Josef Mazura

Billy, nebo Skoťák. Tak mu přezdívali kvůli jeho ryšavým vlasům. A i svou hrou tak trochu důrazné skotské beky připomínal. Byl zodpovědný směrem dozadu, ale uměl i zaútočit a od pravé lajny přesně odcentrovat.

Vyrůstal v Lysovicích u Vyškova, kde také začínal s fotbalem. Už od patnácti začal kopat za muže okresní přebor. A v necelých sedmnácti si jej vzal na zkoušku do Brna trenér Harašta, proslulý mládežnický trenér Zbrojovky. "Hrával jsem pak za ligový dorost pod panem Čejkou. Později jsem se dostal i do reprezentační osmnáctky. Jenže jako útočník. Na hrotu jsem začínal a dával jsem celkem dost gólů," přidává překvapivou informaci.

Na místo pravého obránce se dostal oklikou. "Už ve zbrojovácké juniorce mě trenér Jaroš začal v sestavě posouvat dozadu. V útoku bylo dost šikovných kluků, třeba Vlasta Petržela. Tak mě zkoušeli nejdřív v záloze a pak i na stoperovi. Na pravého beka jsem se ale přesunul až na vojně v třetiligové Dukle Tábor. A když jsem se pak vrátil do Zbrojovky, tak se zrovna zranil Jindra Svoboda, který předtím napravo hrával."

Trenér Masopust se tedy rozhodl dát šanci mladému Mazurovi, a ten už ji nepustil. Ve své první ligové sezoně odehrál hned 29 zápasů. "Chyběl jsem jen jednou, když jsem se ženil. Svatba byla v sobotu a v neděli jsme hráli se Spartou. Měl jsem být na srazu v osm ráno a přijel jsem až někdy v jedenáct, takže mě Masopust nepostavil. Docela mě to mrzelo, protože jsme vyhráli 3:0."

Od té doby už ale ani jednou nechyběl v základní sestavě. A co víc, jeho premiérová ligová sezona byla hned mistrovská. Tomu se říká letmý start! "Tehdy jsem si jako mladý ani neuvědomoval ten skok, který jsem udělal. Do mužstva jsme vlastně naskočili dva mladí společně s Petrem Janečkou. Možná jsem měl štěstí v tom, že v týmu bylo hodně technických hráčů a trenér to potřeboval nějak vyvážit. Byl jsem hodně vitální a běhavý, tak jsem se mu asi hodil. Každopádně jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Celá sezona i oslavy titulu byly krásné."

Ve Zbrojovce ovšem později zažil i krušné časy. Sestup i marné pokusy o návrat mezi elitu. Když dosáhl hranice třiceti let, využil možnosti odejít do zahraničí. Hrál například v rakouském St. Pöltenu nebo v belgickém Hasseltu. Krásné období pak zažil v rakouském Stockerau, které coby druholigové mužstvo vyhrálo Rakouský pohár. "A pak jsme hráli Pohár vítězů pohárů. V prvním kole jsme dostali anglický Tottenham Hotspur a já bránil slavného Garyho Linekera. Oba zápasy jsme prohráli těsně 0:1, ale Lineker góla nedal...," vzpomíná Mazura.

Poslední soutěžní zápas odehrál v téměř 43 letech! Stalo se 4. dubna 1998, kdy se loučil během utkání 2. rakouské ligy SKN St. Pölten - SV Stockerau, shodou okolností tedy na hřišti týmu, ve kterém započal rakouskou část své kariéry.

Vedle mistrovského titulu se Zbrojovkou má Mazura nejkrásnější vzpomínky také na olympijské hry v Moskvě, kde československý tým vybojoval zlaté medaile. Po skončení hráčské kariéry se výrazně prosadil i jako trenér. S rozpadajícími se Drnovicemi dokázal v sezoně 2004/05 obsadit pěknou osmou příčku, o rok později vedl od 10. kola 1. FC Brno, které vytáhl ze sestupových vod na 12. příčku. V další sezoně pak skončili Brňané pod jeho vedením pátí. Později působil v Trnavě, Zlíně, Slovácku a nyní v Opavě.