Petr Janečka

Jeho fotbalová hvězda vyletěla vzhůru neskutečně rychle. Bohužel stejně rychle klesl až ke dnu po skončení aktivní kariéry. Bývalý rychlík z pravého křídla a úspěšný reprezentant žil v posledních letech jako bezdomovec, který přespával ve starém favoritovi a přes den žebral po ulicích o cigáro. Dokonce si musel odpykat kázeňský trest za lehké ublížení na zdraví při autonehodě, když řídil pod vlivem alkoholu.

Už když s fotbalem v rodném Gottwaldově začínal jako desetiletý žáček, bylo zřejmě, že by z něj něco mohlo být. "Ve třinácti jsem nastupoval s patnáctiletými, po přechodu ze žáků jsem okamžitě začal hrávat první celostátní ligu staršího dorostu. Prošel jsem různými mládežnickými výběry a v sedmnácti mě vzali do třetiligového áčka."

V sezoně 1976/77 se stal nejlepším střelcem třetí ligy, čímž výrazně pomohl Gottwaldovu k postupu. Jenže druhou nejvyšší soutěž si už nezahrál, protože si ho vyhlédli v brněnské Zbrojovce. Přišel do mužstva, které trénoval slavný Josef Masopust a hráli v něm takoví borci jako Kroupa nebo Jarůšek. Ovšem Janečka se mezi nimi otrkal během pár týdnů. "V létě mi dal Masopust šanci v Interpoháru a docela se mi dařilo. Tak mě postavil hned v prvním ligovém kole proti Plzni do základu. Dal jsem gól a navíc na mě byla penalta. Na to se nedá zapomenout," připomíná svoji úspěšnou premiéru.

Jenže to nebylo zdaleka všechno. Ve své první sezoně odehrál všech třicet zápasů a nastřílel třináct gólů. Na podzim pravidelně hrával za československou jednadvacítku a na jaře si odkonce vyzkoušel i dres reprezentačního áčka. Po pouhém půlroce v první lize!

V mistrovské sezoně vytvořil vynikající útočné trio s Kroupou a Kopencem. Fanoušci si brzy oblíbili rychlíka na pravém křídle, který nastupoval s osmičkou na zádech. Udivoval střelami po nezvykle krátkém nápřahu a také zvláštním během, při němž skoro nezvedal paty. Víc než nestylový běh jej však trápily žaludeční vředy na dvanácterníku, které ho pronásledovaly během celé kariéry.

Žaludeční vředy mu připravily jedno velké zklamání. Bylo to v roce 1980, kdy kvůli nim přišel o bronz z mistrovství Evropy a zlato z olympiády v Moskvě. Přitom měl za sebou parádní sezonu, během níž v šestadvaceti ligových zápasech vstřelil patnáct gólů a na dalších čtrnáct nahrál. "Pochopitelně mě mrzely obě akce, ale tu Evropu jsem ještě nějak zkousnul. S olympiádou to bylo horší, zvlášť když kluci vybojovali zlato. Když jsem v televizi sledoval, jak hraje naše hymna, tak jsem měl slzy v očích."

Na velkou mezinárodní akci se přece jen podíval o dva roky později. Jenže na mistrovství světa ve Španělsku se Čechoslovákům nedařilo a vypadli už ve skupině.

V následující sezoně však zažil ještě větší zklamání. Na jaře 1983 totiž Zbrojovka překvapivě spadla do druhé ligy. Ke konci sezony si musel Janečka vyslechnout řeči, že nebojoval na sto procent, protože měl už domluvené angažmá v Bohemians Praha. Kritizovat hráče, který byl se šestnácti góly druhým nejlepším střelcem soutěže, bylo trochu podivné. "Byl to nesmysl. Kdyby se Brno udrželo, tak bych odtud v životě neodešel. Když mě Bohemka začala lákat, tak už bylo skoro jasné, že Zbrojovka spadne. Určitě jsem nijak nekalkuloval."

Důvod jeho zaječích úmyslů byl zřejmý. "Chtěl jsem být v repre a kdybych hrál druhou ligu, tak nevím, jestli bych tam zůstal. Proto jsem z Brna odešel."

Přání se mu splnilo, v reprezentaci odehrál celkem 39 zápasů, v nichž vstřelil devět gólů. Později si vyzkoušel i zahraniční angažmá, když odehrál necelé dvě sezony v belgickém klubu Racing Jet Brusel.

