Potřebujeme hlavně zkušenosti, má jasno Jiří Janoščin
B r n o - Jiří Janoščin má za sebou zvláštní sezónu. Její větší část promarodil a za juniorku odehrál jen třináct utkání. Byl ovšem u toho, když Zbrojovka slavila titul, a svými výkony si řekl o pozvánku do "áčka". Teď doufá, že zdravotní trable už jsou zapomenuty a v prvním mužstvu se udrží co nejdéle.
Zdá se, že pro kraj obrany má Zbrojovka do budoucna kam sáhnout. Konkurence se zvýšila příchodem Tomáše Janotky, z juniorky jsou k dispozici Matyska a Janoščin. Oba shodou okolností naskočili do druhého přípravného utkání proti Senci, první jmenovaný střídal v 64. minutě druhého.
Dvacetiletý Janoščin odehrál před tímto utkáním i jeden ze zápasů proti Trenčínu. Pochlubit se může tím, že během jeho pobytu na hřišti Zbrojovka neinkasovala. "Ale nebyli jsme neomylní. Proti Trenčínu nás podržel Radek Petr, i Senec měl v úvodu dvě šance. Celkově byl náročnější ten první zápas, je znát, že Trenčín patří ke špičce slovenské ligy. Tempo bylo úplně jiné než v juniorce. Dokázali jsme každopádně vyhrát tři ze čtyř zápasů, což je vzhledem k fázi přípravy slušné," hodnotí vstup do sezony.
Sám přiznává, že dřina mu nijak zvlášť nevadí. "Kondice je důležitá pro každého a post krajního obránce je v tomto specifický, v moderním fotbale toho naběhá opravdu hodně. Běhání mi nevadí a vím, že kondici budu potřebovat."
Důležitá ovšem není jen kondice. "Trenér Grmela nás zná z juniorky a ví, na čem musíme pracovat. Dospělý fotbal je jiný, jsou v něm tvrdší souboje, nejde se mazlit s míčem, musí jít od nohy, pokud jste pod tlakem. Musíme nabrat zkušenosti, ty v soubojích rozhodují víc než hrubá síla," má Janoščin jasno.
I proto je pro něj letní anabáze přínosná, byť samozřejmě ještě neví, zda bude v prvním týmu pokračovat. Rozhodnout by se mělo zítra. "Máme před sebou pár tréninků a pak se uvidí. Hrát první ligu za Zbrojovku je mým aktuálním snem číslo jedna. Pakliže by to nevyšlo, asi bych preferoval dospělý fotbal někde na hostování před návratem do juniorky, to by bylo pro další růst v kariéře lepší," netají.
Janoščin v minulé sezoně odehrál jen třináct zápasů. "Měl jsem docela smůlu na zranění. Nejdříve tříslo, pak jsem si dvakrát natrhl pravý stehenní sval a jednou levý. Snad už to teď bude v pořádku, musím zaklepat. Na druhou stranu závěr sezony jsem stihl a byl u toho, když se slavil juniorský titul. To je zatím největší úspěch v mé kariéře," vzpomíná na červnový triumf.
Při něm hráči juniorky vzpomenuli i spoluhráče Martina Foukala, který zemřel před rokem na zástavu srdce. "S tím nápadem přišel otec Jindry Stehlíka a Jindra sám. Shodou okolností na ten den zápasu připadlo první výročí, připomněli jsme to tedy takto," osvětlil dojemné gesto Janoščin.
Nadějný krajní bek aktuálně cítí podporu i v rodině, která je v Brně dobře známá a pro místní fotbal udělala hodně. "Otec mě podporuje pořád, hlavně v době, kdy jsem měl zdravotní problémy, mi nesmírně pomohl, zejména psychicky. Pomáhá mi i babička." Právě babička se tak trochu zasloužila o to, že jméno Janoščin na soupisce Zbrojovky je tak četné. Dědeček Jiřího přišel do Brna původně odkroutit vojenskou službu, ale oženil se zde a zůstaů. Fotbal tu hrál i jeho syn Jiří, shodou okolností dorostenecký mistr Československa - a teď tedy i vnuk.
