Do Síně slávy s mistrovskými vzpomínkami. Karel Kroupa o zlaté éře Zbrojovky

Brno – Dres Zbrojovky poprvé oblékl v devatenácti letech. V roce 1978 pomohl klubu k největšímu úspěchu v historii, když výraznou měrou přispěl k zisku mistrovského titulu. Později Karel Kroupa, vítěz ankety Zbrojovák století, pracoval více než dvě dekády v klubu jako funkcionář. Nedávno jako 24. v pořadí vstoupil do Síně slávy českého fotbalu.

Gratuluji k ocenění, které jste dostal před pár týdny. Co pro vás znamená?

Je to ocenění za celou fotbalovou kariéru – jak tu hráčskou ještě v době Československa, tak funkcionářskou. V klubu jsem působil celkem 25 let, je to kus mého života a ten vztah tam zůstal. Víte, že teď tam pracuje můj syn, dřív působil u béčka, teď už u áčka. Navíc tam hraje i vnuk, takže ke Zbrojovce mám stále velmi blízko.

Chodíte ho sledovat, jak se mu daří?

Občas ano, viděl jsem ho několikrát. Cením si toho, že je zapálený a má zájem. Ale jak se bude dál vyvíjet, to nikdo neví. Čeká ho ještě dlouhá cesta.

Když se řekne Zbrojovka, co se vám vybaví jako první?

Prvoligové utkání v roce 1971 proti Slavii, kterou jsme porazili 1:0. Zbrojovka se tehdy po letech vrátila do nejvyšší soutěže. Tento zápas mi utkvěl v paměti asi nejvíce.

Vzpomenete si na svůj první gól v dresu Zbrojovky?

Samozřejmě. Byl to duel proti Košicím a vím zcela určitě, že mi nahrávala brněnská legenda Karel Lichtnégl. V základní sestavě tehdy nastoupil i Ján Popluhár, v té době také velké fotbalové jméno a hvězda fotbalové reprezentace.

Pojďme k titulu v roce 1978. Vybavíte si pro vás nejzásadnější okamžik z mistrovské sezóny?

Určitě se mi vryl do paměti zápas v Trnavě, kdy Petr Janečka rozhodl o našem vítězství 1:0. Následné utkání proti Dukle Praha už se mi tolik nepovedlo, protože jsem neproměnil penaltu. To si dodnes vyčítám.

Určitě si pamatujete i zápasy, ve kterých jste skóroval. V kariéře jste vstřelil 118 prvoligových gólů…

Vybavuji si především utkání proti Slavii, které jsme vyhráli 5:2 a já dal tři branky. Myslím si, že jsem tehdy skóroval čtyřikrát, ale jeden gól připsali Petru Janečkovi. (smích)

Proti komu se vám v kariéře hrálo nejhůř?

Proti Rosťovi Vojáčkovi, tehdejšímu kapitánovi Baníku Ostrava. To byl hodně nepříjemný hráč. Ale hráli proti mně i stopeři jako Ladislav Jurkemik nebo Zdeněk Prokeš z Bohemky, kteří byli velmi tvrdí, ale zároveň féroví.

Vybavíte si, koho jste tehdy obdivoval?

Hrál jsem v době, kdy svými technickými kousky zářil Tonda Panenka. V paměti mi utkvěl také Zdeněk Nehoda, který v kariéře nastřílel přes sto gólů. A těch jmen je určitě více, v 70. letech byly dominantní týmy jako Trnava a Slovan Bratislava, v nichž hrála prakticky polovina národního týmu.

Vraťme se ještě k mistrovské sezoně. Jaký byl trenér Josef Masopust?

Skvělý člověk, psycholog a zároveň kamarád. Přivedl kvalitní hráče, takže nás posílil například Josef Pešice, Karel Dvořák nebo ze druhé ligy Petr Janečka, který hned nasázel 13 gólů. Dále u nás místo odchodu do Třince zůstal Karel Jarůšek. Ten hrál jako ofenzivní záložník, ale působil v podstatě jako čtvrtý útočník. Trenér Masopust poskládal tým opravdu krásně.

Čím bylo mužstvo z roku 1978 výjimečné?

Vyvážeností. Ve středu hřiště se pohybovali výborní hlavičkáři Rostislav Václavíček a Karel Dvořák, vzadu držel obranu spolehlivý gólman Josef Hron. Všechno tehdy bylo
v rovnováze.

Sledujete dnešní Zbrojovku?

Sleduji, i když na stadion moc nechodím. Minulou sezonu jsem tam byl asi dvakrát. V televizi se ale na utkání dívám pravidelně.

Co říkáte na mladé hráče jako jsou Polák nebo Švancara?

Je dobře, že máme v kádru takto talentované fotbalisty. Brno je velké město a musí z mládeže těžit, to je naprosto klíčové. Zároveň je důležité, že béčko postoupilo do třetí ligy, která má větší úroveň než divize.

Kdybyste si mohl ještě jednou zahrát, proti komu by to bylo?

Poslední zápas jsem hrál v Rakousku ve svých 42 letech, takže je pro mě složité říct, s kým bych si zahrál v současnosti. Ale mám spoustu vzpomínek na velká reprezentační utkání ve Francii, Brazílii i Argentině, něco z toho bych si klidně zopakoval.

Když vynecháme sledování fotbalu, jak teď vlastně trávíte svůj čas?

Chodím na kávu s kamarády do Boby a užívám si důchod. (úsměv)