S fotbalem skončil ve třiatřiceti kvůli problémům s kyčlí. Poměrně brzký konec hráčské kariéry možná urychlil jeho obrovský životní pád. Z obdivovaného sportovce se stal během několika let bezdomovcem. "Ty moje chyby začaly už ve Zlíně, kde jsem trénoval žáky a dorostence."

Ani jako hráč určitě nebyl žádný asketa, ale je rozdíl zajít občas na pivo po zápase a stát se závislým alkoholikem. "Nebylo to všechno jenom pitím. Přidaly se k tomu automaty a taky sázení. Přišel jsem o všechno."

Postupně ztratil nejen veškerý svůj majetek, ale také všechny blízké. "Rozvedl jsem se, potom i rozešel s přítelkyní. Syn ani dcera se mnou nemluví, stejně jako mí dva bratři. Vlastně s nikým nejsem v kontaktu. Ale zavinil jsem si to sám, problém je jenom ve mně. Kdybych mohl, tak bych chtěl vrátit všechno, co se stalo po roku 2000. Jenže to nejde, ty chyby jsem prostě už udělal. Teď se mně o tom strašně špatně mluví. Možná tak za dva roky, až se z těch sraček třeba dostanu," tvrdil v létě 2008.

V té době už věděl, že ho čeká kázeňský trest, protože byl odsouzen za ublížení na zdraví při dopravní nehodě, kterou už dříve způsobil pod vlivem alkoholu. Už na tom však nebyl tak špatně, jako v době, kdy měl sebevražedné myšlenky. "Nechtělo se mně žít. Dokonce jsem už byl připravenej skočit z Baťova mrakodrapu ve Zlíně." Jenže pud sebezáchovy zafungoval a Janečka na sebe tehdy sám zavolal policii.

Jinak ovšem žil jako bezdomovec, v němž by nikdo nehledal bývalou sportovní hvězdu. "Přespával jsem ve starém favoritovi. Měl jsem jenom taštičku s dokladama a mobilem, kterou mi ukradli. Pak už jsem neměl vůbec nic. Neměl jsem kam jít, tak jsem se poflakoval kolem supermarketů a žebral o cigáro. Když jsem někomu o něco řekl dřív, tak jsem slyšel: "Jasně Peťo, kdybys něco potřeboval, tak řekni." Pak už mi odpovídali spíš jenom: "Běž do prdele!" Občas mi někdo zaplatí pivo v hospodě, když se tam jdu třeba podívat na fotbal."

Bývalí spoluhráči ze Zbrojovky ho naháněli kvůli srazu k třicátému výročí titulu, jenže on se styděl přijít. "Neměl jsem vůbec nic. Ani boty, ani co si obléci. Chodíval jsem jenom na charitu, kde jsem si občas něco vzal."

Jako první se mu ozval Karel Jarůšek. "Přišel na mě přes policajty ze Zlína. Ti za mnou dojeli, dali mi telefon a vytočili Karla. Chvilku jsme byli v kontaktu, jenže pak mně ukradli ten mobil."

Úspěšnější byl Josef Mazura, který přišel v létě 2008 do Zlína jako nový trenér prvoligového mužstva. Právě on byl ve Zbrojovce asi největším Janečkovým parťákem. Jako dva bažanti spolu při zájezdech spávali na jednom pokoji a dokonce dlouho bydleli i ve stejném paneláku v Bohunicích. Mazura bývalého spoluhráče vypátral a po čase ho ubytoval ve svém motorestu poblíž Vyškova. Janečka si musel "byt a stravu" odpracovat, když například v okolí kosil trávu. V té době moc nechtěl, aby se o jeho azylu mluvilo. "Nechci, aby z toho měl Pepa ve Zlíně problém. Aby mu třeba neřekli, že se stará o Janečku a sere na fotbal."

S automaty a sázením prý už skončil. Pravda, s prázdnou kapsou se to říká celkem lehce. "Fakt už mě to přešlo. Když někoho vidím hrát, tak se třeba podívám. A když něco vyhraje, tak se ho snažím přesvědčit, aby si to vybral a šel pryč. Když chce člověk pořád vyhrávat víc a víc, tak to s ním špatně skončí," ví z vlastní zkušenosti.

Na jaře roku 2009 mu vypršel trest a po návratu na svobodu se chce pokusit začít žít nový život. "Bojuju," ujišťoval. Snad bude jeho boj úspěšný.