I nadále budeme hrát úderný fotbal, říká trenér staršího dorostu René Wagner

I nadále budeme hrát úderný fotbal, říká trenér staršího dorostu René Wagner

B r n o - Skončeno, dobojováno. Sezona je minulostí, což platí i pro mužstvo U19 (starší dorost). Trenér René Wagner v obsáhlém rozhovoru hodnotil konečné třetí místo - nejlepší výsledek Zbrojovky od roku 1998. A jak už to tak bývá, z hodnocení sezony jsme se dostali i fungování mládeže jako celku.

Třetí místo, to tu nějakou dobu nebylo. Vnímáte sezonu jako úspěšnou?
Jsme relativně spokojení. Sezona byla slušná, na druhou stranu já jsem typ člověka, který je spíš nespokojený. Vzhledem k průběhu roku to mohlo být i lepší. Ale splnili jsme dílčí cíle, které jsme si dávali. Před podzimem jsme chtěli hrát do pátého místa, před jarem do třetího. Obojí se povedlo.

Vypíchnete i konkrétní zápasy, které patřily k nejvydařenějším?
Já tu sezonu hodnotím spíše jako celek. Pro nás je důležité, že jsme nastavený herní styl hlavně na jaře plnili, že to hráči brali za své. Tomu, co chceme hrát, říkám úderný fotbal – presink, represink, tlak na obranu soupeře a aktivní obrana naše. Když jsme tohle plnili, výsledky odpovídaly. Dali jsme po Slavii nejvíce branek, máme dva střelce v elitní desítce ligy. Góly dělají fotbal. Povedl se zápas na Spartě, doma s Plzní, v řadě dalších utkání jsme dali třeba pět gólů. Na druhou stranu v duelech, které jsme prohráli, jsme nebyli přehráváni. O výsledku rozhodla opakující se chyba, případně naše slabší efektivita. Nebýt těch ztrát, mohli jsme Slavii prohánět. Bohužel – před podzimní předehrávkou jsem klukům říkal, že ten zápas může rozhodnout o titulu, a nakonec to tak v podstatě bylo. Kdybychom tam šance proměnili – a že jsme jich měli dost – mohlo to být vyrovnanější.

Jak moc je v této kategorii důležitá příprava na konkrétního soupeře?
Prioritou je pro nás naše hra. Víme, že když se nám bude dařit, soupeř nás nepřehraje. Vždyť to trénujeme denně, nemůžeme to kvůli soupeři jen tak zahodit. Ale musíme samozřejmě vědět, na co si dát pozor, jak soupeř rozehrává, jak kope standardky. To už je třeba řešit, aby pak hráči ve vyšších kategoriích nekoukali jak tele na nová vrata. Tam to budou potřebovat mnohem víc.

Co rozestavení? Preferujete klasické 4-4-2?
V zásadě ano, i když se to zápas od zápasu liší konkrétními úkoly, prostory, které mají hráči vyplňovat.

Setkáváte se s tím, že soupeři i v této kategorii spíše jen úporně brání?
Mockrát ne. Vybavuji si dva zápasy, tuším doma s Frýdkem a pak v Liberci. Tomu to vyšlo, porazil nás 1:0 díky jedné chybě.

Před jarní části vám odešla čtveřice hráčů do juniorky, ale tým to nijak negativně nepoznamenalo, že?
Povedlo se vybudovat osu mužstva. Gólman Halouska, David Štrombach, Jakub Šural, Tomáš Weber. S nimi Martin Sedlo a Jakub Přichystal. Starší hráči samozřejmě odejdou do juniorky i teď po sezoně, s nimi i ti mladší, pro které bude lepší se rozvíjet dál a dorostenecká liga by pro ně byla v uvozovkách málo. Věřím ale, že ta přibližně sedmička hráčů, doplněná kluky z mladšího dorostu, bude také pracovat dobře. Výše zmínění kluci to táhli, ale když někdo pro zranění, karty nebo reprezentaci vypadl, dovedli jsme to nahradit.

