ROZHOVOR: Nový kondiční trenér Jakub Fikar!

B r n o – Ke Zbrojovce se minulý týden připojil nový kondiční trenér Jakub Fikar. Zdánlivě nevděčnou roli drába, který dohlíží nad kondicí hráčů, bere s nadhledem a úsměvem. U týmu by pak rád využil i zkušeností, které nabral při spolupráci se slovutným anglickým West Hamem.

Jaký byl ten první týden u týmu? A v čem může být pro nového kondičáka užitečný?
Vím, že pro hráče toto období příliš oblíbené není, ale já to vítám. Dělám si legraci, že jsem asi jediný, kdo je za těch čtrnáct dní rád. Mám totiž jedinečnou možnost získat trochu času navíc, poznat hráče a otestovat si je. Minulý týden hráči absolvovali vytrvalostní testování a tuto středu proběhly na fakultě silové testy, díky tomu mám možnost získat objektivní data, na základě kterých mohu od ledna nastavit tréninkový proces. Takže pro mne je to dobrých a užitečných čtrnáct dní.

Lze za tak krátkou dobu poznat, jak který z hráčů k tréninku přistupuje?
Na něco takového je ta doba příliš krátká. Zjednodušeně řečeno se kondiční trénink skládá z několika složek, běžecké, silové v rámci posilovny a tak dále. Spousta hráčů to má nastaveno tak, že jim nevoní běhání a mají rádi silový trénink, případně naopak. Je těžké za týden vynášet nějaké podrobnější soudy, ale samozřejmě už si za tu dobu všimnu, kdo na sobě třeba mimo trénink pracuje víc. Každý jsme ale jiný a vyhovuje nám něco jiného.

A stává se, že je potřeba některého hráče brzdit, aby to naopak s tréninkem nepřehnal?
K tomu může dojít v momentě, kdy hráč ještě dobře nezná svoje tělo. Než se ho naučí vnímat, může jít přes hranu. Ty zkušenosti pak hráče posouvají dál, takže se to týká spíš těch mladších, starší už samozřejmě vědí, co a jak. Dále můžete hráče směrovat tam, kam je potřeba. Říct, podívej, tady jsi dobrý, tady je potřeba přidat. I proto potřebujeme data k tomu, abychom proces mohli co nejvíce individualizovat. Střední obránce potřebuje trošku něco jiného než ten krajní, nároky jsou jiné. Tréninkový proces u každého hráče bychom měli optimalizovat s ohledem na jeho silné a slabé stránky a požadavky na výkon.

Na druhou stranu si fotbal často žádá určitou univerzálnost, aby hráč zvládl nastoupit na více postech.
Je to tak, je potřeba mezi tím najít balanc. Na druhou stranu styl hry se může měnit, ale hráč má výkon postavený na nějakých fyzických kvalitách, které jsou stejné nebo podobné. U většiny hráčů máme představu, jak je chceme využít a co bude jejich úkolem na hřišti.

Každopádně kondiční trenér už nepřipravuje jako seržant v armádě dvacet vojáků, ale dvacet individualit, že?
Sport jde touto cestou, i proto klademe takový důraz na testování. Něco je samozřejmě společné, ale jinak chci hráčům poskytovat individuální servis. Je to náročnější, ale nezbytné. Rád z legrace říkám, že čím lépe to kondiční trenér chce dělat, tím víc štve ostatní a ubírá si vlastní čas, protože prosazuje věci navíc. A musí přesvědčit ostatní, že to má smysl a proč to má smysl. Práce mne baví, a pokud se chci posouvat, tohle musím obětovat a jsem s tím smířený. Role kondičního trenéra samozřejmě není o tom hráče týrat, ale o tom jim pomoci, aby oni věděli, že je to pro jejich dobro. V tom tkví moje role, abych si získal důvěru hráčů a připravil je tak, aby pak hlavní trenér mohl hrát stylem, který si představuje. Jsou to dobří fotbalisté, mým cílem je dát jim servis a připravit je tak, aby to mohli ukázat na hřišti.

Je výhodou, že je vás nováčků v realizačním týmu víc?
Tomáš tu byl v pozici asistenta, takže už nějakou zkušenost má, ale s Vlastou Hrubým jsme v pozici noví. Může to být výhoda, ale na druhou stranu kdyby to tak nebylo a byl bych jediný nováček, stejně bych hráče musel poznat sám a nic by se zásadně nezměnilo.

