ROZHOVOR Z PROGRAMU: Vojtěch Šmid

B r n o - Součástí včerejšího zápasového programu byl i rozhovor s kapitánem B týmu Vojtěchem Šmidem. Ten se kromě fotbalu věnuje i studiu a učitelské praxi, také o tom tedy byla řeč.

V dnešním rozhovoru se vám představí hráč, který je se Zbrojovkou neodmyslitelně spojený od svých osmi let. Často zastával vůdčí roli, což platí stále – jako kapitán touží dovést B tým do třetí ligy. V roce 2020 si připsal první prvoligový start, v pátek pak po letech znovu naskočil za áčko v Příbrami. K tomu studuje vysokou školu a v rámci praxe už začal učit, mimo jiné i svoje spoluhráče. O tom všem dnes hovoří záložník Vojtěch Šmid.

Vojto, jak začala tvoje fotbalová cesta?
Asi ve třech letech v Mikulově. Nějakou dobu, asi půl roku, jsem vypomáhal v rámci střídavých startů v Břeclavi, a pak jsem šel v kategorii U9 do Zbrojovky, kde jsem doposud.

Tvoje pozice byla vždycky v záloze?
Pokud si vzpomínám, tak většinu doby ano, odjakživa jsem hrál toho středního záložníka. Občas se to na čas změnilo, hrál jsem třeba víc do útoku, ale jsem spíš obranný typ a ta šestka mi vyhovuje asi nejvíc. Přiznám se, že teď v průběhu sezóny se to podle potřeby mění, když někdo vypadne nebo naopak přijde z áčka. Jdu dozadu, třeba na stopera, někdy taky na podhrot. Ale sám cítím, že vepředu nejsem tak prospěšný, vzadu jsem pro tým platnější.

Asi se navíc hodí mít na stoperu někoho, kdo umí i rozehrát, že?
Je důležité hrát s klidem, mít nějakou tu rozehru, podržet míč. O to se snažím a vpředu nechávám hrát kreativnější hráče, než jsem já (úsměv).

Nicméně vraťme se v čase trochu zpátky. Po letech v mládeži přišel trochu neplánovaně zápas za první mužstvo.
Myslím, že to bylo ještě před zraněním. Patnáctého února 2021 jsem si přetrhl křížový vaz, takže tohle muselo být předtím.

Podzim 2020, střídal jsi Ondru Vaňka. Ale moc času na zvrat už nebylo, s ohledem na marodku asi ani moc sil, že?
Prohrávali jsme o dva góly. Bojovali jsme, ale asi by na hřiště musela jít nějaká velká hvězda, aby se s tím ještě něco dalo udělat. Ale byl to první zápas v lize, zatím jediný, takže to určitě ve vzpomínkách mám.

Navíc z ročníku 2001 vás do ligy moc nenaskočilo.
To je pravda. Ještě Claude Lhotecký, ve stejném zápase. Jinak myslím nikdo, i když pár kluků s áčkem třeba trénovalo.

Nicméně pak přišlo ono zmiňované zranění, a nebylo navíc jediné.
Ještě v mládeži jsem měl problém s plotýnkami, se zády. Vypadalo to na operaci, nakonec pomohla rehabilitace a cvičení. Můj styl hry je takový, že se soubojům zrovna nevyhýbám, občas to něčím odnesu. Ale nic tak vážného, jako to koleno, se mi zatím nestalo, musím to zaklepat. Po tom zranění jsem se pak vrátil do béčka, tou dobou už jsem studoval na vysoké škole.

V béčku jsi kapitánem, plyne i tohle z tvého obětavého stylu hry?
Doufám, že to tomu taky napomohlo. Ale už třeba v dorostu jsem býval kapitán, nebojím se na kluky mluvit, trošku to zkusit řídit, snažím se nic nevzdávat. Teď už k tomu navíc mám i nějaké zkušenosti.

A navíc Peter Štepanovský je asistentem trenéra, takže by kapitánem už snad ani být nemohl, že?
To už by toho měl moc (smích). Je to občas trochu úsměvné, protože pořád studuju a vidím se jako mladý, jako kdybych včera vyšel z dorostu. Ale není to tak. Pak si vždycky všimnu, když dojdou kluci z dorostu, že jejich styl je trochu jiný a přeučují se na dospělý fotbal. Ale teď to mají snazší tím, že mohou hrát vedle Šedi. Je obrovsky zkušený a to, co dělá na hřišti, je zase něco úplně jiného, co nikdo z nás hrát neumí. Další úsměvnou věcí pak je to, že aktuálně učím praxi na gymplu a mám tam kluky, co se mnou hrají. To už pak je zajímavé střídání rolí (úsměv). Naštěstí je neučím tolik, mám spíš mladší a navíc jen na angličtinu.

