VIDEO: Krška po premiéře: Jsem rád za šanci, ale ztráta mrzí hodně
B r n o - K týmu Zbrojovky se David Krška po přestupu z Líšně připojil teprve v tomto týdnu, v pátek už debutoval a splnil si sen – tedy nastoupit za mateřský klub. Při své premiéře z pozice středního záložníka vytvářel pro své spoluhráče řadu šancí; po zápase však neskrýval zklamání, že premiéra nebyla nakonec vítězná.
Byli jste blízko výhře, ale v závěru jste o ni přišli. To asi dojmy z premiéry hodně kalí.
Je to tak. Nezískali jsme tři body, což je to největší zklamání. Dali jsme gól na 2:1 a bylo osm minut do konce. Nakonec přijde penalta a je srovnáno. Zamrzí to hodně, ale co se dá dělat.
Měl jste před debutem trému?
Nervózní jsem byl, nebudu to skrývat. Vždy jsem toužil po tom, abych byl v kabině a abych hrál za Zbrojovku. Teď se mi to poštěstilo a jsem za to moc rád. V zápase snad žádné fiasko nebylo, ani větší chyba, akorát mi došly síly, proto jsem nemohl odehrát celý zápas. Raději jsem pustil čerstvého hráče.
V první půli jste se hodně vydal, že?
Určitě jsem v prvním poločase měl daleko více sil. Přece jen se hraje stále nahoru dolů a je to náročné. Hrál jsem předtím levého záložníka, jako středový hráč se do toho teď musím znovu trochu dostat. Je to pozice, kde člověk musí být ostražitý, protože na něj může hráč přiběhnout z každé strany.
Celkově se týmu povedla více první půle než ta druhá, čím to?
Nechytili jsme začátek, soupeř nás utlumil a měl asi čtyři rohy za sebou. To byla ta hlavní příčina, byli jsme dost ospalí. Nějaké šance tam byly, ale postupně to upadalo. Škoda.
Měl jste už dopředu signály, že krátce po svém příchodu budete hrát hned v základu?
Mluvil jsem s trenérem a on mi řekl, že jsem do Zbrojovky nepřišel od toho, abych byl na lavičce. Trochu jsem s tím počítal, ale jsem samozřejmě rád, že jsem šanci dostal. Snad jsem nezklamal a věřím, že to bude lepší a lepší.
Bylo například těžké tak narychlo vstřebat všechny pokyny trenéra během týdne?
Bylo to jiné v tom, že hraji, jak jsem říkal, jiný post. I tréninky jsou jiné, klíčové je poznat všechny spoluhráče a naučit se styl hry, náběhy hráčů a podobně. Není to jednoduché, ale věřím, že čím déle se to budu učit, tím to bude lepší.
V čem se nejvíce liší herní styl Líšně, který jste předváděli, oproti tomu, kterým se nyní prezentujete ve Zbrojovce?
V Líšni jsme hráli dlouhé balóny nahoru, sbírali jsme odražené míče a poté se hrál fotbal. Tady se hraje fotbal pořád, neustále se kombinuje. Všechno chodí do kombinace, míče se dávají do nohy a jsou různé varianty. Člověk musí více běhat a neustále si nabíhat do prostoru.
A další rozdíly?
Zbrojovka je samozřejmě větší klub a nějakou dobu už to tady funguje nastaveným systémem. Vše je to přizpůsobeno tomu, že Zbrojovka chce jít zpátky do ligy a hráči proto musejí být motivováni, co se týče regenerace, tréninků a podobně. Lidem se logicky nelíbí, když se doma ztratí body, ale hráče to mrzí úplně stejně jako fanoušky. Každý v kabině chce vyhrávat a do zápasů dát maximum. Tady se očekává pokaždé výhra, zatímco v Líšni se zatím slaví bod. Tady je jasným cílem postup, Líšeň se chce zachránit a aklimatizovat ve druhé lize.