Není to trošku sisyfovský boj? Hráče přesvědčíte, naučíte novému stylu, a za půl roku či za rok zase znovu a znovu.
Pro trenéra je pochopitelně lepší, když s mužstvem pracuje delší dobu, ale takhle to je nastavené. Díky koncepci už to funguje i u dorostu tak, jak by mělo.

Všechno začíná a končí u hlavy

Zastavme se u konkrétních jmen. David Štrombach začal zářit hlavně na jaře, čím to?
Roli hrála změna postu. Je to pohyblivý, technicky dobře vybavený hráč a v útoku mu to sedí. Začal pracovat i směrem dozadu. Těch hráčů, co mají perspektivu, je dost. Musejí na sobě pořád pracovat a důležitá je hlava. Nic není hotové, úmrtnost hráčů je obrovská a mám pocit, že si to někteří neuvědomují. Že posun dál a výš berou automaticky. Ale tak to není. Když vzpomínám na svoje začátky, po postupu do první ligy přišli dva, tři útočníci a já toho moc nenahrál, bylo třeba se kousknout, vydržet a jet dál. Nic není automatické. A období přechodu mezi kategoriemi je kritické.

Což se ukazuje i u hráčů z juniorky, kteří se po titulu uchycují v dospělém fotbale. Někdy hodně pozvolna.
Všechno to začíná a končí u hlavy. Nesmíte si myslet, že je něco hotové. V týmu je dvacet hráčů a každý nemůže hned hrát ligu. Letos se takhle dočkal Honza Malík, trvalo to kolik? Dva, tři roky? Totéž Vašek Hladký. Oba svou kvalitu prokazovali dlouho, ale přechod zvládli až teď.

Na druhou stranu – hráči mají příklad, vidí, že to jde. Nejen ve zmíněných hráčích, ale i v osobách trenérů – namátkou kromě vás Richard Dostálek, Pavel Šustr.
Příkladů je dost a ti, co to chtějí vidět, tak to vidí a chápou. Odezva je někdy jiná, každý má pochopitelně svoje myšlení a někdo je tvrdohlavější. Budoucnost v Brně je, věřím, že to jde správným směrem a jednou budeme konkurovat, co se zázemí týče, top týmům.

Tím nakusujeme další ožehavé téma – odchody hráčů mladšího věku. Co s tím? Jakou v tom například hrají roli rodiče?
Zásadní. Komunikace s nimi je hodně důležitá, od žáků po dorost. Někteří mají samozřejmě taky svou hlavu, ale zatím jsme skoro vždycky našli společnou řeč. Odchodů v poslední době není tolik a nejsou to hráči – řekněme z osy mužstva, kterou jsem jmenoval.

Když jsme znovu u té osy, kolem nich také někdo kroužil?
Nějaké tendence tu byly, ale zachytili jsme to včas. Hráči byli rozumní a zůstali tu. Každý hráč si musí vyhodnotit sám, co je pro něj lepší – jestli třeba zkusit Spartu, často ne z vlastní vůle, kde je na jeho postu trojnásobná konkurence. Víte, je možné tu někoho držet, přemlouvat ho, ale pokud pak nemá motivaci za Brno hrát, je to na jeho hře poznat. A to se týká i možných posil. Hráče přemluvíte, ale pokud tomu nedává sto procent a nesžije se s prostředním, je to znát.

Ještě se vraťmě k jednomu konkrétnímu jménu – Tomáš Weber. Post záložníka, což je pro český fotbal aktuálně jedna z bolavých pat.
I Tomáš patří mezi zmíněné hráče s perspektivou. Odehrál hodně kvalitních zápasů, teď se posune dál a je na něm, jak to zvládne.

Vy jste v zimě posilovali spíše střídmě, ale zdá se, že úspěšně. Například Krištof odehrál osmnáct zápasů a dal čtyři branky.
Přišel ze Slovenska a stal se dobrou posilou. Jsou případy, kdy je to složitější. Hráči jdou z menšího města, najednou trénují víc, jsou v cizím prostředí, bez rodiny. Maminky to samozřejmě taky nesou těžce. Ale zvládnout se to dá.

