Bubeníček a Siegl hodnotí rok 2024: Kluci za námi jdou a věří nám, druhé místo je bomba
Trenérské duo Zbrojovky U19 má za sebou mimořádné období. Druhé místo v celostátní dorostenecké lize, účast v UEFA Youth League a náročný podzim – rok 2024 se v trenérských kariérách Patrika Siegla a Radima Bubeníčka zařadil mezi nezapomenutelné. Krátce před Vánoci ještě zavítali na stadion, kde je čekala poslední porada s trenéry. Poté si udělali čas na rozhovor pro klubový web.
Pánové, půjdeme popořadě. Máte za sebou neskutečné jaro. Z patnácti zápasů jste získali sedmadvacet bodů a v celostátní lize obsadili fantastické druhé místo. Jde o obrovský úspěch v historii zbrojováckého dorostu. Jak na první polovinu roku vzpomínáte?
Bubeníček: Udělali jsme výsledek, který tady dlouho nikdo nepamatuje. Naposledy se to povedlo za pana Harašty a v novodobé historii tu bylo jednou třetí místo, takže to hodnotím jen kladně. Tým si od začátku sedl. Na jaře jsme měli spoustu posunů, obrovskou vnitřní sílu a i přes některé odchody jsme to zvládali herně i výsledkově. Za mě byl rok 2024 obrovsky pozitivní.
Nepomýšleli jste někde ve skrytu duše, že by mohl být i titul?
Siegl: To je pravda, trošku jsme na něj mysleli. Dva klíčové zápasy, kde jsme paradoxně hráli nejlépe, jsme nakonec výsledkově nezvládli. Jedním z nich byl duel s Baníkem v posledním kole na podzim, který jsme v deseti doma na umělce prohráli 0:2. Poté přišel rozhodující zápas se Spartou na Srbské, ale bohužel jsme taky prohráli. Teoreticky jsme tedy byli blízko. Mentální nastavení, týmovost a kvalita kluků z nesmírně šikovného ročníku 2006 však byla obrovská a druhé místo je bomba.
Jak probíhaly oslavy? Skončili jste druzí a vypadalo to, že by mohla padnout i Liga mistrů.
Bubeníček: Velké oslavy si nevybavuji. Užili jsme si ukončenou, která podle mě byla podobná jako jindy, ale moc hezká. A pokud měli kluci něco svého, tak o tom nemám tušení. (úsměv) Na výsledky Sparty jsme ale pochopitelně čekali.
Právě i díky úspěchu Letenských Vám to nakonec vyšlo a historická účast Zbrojovky v UEFA Youth League byla na světě. Jaký to byl pocit?
Siegl: My jsme se o tom bavili a řešili to i hráči. Věděli jsme, že Sparta má před sebou všechna předkola. Byť je to rival, fandili jsme jí – hlavně kvůli našim klukům. Přáli jsme jim zažít něco, co tu ještě nikdy nebylo. My trenéři jsme to podvědomě tlačili. Nakonec to vyšlo a byla to pecka.
Tým proti Trenčínu vedl kouč béčka Marek Zúbek, vy jste byli součástí realizačního týmu a kluky také podporovali z lavičky. Co si z dvojzápasu odnášíte?
Bubeníček: Den před zápasem v Trenčíně jsme jeli podle speciálního harmonogramu, což nám dalo možnost zažít, jak to funguje u světových týmů. Byli jsme neustále v kontaktu s koučem osmnáctky Tomášem Chuchmou, který vše organizoval a byl i na losování v Lyonu. Celá tahle zkušenost byla výjimečná – od organizace až po samotné zápasy. Byla to prestižní akce a povedená reklama na fotbal. I když jsme nepostoupili, lidé mi dodnes říkají, že se jim duely i atmosféra moc líbily.
Siegl: Já mám rád, když je mužstvo nebezpečné pro soupeřovu obranu a neustále se tlačí dopředu. Kdyby měl Filda Večeřa svůj den, postoupili jsme. Měli jsme dvacet střel, kluci byli v euforii, ale individuální chyby rozhodly. Ten tlak, drzost a touha vstřelit gól byly skvělé. Ročníky pětek, šestek, sedmiček i osmiček mají obrovský potenciál. Je to škoda, ale takový je fotbal.
Jak hodnotíte generaci, která vám v současnosti roste pod rukama?
Bubeníček: Je to skvělá generace. Teď je potřeba, aby byli kluci trpěliví a pracovali na sobě dál. Jsme rádi, že jich tam máme tolik. Zbrojovka musí stavět na odchovancích. My jsme tu od toho, abychom jim pomohli posouvat se dál.
Vaše letošní úspěchy si vysloužily třetí místo v mládežnické kategorii Nejlepší sportovní kolektiv města Brna za rok 2024, hned za brokovou střelbou a dráhovou cyklistikou. Cenu si v OREA Kongresovém hotelu přímo na pódiu převzal kapitán týmu Daniel Polák. Patriku, jak jste si užil slavnostní galavečer po boku svých svěřenců?