Promlouvá kondiční trenér i do taktických věcí, nebo při takových debatách je stranou?
Tak daleko jsme se během toho týdne zatím nedostali, to ještě chvilku potrvá (úsměv). Ale v obecné rovině úkol kondičního trenéra přesahuje to, co bylo zvykem dříve. V začátcích udělal rozcvičení, pak se to posunulo a dělal i části tréninku s důrazem na rychlost nebo silovou složku v posilovně. Dnes je to už o tom, že chceme diskutovat kompletní tréninkový proces. Makro, mezo i mikrocyklus z pohledu zatížení hráčů a toho, jaké budeme vybírat cvičení, co budeme dělat. Kondiční trenér dnes dává hlavnímu trenérovi servis v tom, že mu říká, v jaké dny je dobré volit jaké cvičení s ohledem na to, co lze očekávat za konkrétní výstupy. Naše řemeslo se pořád vyvíjí. Dnešní kondiční trenér by měl mít přesah i do dalších věcí a nastavení tréninku.

Dlouhá zimní příprava ve druhé lize není mezi hráči oblíbená, pro kondičáky je to jiné?
Hráči to rádi obecně nemají, raději by hráli mistráky, ale pro nás kondiční trenéry je to výhoda, jak už jsem zmiňoval. Více můžete propsat svůj rukopis, kdežto v rozjeté sezóně není tolik prostor pro rozvoj a je to spíš o udržování.

Druhdy klasické rčení o tom, že co natrénujete v zimě, z toho žijete celé jaro, je už pár let přežité. Jaké jsou aktuální trendy?
V přechodném období a na začátku zimní přípravy jde spíše o to vytvořit pevné základy, na které pak budete přidávat další věci. Díky tomu minimalizujete zranění a zároveň budete schopní do toho víc šlapat, pro hráče to nebude takový šok. Není to o tom hráče teď přetížit, spíše připravit na to, co přijde.

Co se týče technologického zázemí, například v podobě vest, to zůstává?
Přebírám to, co máme, nicméně u aktuální značky reliabilita dat není ideální. Od ledna bychom pak ve spolupráci s FSpS přejít na nový GPS systém. I to byla jedna z věcí, kterou jsem při úvodních pohovorech považoval za důležitou pro moderní řízení tréninku. Každý systém je jiný, některý neposkytuje živou vazbu, jiný nemá úplně přesná data, v tomto bychom se měli zase trochu posunout.

Taky záleží na tom, jak k datům přistupuje trenér, že? Není tajemstvím, že trenéři staré školy si často věci dělají trochu po svém, jak jsou zvyklí.
Mám štěstí v tom, že Tomáš Polách je těmto věcem otevřený. Je to moderní trenér, který se chce vzdělávat. Ale zase platí, že každý má jiný rukopis, který se mu osvědčil.

Součástí tvé agendy bude i péče o zraněné hráče, jako tomu bylo doposud?
Ano. Od nového roku by měl být součástí týmu ještě jeden fyzioterapeut na plný úvazek k Ivanovi Janskému, což nám zase dost pomůže. Samozřejmě v TOP týmech je třeba jen trenér, který řeší silovou složku, a jiný zase jen návrat hráčů po zranění. Tak daleko ještě nejsme, ale uděláme vše pro to, abychom se tomu přiblížili, a to i ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.

A co výživa, je to téma?
Je to jedna z věcí, kterou realizační tým s hráči řeší a s čím jim může pomoci. Samozřejmě vždycky je to o hráčích, protože 24 hodin denně jim za zády stát nemůžete. Stejně tak nefungují univerzální jídelníčky, cestou je spíš edukace. Aby každý věděl, co si se svým tělem může dovolit, co dělat před zápasem a co po něm, aby byl připravený.