Obecně je asi problém s tím, že od tvrdé práce hráče láká spousta svodů. Víc než za vašich mladých let.
Je to tak. Ráno do školy, přes Brno na trénink, soustředit se na to, co po nich chceme. A že toho nechceme málo. Pak se naučit do školy a zase znovu. Do toho o víkendu zápasy, jste vyřízený – a pak ještě třeba přijde vložené kolo. Někteří maturují, skládají závěrečné zkoušky. Důležitá je i životospráva, hráči mají nastavený jídelníček, regeneraci. Je samozřejmě otázka, jak s tím pracují, ale to se týká i chlapů v týmech dospělých. Jako příklad uvedu Martina Sedla, po těžkém zranění se dal neuvěřitelně dohromady a do skvělé formy. Je to o tom, jak to kdo s fotbalem myslí vážně. Bez toho se nepohnete.

Říkal jste, že osa týmu pro další sezonu se rýsuje. Co posily? Jak znáte hráče kategorie U17?
Jako šéftrenér dorostu přehled mám, vídal jsem je, vím, jak hráli a hrají. Tým asi jako jediný neměl úplně ideální jaro, příčiny tu nechci rozebírat, ale známe je a řešíme. Hráči tam jsou kvalitní, zásadní problém u nich byl, že nebyli efektivní. A s prohrou přišla další prohra a pak už jde psychika hodně dolů.

Co gólmani? Obecně se zdá, že jich je v Brně dost, už víte, kdo bude jedničkou?
Jisté to zatím samozřejmě není, vždyť dorostu ještě běží sezona, hrají poslední zápasy. Ale nejspíš Jirka Floder a Martin Klement. Jirka je kvalitní gólman, Davidovi Záleskému dělal dvojku v národním týmu. David se asi posune do juniorky. Musí se to nastavit tak, aby všichni gólmani chytali pravidelně. Jsou kvalitní, je jich dost, na druhou stranu už jsem zmínil, že i Vencovi Hladkému nějakou dobu trvalo, než se usadil v áčku.

Jak vlastně nahlížíte na juniorskou ligu? Není tam problém, že hráči se konfrontují jen mezi sebou a jsou pak mnohdy „dospělým“ fotbalem zaskočeni?
Těžko říct. Je jasné, že pro ty zkušenější je lepší, když můžou hrát třeba v MSFL dospělý fotbal.

Trocha statistik

Zbrojovka ze 42 zápasů 26 vyhrála, nastřílela 116 branek (o 6 méně než Slavia). Do všech utkání zasáhl z hráčů jen Tomáš Weber, spolu s ním také gólman Pavel Halouska (v jediném utkání střídal pro zranění).

Nejlepším střelcem mužstva se nakonec stal Jakub Přichystal, vsítil 22 branek. O jednu méně má na kontě David Štrombach, ten má ovšem lepší brankový průměr (na jeden gól potřeboval 88 minut, zatímco Přichystal 131).

Ve statistice gólových nahrávek dominoval Fojtík, spoluhráčům připravil 17 branek, o dvě asistence méně si připsal Přichystal.

Zbrojovka jednou vstřelila sedm gólů (na podzim Plzni), dvakrát šest a čtyřikrát pět. Jen dvakrát vyšla v sezoně gólově naprázdno.

další články

Jan Hladík: Podpora fanoušků je skvělá
A-tým
01.06.2020 | Martin Lísal

Jan Hladík: Podpora fanoušků je skvělá

B r n o - Zbrojovák Jan Hladík se v Ústí nad Labem dočkal premiérové trefy v novém působišti....
PREVIEW: Zbrojovka ve šlágru kola hostí pražskou Duklu
A-tým
31.05.2020 | Martin Lísal

PREVIEW: Zbrojovka ve šlágru kola hostí pražskou Duklu

B r n o - Tři dny utekly jako voda a na Zbrojovku čeká další zápas. A hned jeden z nejtěžších - na...
Trenér Machálek před utkáním s Duklou
31.05.2020 | Martin Lísal

Trenér Machálek před utkáním s Duklou

B r n o - Výhra v Ústí už je pomalu zapomenuta, na Zbrojováky čeká v krátkém sledu další sled....