poděkovali, ale hned následoval dovětek, že nás ještě čeká čtrnáct odvet. Zatraceně těžkých odvet, protože motivace soupeřů bude díky našemu postavení v tabulce ještě o něco vyšší, než byla na podzim. Ten bodový počin, který je potřeba na postup, je obrovský. Hráči s tím byli na podzim ztotožněni, prodali to na hřišti a v tom chceme pokračovat.

Díky za rozhovor!