Siegl: Bylo tam vybrané trio, já s nimi u stolu, potom focení na pódiu, atmosféra, obleky. Kluci si šli pro ocenění, mělo to úroveň. Jednoznačně jsme si to užili a ti naši frajeři si to zasloužili. Časem si uvědomíme, že tahle cena má velkou hodnotu.
Souhlasíte, Radime?
Bubeníček: Jednoznačně. Fotbal je číslo jedna. Takové ocenění Zbrojovka v Brně dlouho neměla. Máme z toho radost a klukům to přejeme.
Máte za sebou například interní školení trenérů. Celá mládež by měla postupně projít změnami. Jak vnímáte tyhle impulzy ze strany nového vedení?
Siegl: Stoprocentně je to dobře. Měli jsme tři sezení a čekají nás další. Už nyní víme, jak se budeme jako organizace dále posouvat. Provázanost mezi kategoriemi je klíčová. Má to smysl.
Bubeníček: Snahu o reformu vnímáme všichni. Je vidět, že klub chce investovat. To je skvělý základ, abychom byli konkurenceschopní.
Ve Zbrojovce jako trenéři působíte řadu let. Může hrát roli fakt, že kluky znáte od dětství?
Siegl: Jsem tu osmý rok v roli kouče mládeže. Když jsem začínal, měl jsem na starosti žáky, kteří mi teď přicházejí do mužstva. Navíc jsme pořád v kontaktu, známe se osobně. Je to velká výhoda, když si jako trenér projdete od nejnižších kategorií směrem výš.
Bubeníček: Já tady trénuji už šestnáct let. Ročníky 2006 a 2007 znám od miminek. Pamatuju Fildu Večeřu a další prcky, kteří tady chodili na fotbalovou základku v Janouškově ulici. Máme s nimi vztah, jdou za námi a věří nám. Je to skvělé.
Snažíte se skloubit tréninky, práci a kluci k tomu ještě školu. Jak to zvládáte?
Bubeníček: Je to náročné. Nemáme vlastní tréninkové centrum, takže pendlujeme po celém Brně. Kluci ráno jdou na osmou do školy, ve tři končí a ve čtyři už se hlásí na tréninku. Mají jen pár minut na převlečení a musí rychle přepnout na tréninkový režim. Večer pak doma a na internátech ještě dohánějí školní povinnosti. Největší problém jsou ty přesuny.
Siegl: Přesto je tam řada talentů a musíme ocenit i přístup trenérů. Akademie je velký problém, protože hráči by mohli být pospolu, spojit školu s tréninkovým procesem a totéž by platilo i pro trenéry. Kdyby byli na jednom místě od rána do večera, jako je to u velkých profesionálních klubů, situace by byla mnohem lepší. Nové vedení se chce zmíněnému modelu minimálně přiblížit a já tomu fandím.
Nyní končí podzimní část sezony. Se značně obměněným kádrem jste v ní získali patnáct bodů a od posledního Jablonce vás dělí pouhé dvě příčky. Tuhle část roku tedy nejspíš nehodnotíte příliš kladně, že?
Siegl: Je to pravda, nejsme úplně spokojení, protože chceme každý rok atakovat první pětku. Výsledkově a někdy i herně to nebylo ono. S ohledem na přestavbu kádru se s tím asi dalo počítat. Odešli hráči, kteří nyní působí v béčku, někteří dokonce v áčku. Zásah do kádru byl opravdu razantní. Ale vymlouvat se rozhodně nebudeme.
Bubeníček: Máme tady spoustu talentů, ale i tak to nebylo jednoduché. Asi se projevilo, že hráči jsou mladší a zkušenosti teprve nabírají. Jak říkal Patrik, nejsme úplně spokojeni. V lednu nás proto čeká tvrdá práce, abychom se posunuli zpět do horní poloviny tabulky.“
Cílem sportovního úseku je sladit herní principy tak, aby devatenáctka fungovala stejně jako áčko s rezervou. Věříte, že budete úspěšnější než na podzim?
Bubeníček: Máme dvouměsíční přípravu, takže ji chceme chytit pevně za pačesy. Je to správný a logický krok, na nové principy ale najedeme postupně. Nebojím se, protože máme kvalitní fotbalisty. Přes svátky navíc dostali od kondičního trenéra plány, aby byli připravení.
Siegl: Hráči budou rotovat, kádry se budou tvořit. Uvidíme, jak to kluci navnímají. Hodně s nimi komunikujeme, informace ohledně propojenosti s áčkem a béčkem budou mít. Chystáme společná cvičení, aby ten přechod nahoru i dolů měli co nejjednodušší. Věřím, že nás to nijak neovlivní.
Jak se těšíte na svátky?
Bubeníček: Těším se na rodinu a na to, jak si od fotbalu odpočineme. V létě je pauza krátká, takže teď to přijde vhod. Na uplynulý rok ale jen tak nezapomeneme.
Siegl: Strašně to letí. Člověk řeší fotbal a práci celý rok, takže se taky moc těším. Teď si lehnu, dám si zákusek, kapra a vypnu. A v lednu hurá zpátky do procesu.
Pánové, díky za rozhovor. Ať se Vám i zbrojovácké mládeži v novém roce daří i nadále!