Debatovalo se hodně nad tím, v jaké formě proběhne zimní soustředění? Jestli v cizině, nebo v tuzemských podmínkách? I když to už je z tvého pohledu spíše akademická debata, neboť v klubu proběhla ještě před tvým příchodem.
Máte vždycky možnost odcestovat za teplem, ale s ohledem na soupeře se nabízí spíš lednový termín. A pokud startujete soutěž v březnu, je to ošidné. Samozřejmě teplo je fajn, hráči načerpají trochu vitamínu D, vypadnou ze stereotypu a zatrénují si na kvalitním hřišti. Nicméně ve druhé lize to nedává až takový smysl, i s ohledem na to, že soustředění v teple má z logiky věci spíše herní charakter.

Líbilo by se ti, kdyby hráči po vzoru velkých týmů ráno dorazili na stadion a strávili na něm celý den?
Bylo by to dobré, ale na menších stadionech to tak úplně nejde. U A týmu se to samozřejmě dá ošetřit, obědy jsou třeba společné, větším problémem je to hráčů v mládežnických kategoriích, kteří třeba mezi tréninky přejíždí ještě do školy a času na to se kvalitně najíst mnoho nemají. Starší hráči tohle mají pod kontrolou.

Mohl bys fanouškům v krátkosti prozradit pár detailů ze svého životopisu?
Pocházím z Havlíčkova Brodu, do Brna jsem přišel studovat a už jsem tu zůstal, cirka deset let. Žiju tu se ženou a dcerou. Mám magisterský titul na Fakultě sportovních studií, letos bych měl dokončit doktorské studium taky na sportovce.

Spolupracoval jsi s několika kluby, předpokládám ale, že všechny bude asi nejvíce zajímat ona často zmiňovaná spolupráce s West Hamem.
Konkrétně šlo o dvě stáže. Poprvé v rámci studia. Díky tomu, že znám Tomáše Součka, jsme od sebe pár let a potkávali jsme se ještě jako hráči. Přes kontakt jsem si vyměnil s klubem životopis, motivační dopis, absolvoval jsem online hovor a na jaře jsem tedy na základě toho do Anglie jel. Potom jsem dostal pozvání ještě v srpnu, už ne přes školu a už nešlo jen o roli pozorovatele. Aktivně jsem se zapojil do tréninkového procesu a měl jsem možnost pracovat s daty. Zejména ta druhá zkušenost byla extrémně cenná.

Měl jsi před příchodem do Zbrojovky i jiné možnosti, jak pokračovat? Řeč byla například o pražské Spartě.
Je to pravda, byl jsem v kontaktu s Christianem Clarupem. Během toho se ale ozvalo Brno, následně jsem si hodil plusy a minusy na papír a rozhodl jsem se zůstat v Brně. Převážilo to, že tu mám zázemí, rodinu, stejně jako to, že ve Spartě bych byl v uvozovkách jedním z mnoha. To, na co mě Zdeněk Psotka utáhl, byla velká volnost a důvěra v to, co dělám. Líbila se mi vize klubu a možnost se tady naplno realizovat.

Týmu bylo na podzim občas vytýkáno, že působí na hřišti mdle. Jak moc tohle lze z tvé pozice ovlivnit a jak velkou roli v tom hrají i další aspekty, jako je třeba psychika týmu?
Z tribuny to tak může vypadat, ale velkou roli hraje psychika a taky taktika. Zápas vypadá jinak, pokud třeba dobýváte zavřený blok nebo naopak chodíte do brejků. Kondiční výkon je ovlivněn mnoha parametry a není to jen o tom, co máte natrénované, proto to pak někdy svádí k rychlým soudům. Z výše uvedených důvodů však nemusí být vždy objektivní. Proto je i pro nás super mít data a výstupy, abychom věděli, jestli hráči na konkrétních postech splňují ta očekávání, která máme. Ať už naběhané metry, sprinty, náběhy. To jsou věci, na které se pak můžeme a chceme dívat i při skautování hráčů, které teprve chceme přivést. Rozhodně ale nechci, aby to vyznělo tak, že se tu něco dělo špatně a já to změním, to bych rád zdůraznil. Pepa Mlčuch tu byl šest let a odvedl obrovský kus práce. Nový trenér často přináší změnu už jen tím, že je neokoukaný a může třeba věci vnímat zvenčí trochu jinak, což může být prospěšné. Ale základem je, že se budu snažit tu být pro hráče a být jim prospěšný. A totéž samozřejmě činil i Pepa.

Díky za rozhovor!