Navrátilec Polák: Nejdu do neznáma, v Brně jsem doma
B r n o - Jak již bylo avizováno, první posilou Zbrojovky je pětatřicetiletý odchovanec klubu Jan Polák, který se do Brna vrací po dlouhých čtrnácti letech. Může se pochlubit bohatým sportovním životopisem a věří, že týmu dokáže pomoci nejen na hřišti, ale i v kabině.
Takřka přesně před rokem se Honza Polák objevil na Srbské, při příležitosti jeho návštěvy jsme pořídili tento rozhovor. Asi málokoho tehdy napadlo, že do roka bude následovat rozhovor další, a že Honza bude odpovídat už jako hráč Zbrojovky.
Jak probíhaly námluvy se Zbrojovkou?
Nějaké kontakty proběhly již dříve, v prosinci pak za mnou přijela brněnská delegace, jak bylo avizováno. Z jednání jsem měl velice dobrý pocit a jsem rád, že tahle návštěva proběhla, další kontakty pak probíhaly prostřednictvím manažera pana Pasky. I z toho jsem měl dobrý pocit, jednání probíhala na super úrovni. Byl jsem upřímný a řekl, že čekám, jak se vyvine situace v Norimberku. Jiné nabídky jsem ani neřešil, soustředil jsem se jen na Brno, které mělo konkrétní zájem. Definitivně jasno jsem měl asi ten poslední měsíc.
S jakými plány do Brna přicházíš?
Pomoci Zbrojovce zopakovat minulou sezonu, která byla výborná. Laťka je vysoko, ale moje role může být i pomoci mladším hráčům, aby třeba věděli, jak to funguje jinde, jak se posunout dál a co vše dělat pro vysněné angažmá. Tahle nabídka zahrnuje všechny tyhle aspekty.
A jak se cítíš po herní a zdravotní stránce?
Poslední půlrok jsem moc nehrával, navíc jsem byl skoro měsíc zraněný. Trenér si pak přál dohrát sezonu a baráž s týmem, který měl k dispozici, takže jsem se v závěru už na hřiště nedostal. Určitě jsem ale chtěl dále hrát, cítil jsem se dobře. Věřím, že mohu pomoci – s tím do Brna přicházím. Zdravotně už jsem v pořádku.
Hrály v rozhodování roli i podařené výsledky Zbrojovky v poslední sezoně?
To s tím nesouvisí. V Brně jsem už ostatně zažil sezony úspěšné i neúspěšné, jednou jsme se tak tak zachraňovali. Budu strašně rád, pokud se budeme pohybovat v horních patrech tabulky. Samozřejmě se může stát hodně věcí, nemusí to být hned. Budou zde noví hráči, nový trenér, nová filozofie. Vždycky záleží, jak na to budou reagovat kluci v kabině, jak si vše sedne a jak to budeme prezentovat na hřišti. Nikdo nám nezaručí, že se budeme pohybovat nahoře, ale byl bych za to rád.
Přivítaly tě na stadionu nějaké známé tváře ještě z dob předcházejícího brněnského angažmá?
Určitě Béďa Zemánek a paní Došková, která tady pracuje už nějaký pátek, nemůžu ani říct kolik let (úsměv). Pak ještě znám Martina Doležala, s tím jsem hrával v mládeži, na Janouškově. Pavla Zavadila, s tím jsem byl v jednadvacítce, Aldu Schustera… Nerad bych na někoho zapomněl (úsměv). Jinak se budeme seznamovat, ale to je vždycky stejné, když jsem se vracel do Norimberku, nebyl tam kámen na kameni. Člověk se vždycky seznámí, fotbal je kolektivní hra a kolektivy se mění. Lidi k sobě musejí najít cestu, aby to na hřišti klapalo. A pokud přijdou problémy, musejí se řešit napřímo, za nic se neschovávat, protože to je cesta dolů.
Je velkou výhodou, že znáš i město jako takové?
Je to příjemné vracet se do známého prostředí, na Srbské jsem ještě hrál, nejdu do neznáma. Samozřejmě bych se radši vracel za Lužánky, ale věřím, že to je na dobré cestě a že se to podaří, i když u toho už hráčsky nemusím být. Pro Brno by to bylo dobré. Jinak jsem tu doma. Do Brna jezdím na dovolenou, není to tedy něco, co bych po čtrnácti letech viděl poprvé. Mám tu bydlení, vše svoje, není potřeba nic hledat. V Brně jsem vyrůstal, mám tu plno známých, na město jsem nikdy nezanevřel, jen samozřejmě v době zahraničních angažmá nebyl tolik čas podrobně sledovat výsledky. Poslední dva roky jsem to sledoval už hodně a je znát, že se věcí začínají hýbat. Byl bych rád, kdyby se to dostalo do fáze, kterou si všichni přejí.
Jaké máš očekávání, co se týče nejvyšší soutěže?
