Stanislav Vávra byl vyhlášen Hráčem sezony Juniorské ligy

BRNO – V prvním ročníku Juniorské ligy se Stanislav Vávra trefil dvakrát, jeho tým vyhrál titul. Letos Brňané skončili druzí, k čemuž ale Vávra přispěl jednadvaceti góly a sezonu navíc ozdobil i asistencí na vítězný gól prvního mužstva Zbrojovky. Vávra ovládl tabulku střelců a navíc byl vyhlášen Hráčem sezony Juniorské ligy.

Stal jste se historicky druhým Hráčem sezony v Juniorské lize, jaký je to pocit?
Potěší to, je to taková třešnička na dortu, byť sezona jako taková nedopadla dobře.

Druhé místo tedy berete jako neúspěch?
Měli jsme na to, abychom ligu vyhráli a obhájili tak loňský titul. Bohužel jsme klíčový zápas se Slavií nezvládli a to rozhodlo. Je to škoda, ale musíme to takhle brát.

Jinak ale musíte být spokojen. Po loňských dvou gólech jich letos máte jednadvacet a ovládl jste tabulku střelců.
Vyplývá to z herní filozofie celého mužstva. Trenér nám neustále opakuje, že je lepší vyhrát 6:4 než 1:0. Chce, abychom vnutili soupeři svou hru, diktovali tempo a hráli aktivně. To mi jako útočníkovi samozřejmě sedí víc, než kdybychom hráli nějakého zanďoura. A z toho pramení i góly. Chvilku trvalo, než jsme si to ujasnili a než nám to sedlo, úvod do sezony nám bodově nevyšel. Ale jakmile jsme to dostali do krve, začali jsme bodovat a v zápasech dominovat.

Ani úvod do jara se vám úplně nevydařil. Kde hledat příčiny?
Sám nevím. Ale například s Libercem to byl typický zápas, ve kterém bychom mohli hrát do rána a gól bychom nedali. Sám jsem zazdil snad tři tutovky. Soupeř naopak udeřil z jedné šance a pak už to dovedl do vítězného konce.

Jak byste popsal svůj letošní typický gól?
Letos asi všelijak. Pravou nohou, levou nohou, hlavou, zblízka, z brejku, ze závaru. Tuto sezonu to bylo hodně pestré. Cíl? Udržet se v áčku

Závěr sezony jste si zpestřil premiérou v prvním týmu, která asi dopadla lépe, než jste čekal. Asistoval jste u jediného gólu utkání s Jabloncem.
To rozhodně. Já byl hlavně rád, že vůbec nastoupím, a nečekal jsem, že bych takhle mohl přispět k brance, která rozhodla o našem vítězství 1:0.

Jak se to celé semlelo?
Honza Malík mi poslal do strany míč, já poté zkusil odcentrovat co nejpřesněji a vyšlo to tak, že míč právě Honza uklidil do sítě.

Jak jste se vyrovnal s trochu jinou rolí v systému trenéra Kotala?
Pan trenér mi řekl svou představu, věděl jsem, že nebudu na hrotu, ale spíše na křídle. Áčko hraje v trochu jiném rozestavení než juniorka. Sám nevím, jak se mi ten centr povedl, v sezoně za juniorku jsem moc takových neměl, to tak maximálně ze standardky.

Stála vás taková premiéra nějakou vyšší částku na zápisném?
Zatím o ničem nevím. My se hned po zmiňovaném utkání rozprchli na dovolenou, sejdeme se až na začátku přípravy ve čtvrtek a tam se to asi dozvím.

Cíle pro nadcházející sezonu jsou asi jasné – udržet se v A-týmu.
Ano, chtěl bych se hlavně udržet v prvním mužstvu, prosazovat se a čekat na šanci.

Může vám pomoci i fakt, že trenér juniorky Dostálek bude nově působit také jako asistent u prvního mužstva?
Věřím, že to celkově pomůže. Oba týmy se lépe propojí, o mladých se bude více vědět a celková spolupráce by mohla být ještě lepší.

Řešili jste už se spoluhráči budoucnost? Přece jen, všichni se do prvního mužstva asi nedostanou.
Ne, na to řeč zatím nepřišla. Ani jsem si nezjišťoval, jak na tom třeba byli kluci, kteří z juniorky odešli před rokem a sbírali zkušenosti v divizi nebo MSFL.

S divizí už ale zkušenosti máte také, hrál jste řadu zápasů za Líšeň. Mimochodem po boku Richarda Dostálka…
To bylo takové zpestření (úsměv). Je to samozřejmě jiný fotbal, někdy hlavně jde o nohy. Hráči jsou zkušenější, takticky vyspělejší.

V Brně už jsem se zabydlel

Jak vlastně začala vaše brněnská anabáze?
Z rodné Chropyně jsem přestoupil do dorostu Kroměříže, hráli jsme v Hodoníně a tam shodou okolností byl Pavel Šustr (aktuálně trenér U15 – pozn. red.). Jel se tam podívat na několik hráčů Hodonína a všiml si mne. Dlouho to pak netrvalo a přešel jsem do Brna, začal tu chodit do školy a hrát fotbal. Bylo to v zimě před čtyřmi roky.

Ještě do Brna dojíždíte, nebo už jste se usadil?
Letos v zimě jsme se tu s přítelkyní definitivně zabydleli. Domů už tedy jezdím jen příležitostně za rodinou.

Který trenér vás za vaši dosavadní kariéru nejvíc ovlivnil?
Zmínit musím určitě Alexandra Hrabala ještě z Chropyně. Díky němu jsem začal věřit, že můžu hrát i výš. V Brně jich poté bylo víc, René Wagner například.

Co je pro vás ideální program v době volna?
Jsem s přítelkyní, chodíme se psem, rád například bruslím. Takový aktivní odpočinek.

Teď vám asi volno vyplňuje světový šampionát v Brazílii, předpokládám. Komu fandíte?
Fandím Španělsku a Fernandu Torresovi, to je tak trochu můj vzor a oblíbený hráč. Věřím, že se bude opakovat minulý turnaj, kdy po první prohře začali vyhrávat. Sice soupeře neválcovali, ale nakonec dobyli zlato. Zajímavá je i Belgie, má hodně mladý a slibný tým. A zmínit musím i Anglii, i když ta má hodně těžkou skupinu a začala také prohrou. Snažím se zápasy sledovat, byť přítelkyně samozřejmě protestuje (smích).