Jací jsou fotbalisti studenti?
Tím, že učím na sportovním gymnáziu, v nich oproti jiným sportovcům rozdíl nevidím. Ale poznám je na první pohled, to už je asi nějaká superschopnost.

Jakou máš aprobaci a kdy bys teoreticky mohl začít učit naplno?
Mám angličtinu a tělocvik. A když to vyjde, budu státnicovat příští rok na magistra. Bakalářské studium už mám za sebou.

A přemýšlel jsi, jak to bude dál s fotbalem?
Doufám, že to půjde skloubit. Samozřejmě bude záležet na tom, jestli budu v béčku, áčku nebo někde úplně jinde. Ale chci si zároveň dělat i licenci, a pokud bych neměl čas a sílu hrát, rád bych zkusil trénovat.

Jak náročné je skloubit studium s fotbalem?
Je to v takových vlnách, podle toho, jestli je semestr, nebo zkouškové. V semestru kloubím třeba tréninky, svou školu a praxi. Poslední dva měsíce třeba jsem jel ve stylu ráno v osm začátek, večer v osm konec. To je občas náročné, proto jsem s trenérem musel často konzultovat tréninky, abych se podle toho mohl zařídit. Ale není to nemožné a vždycky se to dalo domluvit.

Za áčko jsi v pátek naskočil po třech a půl letech, pořád ten sen v hlavě byl?
Upřímně, je to něco, nad čím jsem třeba dva týdny zpátky nepřemýšlel. S áčkem jsem občas šel, když potřebovali doplnit stav. Samozřejmě by bylo hezké si pár dalších zápasů zahrát, ale rozhodně nebudu ze sebe zklamaný, když zůstanu v béčku a budu moci kluky zase nějak vést.

Do hry jsi šel za stavu 2:0, pokyny byly asi jasně dané?
Ano, dostal jsem jasné instrukce to odběhat nahoru, dolů. Nenechat je rozehrát a nedat jim klid.

Jaké bylo sledovat z lavičky představení Petera Štepanovského, který si připsal dvě asistence?
Vlastně mě to vůbec nepřekvapilo, protože tak, jak hrál za áčko, ho vidím hrát každý týden za béčko. Ukázal, že je velký fotbalista. Herně, vzrůstově je spíše průměrnější (smích). Jediná škoda je, že ještě nezakončil tu šanci gólem, brankář měl dobrý zákrok. Perfektní výkon.

A užili jste si podle záběrů euforii na lavičce.
Rozhodně. To je jedna z věcí, co určitě přinesl trenér Kříž do týmu. A zároveň tak trochu cítím, že kvůli tomu jsme tam i my. Já třeba herně tolik nepomůžu, ale pozvednout ducha týmu se můžu snažit. I z lavky třeba na kluky mluvím, volám, povzbuzuju.

To už je možná příprava na trenéřinu, ne?
Může se to hodit (smích). Cítil jsem zkrátka, že jsme si za tím šli. Nebo kluci, já jsem tam byl jen pár minut. Od Šedi a od všech to v pátek byl super týmový výkon.

Kdy jsi zjistil, že do Příbrami jedeš?
Definitivně jsem se to dozvěděl na předzápasovém tréninku. Ve středu jsem věděl, že půjdu trénovat s týmem, ale nebylo jisté, jestli pojedu. Pak přišel trenér s tím, že by mě tam chtěl. To jsem bral jako velkou šanci, navíc když trenér o něco poprosí, snažím se mu vyhovět, protože jsme si hodně sedli a v béčku jsme ukázali, že pro něj na hřišti uděláme všechno. Domluvil jsem se s učiteli, jestli nebude vadit, že v pátek nebudu učit, a byl jsem rád, že můžu jet.

V neděli vás pak čekala cesta do Staré Říše s béčkem, tři vstřelené góly a výhra. Jak vidíš sílu vašeho týmu?
Má obrovský potenciál především v ofenzivě. Občas se ukáže, že kluci ještě sbírají zkušenosti. Peter Juritka má čtrnáct gólů, má obrovský potenciál, aby byl stabilním hráčem áčka, jen to chce ještě trochu zkušeností, což časem přijde. Je to skvělý hráč, to stejné Olin Pragr, Filip Večeřa. Ten je úplně mladý, má všechno před sebou. Má neuvěřitelný čich na góly, zkušenosti taky získá časem. A pak je tu samozřejmě Šeďo, bez něj je to vždycky těžší, teď dával zase gól.