Těším se na Zbrojovku, na klub. Ligu znám, vím, do čeho jdu, že je tu mentalita trošku jiná. Jsem zvědavý. Vím, co od sebe mám čekat, co můžu a co umím, nejsem žádný playmaker ani střelec. Jestli si někdo před zápasem řekne, že ten Polák dá dva góly, a pokud je nedá, tak je blbec – je to jeho věc. Je mi jasné, že když se třeba nebude dařit, bude se to na mně valit, ale nechci se za nic schovávat. Prostě budu hrát svou hru, pomoci zkušenostmi, do větších akcí se pouštět nemusím. Věřím, že se dokážu připravit a pomoci, i když třeba nevynikám rychlostí. Snad tomu mám co dát (úsměv). Lidi v klubu ví, co ode mě čekat.
Jak se ti zamlouvá filozofie klubu?
Je to jeden z důvodů, proč jsem tu nabídku akceptoval. Už v prosinci jsme se bavili o věcech, které byly dnes prezentovány. Myslím, že je to dobrá vize, ale musí tomu uvěřit všichni v klubu. Záleží na tom, v jakém časovém horizontu se to všechno povede, chce to trpělivost. Ale je to dobrá vize a věřím, že to klapne.
A konkrétně trenéra Habance znáš? Víš, co má za sebou?
S pár klukama jsem se o tom bavil, vím, co se psalo. Trenér měl výsledky s Ústím i na Slovácku. Má potřebné zkušenosti i autoritu, aby mužstvo vše co nejrychleji pochopilo a prezentovalo to na hřišti.
Na tiskové konferenci zaznělo, že bys mohl být přínosem pro mladší hráče i v tréninkovém procesu. Jak konkrétně?
Samozřejmě nevím, jak tady hráči pracují, obecně ale v Česku platí, že hráči často podlehnou dojmu, že stačí jen talent. Nejde se ale chlácholit tím, že člověk něco umí, usnout na vavřínech znamená většinou konec snu. Důležité je, aby se hráč pořád udržoval, pracoval na sobě. Já byl vždycky hráč, který neměl problém pracovat, takže věřím, že si z toho kluci můžou něco vzít a posunout se tak dál.
Jaký bude tvůj nejbližší program? Vejde se do něj dovolená?
Čeká nás stěhování, teď se ještě vrátím do Norimberku, kde musím zařídit pár věcí, syn tam chodí ještě do školy. Není to poprvé, člověk si za ty roky zvykne, co tři roky se stěhujeme. Zvládneme to, i když dovolená moc odpočinková nebude.
Řeč byla také o tvém dalším působení v klubu, po konci hráčské kariéry.
Bavili jsme se o tom. Ale já zatím hlavně cítím strašnou chuť hrát. Doufám, že vše dobře půjde a bude držet zdraví. Ve fotbale nejde moc plánovat.
Myslíš, že tě lidé v Brně budou na ulici po těch letech poznávat?
Uvidíme, jaké to bude. V Německu to bylo fajn, když jsem se vracel do Norimberku po letech, byl jsem příjemně překvapený. Před odchodem jsme vyhráli pohár a lidé si to pamatovali, potěšilo to, bylo to příjemné a překvapivé.
Jak jsi prožíval nadějně rozehranou, ale nakonec neúspěšnou baráž?
Je to smutné, všichni jsme si postup přáli, i já – pořád jsem smluvně hráč Norimberku. Sportovně ale musím uznat, že Frankfurt byl ve druhém utkání lepší. Po prvním jsem věřil, soupeř byl trochu dole, ale doma jsme bohužel byli neškodní a v podstatě nevystřelili. Prožíval jsem to, i když jsem nehrál, nejsem ten, kdo by se na ostatní vykašlal.
Profil Jana Poláka
Jan Polák se narodil v Brně roku 1981, ve Zbrojovce se poprvé objevil v deseti letech. V sedmnácti si připsal prvoligový debut, v osmnácti vsítil první ligový gól - krásnou ranou zajistil remízu se Spartou. Raketový start kariéry!
Také reprezentační debut si připsal jako velmi mladý, konkrétně v osmnácti letech (shodou okolností proti Polsku). Hrál na mistrovství světa U20, dvakrát startoval na EURU "jednadvacítek", přičemž poprvé bral stříbro a podruhé zlato. Bojoval také na olympijských hrách v Sydney. S "áčkem" se zúčastnil světového šampionátu v Německu (2006) a evropského klání o dva roky později. Celkově v národním mužstvu odehrál 57 utkání, vsítil 7 branek. Za reprezentaci U21 absolvoval 46 duelů, což je rekord.
Co se klubové kariéry týče, z Brna zamířil Polák do Liberce a odtud pak do Německa, konkrétně do Norimberku. S ním vyhrál v roce 2007 pohár, po přestupu do belgického Anderlechtu si sáhl i na belgický pohár, vyhrál také zdejší ligu. Po návratu do Německa hrál nejprve za Wolfsburg a znovu za Norimberk.
Nyní se tedy po čtrnácti letech vrací do Brna. Honzo, vítej a ať se daří!
