Vítězslav Kotásek

Ve Zbrojovce vystřídal všechny posty. Až na jeden. Nikdy se nepostavil do branky. Přitom až do svých patnácti nastupoval ve Slovanu Hodonín právě jako brankář.

K významné změně v jeho fotbalové kariéře došlo během učení v Chomutově. "Tam ze mě udělali útočníka. Na tomto postu jsem pak začal hrát dorosteneckou ligu. Po třech letech jsem se vrátil do Hodonína, kde jsem hrál I.A třídu."

V roce 1967 narukoval do Dukly Nitra. Do druhé hokejové ligy... "U mě to v té době vyhrával hokej. Jenže já tehdy neměl na to, abych se v Nitře uplatnil. Přišli tam odpadlíci z Dukly Jihlava a mě po třech měsících převeleli do Dukly Hodonín."

Vojákoval tak vlastně doma, a to se mu stalo osudným. "To víte, když sloužíte doma, tak je větší možnost, že spadnete do nějakého průseru. Já jich měl hned několik a byl jsem přeřazený na normální rotu."

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. U Kotáska to platí dvojnásob. Právě na vojně se totiž začala rodit jeho budoucí úspěšná fotbalová kariéra. "V Hodoníně právě zakládali vojenský fotbalový oddíl. Začínali jsme od třetí třídy a dvakrát jsme postoupili."

Už ke konci vojny dostal povolení k hostování ve Slovanu Hodonín, kde si jej při jednom přáteláku vyhlédla brněnská Zbrojovka. "První nabídka z Brna přišla už v létě roku 1967. Jenže já ji neakceptoval. Zbrojovka hrála druhou ligu a na takovou soutěž jsem si nevěřil. Jenže oni přišli za rok znovu a tehdy mi otec doporučil, abych to zkusil."

První půlrok ještě pendloval mezi áčkem a béčkem, na jaře už byl platným členem druholigového kádru. Když Zbrojovka v roce 1971 postupovala do první ligy, byl jedním z klíčových hráčů. "Tři roky jsme hráli jenom o záchranu. Zvedat se to začalo až za trenéra Havránka. Všechno to vyvrcholilo po příchodu Masopusta, který to s námi dotáhl až k titulu."

Vítězslav Kotásek vystřídal snad všechny posty. "Paradoxní je, že jsem ve Zbrojovce nikdy nenastoupil jenom v brance. Tedy tam, kde jsem začínal. Ze začátku jsem hrával nejvíc v útoku, později jsem se posunul do zálohy. Nejvíc jsem toho odkopal na pravé straně. Když bylo potřeba, tak jsem zaskakoval i na beku nebo na stoperovi. Bylo mi to celkem jedno, ale vždycky mě to hodně táhlo dopředu. Lákalo mě střílet góly."

Když trenér Masopust odešel z Brna do belgického Hasseltu, chtěl si vzít vytáhlého univerzála sebou. "Šel bych tam rád, ale nesplňoval jsem podmínku reprezentačních startů, tak z toho nic nebylo. Pak už jsem neměl ve Zbrojovce stabilní místo. Přišel trenér Švec, který začal stavět perspektivnější tým. Budovalo se nové mužstvo a vybudovali ho tak, že se pak spadlo do druhé ligy."

Na odchod z klubu nevzpomíná v nejlepším. "S vedením jsem byl domluvený, že se mnou počítají. Jenže když jsem se vrátil z dovolené, tak mi bylo řečeno, že trenér Brückner se mnou nepočítá. Bylo to pro mě velké zklamání."

Neslavný odchod znamenal pro Kotáska konec s vrcholovým fotbalem. "Dva roky jsem hrál divizi v Kyjově, pak jsem kopal ještě za Domašov. Ve čtyřiceti jsem odešel do Rakouska, kde jsem působil sedm let v týmu SC Poisdorf. Hráli jsme soutěž tak na úrovni naší I.B třídy."

V Rakousku končil jako hrající trenér, coby kouč však vyšší ambice neměl. Vedl pouze týmy v nižších soutěžích: Velké Pavlovice, Doubravník, Velké Meziříčí, Soběšice, Medlánky. "Propadl jsem chalupaření, a tak jsem většinu času o víkendech trávil na Vysočině. S trénováním to moc nešlo skloubit," vysvětluje.