Je pravda, že když tady na hlavním hřišti dvakrát nehrál od začátku, byly z toho jediné domácí ztráty.
S Lanžhotem chyběl pro karty, to s námi hrál z áčka Smejky, řekl bych výborně, zahrál dobrý zápas. Chybělo nám jen proměnit nějakou šanci. A Velké Meziříčí, tam nás možná rozhodilo víc věcí. Měnil se trenér, trénovali jsme s áčkem. Velké Meziříčí hrálo na půlce půlky a náš mladý tým je nezvládl roztrhat. Je možné, že nám stadion letos nějak nesedl, byli jsme tu poprvé po dlouhé době a nejsme na to tak zvyklí, ale spíš to bylo teď naposledy tím hektickým průběhem týdne.

Ztrátu s Lanžhotem jste si každopádně vynahradili v odvetě, video z oslav vítězného gólu bylo hodně populární.
A to tam ještě není vidět, jaké emoce uměl trenér udělat třeba v kabině (úsměv). Taky jsme měli dost šancí a na závěr to krásně trefil Dan Polák, sedlo si to.

Přitom podobný zápas byste před rokem možná prohráli, soupeř by tu svou jedinou šanci proměnil. Čím si tuhle proměnu vysvětluješ?
Faktorů asi bude víc, není to jen o trenérovi. Pan Maša byl dobrý trenér, vstřícný. Možná mu chyběl v poli někdo zkušenější, kdo by hrál nastálo, jako teď Šeďo. Jako celek teď máme takový charakter, že do toho zkrátka jdeme, i za hranu, všichni se jdou na hřiště pobít, i když třeba nejsou úplně fit. Navíc nás trenér znal z mládeže. Sám jsem se usmíval nad tím, že v dorostu mne během sezóny trénoval nejdříve pan Zúbek a po zimní výměně pak pan Kříž.

Poslední gól ve Staré Říši dal z penalty střídající jmenovec trenéra, Lukáš Kříž mladší. Řekl si o to?
Řekl. Já penalty jako kapitán až tak neřeším, protože většinou je na hřišti Šeďo, a ten je proměňuje. Ale už na hřišti nebyl, ani nikdo zkušenější, Pachli si to jako faulovaný nevzal. Přemýšlel jsem, jestli si to nevezmu sám, ale taky už jsem se cítil dost unaveně. Viděl jsem, že Křížek je dost odhodlaný, věřil jsem mu, je to dobrý hráč. Řekl si o to a kopl to s přehledem a dobře.

Počítáte už v kabině body a kola do konce?
Musím říct, že dřív jsme to drželi, nedívali jsme se doleva ani doprava. Sám jsem tu už nějaký rok a vím, kolikrát jsme třeba vedli, měli něco na dosah a mohli o tom smýšlet, a jak to pak dopadlo. Ale teď už se to valí ze všech směrů, už je to velmi blízko, může to vlastně přijít už o víkendu. Takže už se tomu neubráníme, ale pořád zbývá ten poslední krok.

Áčko teď hraje ve svátek a v sobotu, béčko v neděli, takže odpadají starosti s případnou změnou studijního plánu?
Úplně neodpadají, protože o víkendu bych měl být s fakultou na kurzu. Snažím se ale komunikovat s profesorem, jestli by to šlo nějak zařídit, protože jde o zápasy, u kterých bych chtěl být.

Zbývá ti vedle fotbalu a školy čas na nějaký další koníček?
Jakýkoliv čas, který strávím s přítelkyní, mne nabíjí víc, než cokoliv jiného. Podíváme se na film, něco si zahrajeme, ať už deskovky, karty nebo na počítači, někam zajdeme. Ale další sport nebo tak, na to už čas ani energie nezbývají.

A co knížky? A pokud ano, tak v jakém jazyce?
Obě varianty, v češtině i v angličtině. Teď ale víc v angličtině, což je zapříčiněno tím, že musím číst americkou a britskou literaturu do školy, a také tím, že doháním svoje resty, co jsem si chtěl přečíst už dřív.

Co konkrétně to je?
Do školy čtu Jako zabít ptáčka a sám pro sebe miluju Dana Browna, především knihy, kde figuruje postava Roberta Langdona. Teď jsem asi u páté.

Poslední otázka – jak často ti někdo komolí jméno? V mládeži jsme to byli i my, za což mohla chyba v informačním systému Fotbalové asociace.
Ta je tam snad od mých tří let, kdy jsem začínal v Mikulově (smích). Stává se to pořád na různých místech, ale zase tolik mi to nevadí. Nějak jsem si zvykl.

Díky za rozhovor a ať se daří!