Z HISTORIE: Návrat do ligy v roce 1992
B r n o – V pravidelných výletech do brněnské fotbalové historie se tentokrát vydáme do sezóny 1991/92. Zbrojovka po sestupu do druhé ligy poskládala zajímavý tým, který se pod vedením Karola Dobiaše dokázal promptně vrátit mezi elitu. A velký podíl na tom měli i René Pastorek, René Wagner a Petr Maléř.
Přišel, viděl, zvítězil. Třinecký odchovanec Pastorek strávil v Brně nakonec právě tuto jedinou sezónu, se třinácti góly byl nejlepším střelcem týmu a pomohl Zbrojovce k postupu. „Vzpomínám na to jen v nejlepším, byl to nádherný rok. Měli jsme dobrý tým, Renda Wagner vpředu všechno oběhal, byl hodně rychlý. Trenér Dobiaš mi nedával za úkol bránění, chtěl hlavně góly, což se dařilo, kluci na nás tak trochu hráli,“ vrací se k oné sezóně Pastorek.
Jeho parťák Wagner se v první "dospělé" sezóně trefil šestkrát. "Vyhověli jsme si, Renda dodával zkušenost, já dravost. V té době jsem za sebou měl jeden zápas proti Prešovu v první lize v sestupové sezóně. Vrátili jsme se ale rychle. O tom, jaký tým jsme měli, svědčilo i to, že po postupu v první lize jsme hráli střed tabulky a v poháru jsme postoupili až do finále. Na taktiku se tolik nedalo, rozhodovalo, kdo má lepší formu, kdo je fotbalovější. A tím, že si naše mužstvo sedlo, jsme tu soutěž nakonec zvládli," potvrzuje Wagner.
Pastorek do té doby nepůsobil jinde, než v rodném Třinci. Góly ve Zbrojovce mu ale nakonec zajistily zahraniční štace. „S Třincem jsme postoupili do druhé ligy a já jsem mohl jít do Sigmy za Brücknerem, do Hradce za Škorpilem. Pak ale přijel Karel Kroupa, zájem Brna byl velký a rozhodl jsem se takto. Měl jsem možnost i zůstat, Karol Dobiaš mi říkal, že by mě chtěl, ale měl jsem už svoje roky a myslím, že tu byli lepší kluci. Pan Masopust mi tehdy pomohl vyjednat Berlín a pak třetiligový belgický Eisden, tam se mi taky celkem dařilo a postoupili jsme do druhé ligy. Bylo znát, jaký byl v Belgii pan Masopust pojem a jak neuvěřitelnou stopu tu zanechal. A ani já na něj nedám dopustit,“ vzpomíná Pastorek, který aktuálně žije znovu v rodném Třinci a v samotném Brně se s Masopustem o rok minul. „S některými hráči jsem v kontaktu, hlavně s těmi, kteří pocházejí odsud. Ale s ohledem na situaci se teď bohužel nevídáme tolik, na fotbal se nedostaneme,“ mrzí Pastorka.
„Z Třince to byla celá partyja, René, Eda Lasota, René Twardzik, později Zdeněk Cieslar,“ vzpomíná na postupovou sezónu Petr Maléř, pilíř zadních řad. „Měli jsme opravdu dobře složené mužstvo. Trenér Dobiaš nebyl takový pes na taktiku, měl svou představu o fotbale, který jsme zkrátka hráli a dařilo se nám, i když to někdy byly těžké boje. Na předzápasové poradě mi Patino vždycky řekl, ať to vzadu hlídám, a bylo to. Uprostřed hřiště hrál Kufič (Miloslav Kufa – pozn. red)., vpředu Rendové. Postup jsme potvrdili tři kola před koncem v Chomutově.“
V oné sezóně se Brňanům dařilo i v pohárové soutěži. Přes Slavii se prostříleli do semifinále, kde je na penalty vyřadil Baník. „Na oba zápasy byl stadion zaplněný, bohužel jsme na penalty vypadli, jinak nás čekala Sparta. S tou se kluci ve finále potkali až o rok později,“ vybavil si Pastorek.
