Trenér Masopust by dnes oslavil 90. narozeniny

B r n o - Před devadesáti lety se v severočeských Střimicích narodil v hornické rodině Josef Masopust. Muž, který se v dalších letech stal bez nadsázky fotbalovou legendou, nejlepší fotbalista Evropy, vicemistr světa - a také trenér mistrovské jedenáctky z roku 1978.

Fotbalová cesta Josefa Masopusta začala na hornickém severu Čech, konkrétně ve Střimicích. Obec v padesátých letech zanikla, ustoupila těžbě uhlí - osud v té době až příliš běžný. Tou dobou už Masopustovi žili v Mostě, kde Josef válel za místní klub. Zlanařily jej Teplice, což se tehdy mnohým jevilo jako náročný výkonnostní skok - vždyť Tepličtí získali řadu dalších posil. Josef se ale prosadil a dva roky sbíral ligové starty.

Poté byl povolán na vojnu do klubu ATK Praha, pozdější Dukly. S ní zažil nejlepší roky fotbalové kariéry - dobyl osm ligových titulů, s reprezentací vyválčil bronz na evropském šampionátu 1960 a hlavně stříbro na tom světovém, v Chile o dva roky později. Na šampionát přitom dle mnohých vůbec neměl jet - že prý je starý a pomalý. Kritiky umlčel výkonem (a parádním gólem) v přátelském utkání s Rakouskem - a pak také výkony na samotném turnaji, kde vsítil jediný gól Čechoslováků ve finále proti Brazílii.

Zlatý míč

Největší ocenění jeho kariéry přišlo na sklonku roku 1962 - jako první Čechoslovák převzal cenu pro nejlepšího fotbalistu Evropy, slovutný Zlatý míč. Ocitl se tak ve společnosti jmen jako Matthews, Kopa, di Stéfano či Eusébio. Proti nim často válčil - vždy ovšem férově a čestně, jak často vzpomíná legendární Pelé. Ten se v utkání základní skupiny mistrovství světa proti Československu zranil a nemohl vystřídat. Obdivoval pak, jak gentlemansky k soubojím s ním přistupovali Masopust, Pluskal a další.

Bez Masopustovy účasti se neobešla většina exhibičních zápasů výběrů hvězd té doby. Zúčastnil se Matthewsovy rozlučky, nechyběl na oslavném utkání výběru světa a anglické reprezentace k výročí UEFA. Fotbal hrál do tehdy neuvěřitelných devětatřiceti let, na sklonku kariéry válel v belgickém Crossingu, kde (ostatně jako po celou kariéru) udivoval nesmírně profesionálním přístupem k fotbalu. Více než stoprocentní nasazení, to pro něj bylo zcela automatické.

Možná trochu ve stínu výše zmíněných úspěchů stály zahraniční cesty pražské Dukly, která šířila dobré jméno československé kopané v USA, Mexiku i Jižní Americe. Dukla tehdy dokázala porazit i legendární Santos, na stadionu Maracaná před 130 tisíci diváky zase pomohl reprezentaci asistencí zdolat Brazilce 1:0 - přímo ve svatyni fotbalu tehdy Čechoslováci porazili mistry této hry, pro něž to byla teprve druhá domácí porážka v historii. Zpopularizovat tyto výlety dokázal například další mistr svého oboru - spisovatel a novinář Ota Pavel.

Trenérská kariéra - brněnský titul

Trenérskou kariéru zahájil Masopust jako lodivod béčka pražské Dukly. Za úkol měl výchovu a výběr talentů pro první mužstvo, už tehdy si budoval specifickou trenérskou filosofii, v dlouhých debatách s vedením klubu dokázal přesvědčivě argumentovat a tím vybojovat pro své svěřence ty nejlepší podmínky. A samozřejmě šel stále příkladem svým přístupem k fotbalu.

To prokázal i v Brně, kde převzal tým po trenéru Havránkovi v roce 1976. Zástupci Brna v čele s Oldřichem Vorbou si pro něj přijeli do Prostějova a pak už šlo všechno rychle. Sám Masopust přiznal, že jádro mužstva už bylo poskládané - nejdůležitější bylo přesvědčit hráče o vlastních schopnostech. To mladý trenér dokázal - výsledkem byla zřejmě nejúspěšnější éra klubu a mistrovský titul v roce 1978. Kostru mužstva tehdy doplnili Janečka, Dvořák a Kopenec a výsledkem bylo mistrovské soukolí. Předtím skončila Zbrojovka čtvrtá, po titulu třetí a druhá.

"Pro nás byl pan Masopust svým způsobem idol, věděli jsme, co má za sebou, jak hrál na mistrovství světa, že má Zlatý míč. Vykládal o Dukle, o nároďáku. Dal tomu trochu jiný rozměr, zapojil se s námi do tréninku. A bylo znát, že rychlost třeba už takovou nemá, ale jak byl na balónu, bylo to skvělé. Dařilo se nám, věřili jsme si, všechno se sešlo," vzpomíná na Masopusta kapitán mistrovské jedenáctky Rostislav Václavíček.

"Pan Masopust chtěl hlavně hrát útočně. Nevadilo mu, že jsme dostali dva góly, hlavně že jsme tři dali. My vzadu jsme samozřejmě trošku pěnili. Kaca Jarůšek neuměl pořádně bránit, Pešák nechtěl, obranářů tam moc nebylo. Kotáska to taky táhlo dopředu a často se to na nás ve čtyřech pěkně valilo. Většinou jsme těch gólů dali víc, akorát jsem udělal málo nul," usmívá se pak při vzpomínkách gólman Josef Hron.

Právě zmíněné čtyři sezony činí z Masopusta suverénně nejúspěšnějšího trenéra Zbrojovky, v roce 1980 ovšem Josef zamířil znovu do Belgie. Zde už měl z minulého angažmá skvělé jméno a převzal druholigový Hasselt, se kterým útočil na postup. Koučoval i národní tým, s nímž ovšem na závěrečné turnaje nepostoupil. Smůlu měl zřejmě v tom, že se "netrefil" do ideálního období, co se hráčské generace týče. Někteří borci, kteří se tehdy dostali do reprezentace, ovšem později utvořili jádro "italského" týmu, s nímž se probili do čtvrtfinále světového šampionátu - Skuhravý, Hašek, Bílek a další.

Tou dobou byl již Masopust v exotické Indonésii, kde trénoval a zároveň propagoval fotbal. Jak nesmírně populární tu byl, to poznali Zbrojováci i na zájezdu v roce 1976. Krátce se vrátil do Brna, koučoval i v Děčíně. V té době už nikdo nepochyboval o tom, že je Masopust jednou z největších postav tuzemské kopané. Ostatně, na pražské Julisce stojí jeho socha. Ocenění se Masopust dočkal v anketě o nejlepšího českého fotbalistu 20. století, kterou vyhrál.

Josef Masopust se dožil 84 let, v roce 2015 nás navždy opustil. Jisté ovšem je, že nejen fotbalové Brno, ale i celý fotbalový svět na něj nikdy nezapomene.