Kromě jeho gólů se mohla Zbrojovka opřít o Libora Soldána, který se trefil jedenáctkrát. Sedm tref obstaral Lasota, šest Wagner, čtyři Kufa, Zdeněk Svoboda a Hekerle. A zadák Maléř přispěl dvěma góly. „Nebyla to moje top sezóna,“ směje se současný asistent trenéra, který patří k nejlépe střílejícím obráncům brněnské historie.
Na špici od 9. kola
Zbrojovka se na první pozici prokousávala složitě. Hned na úvod ztratila bod v Havířově, poté remizovala na Kladně a se Zlínem, bod si z Lužánek odvezl i Třinec, za který ještě chytal René Twardzik (v zimě přišel do Brna).
V 9. kole hostili Brňané Xaverov, před 2 tisíci diváky byl jediným střelcem právě Pastorek a díky výhře se Zbrojovka usadila na první pozici. V dresu hostí nastoupil například Josef Němec, současný spolukomentátor České televize viděl v duelu červenou kartu.
Od té doby už Zbrojovka na první pozici nikoho nepustila. O kolo později dominovala v Liberci, kde vyhrála 7:0. Pak porazila Plzeň, vyhrála ve Slušovicích (hrajících pod názvem MOVA Bratislava) a přemohla Chomutov. Poprvé naprázdno vyšla až v Opavě, která stáhla ztrátu na jeden bod, ale poté prohrála ve Zlíně a Zbrojováci zdolali Drnovice. Přezimovali tak s tříbodovým náskokem.
V zimě přišel pod Špilberk už zmíněný Twardzik, který se pro jarní část pevně usadil mezi tyčemi. Zálohu vyztužil Zdeněk Svoboda, navrátilec z Dukly. Ještě jednou fanouškům zatrnulo v 17. kole, kdy Brňany zdolal druhý Brandýs nad Labem. Ve středočeském klubu tehdy jako manažer šéfoval jistý Ivan Horník. Další prohra pak přišla v Xaverově, ale to už se hrálo 24. kolo a Brno hřál osmibodový náskok v tabulce.
Definitivní potvrzení postupu odložila prohra v Plzni a remíza se Slušovicemi, razítko na první ligu dal až bod z Chomutova. Nakonec Brňané získali 43 bodů, druhá Opava jich měla o sedm méně. S 56 vstřelenými brankami disponovali nejlepší ofenzivou, s 24 inkasovanými nejpevnější defenzivou. Dobiašova mise byla splněna.
Výsledky a statistiky si můžete prohlédnout v příslušné sekci na zbrojováckém webu.
V druhé lize nastupovala ten rok řada zajímavých jmen. Za Benešov válel dvacetiletý obránce Luboš Kozel, v Plzni hrál Karel Krejčí, současný kouč mládežnické reprezentace. V Xaverově působil již zmíněný Josef Němec, ve Slušovicích Pavel Hoftych, v Liberci Martin Hašek a za Pardubice nastupoval současný sportovní manažer Východočechů Zavřel. Dres Kladna oblékal Stanislav Hejkal a Havířov byl předposlední hráčskou štací Pavla Vrby.
Na soupisce Zbrojovky pak figurovali i dva hráči ze Sovětského svazu, respektive z Ukrajiny - Jurij Smotryč a Ihor Jurčenko. "První poctivý, nekompromisní zadák, druhý zase technický hráč. Oba zapadli do party bez problémů, jen slivovici s námi nepili. Jen vodku, hlavně Ihor. A v případných závodech bychom s nimi neměli šanci," usmívá se Maléř při vzpomínce na někdejší spoluhráče. "Po postupu přišel do Brna ještě Ihorův bratr Kolja," připomíná.
