Roman Fischer po Hradci: Prémie budou, Venca Hladký už se připomínal
B r n o – Po zveřejnění losu nového ročníku už Roman Fischer tušil, že jej hned ve druhém kole čeká pikantní zápas. Zbrojovka se totiž měla utkat s Hradcem Králové, v jehož dresu jednatřicetiletý záložník poprvé okusil ligu.
Nakonec ve východočeském městě odehrál 46 prvoligových utkání, dvě z nich (vítězně) proti Brnu. „Jsou to už dva roky, hráči se mění, ale vzpomínám na to v dobrém, postoupili jsme do ligy a dostal jsem šanci ji hrát. Mám tam pořád pár kamarádů, díky výhře 3:0 jsem na tom teď lépe, je to potěšitelný výsledek,“ směje se po včerejší úspěšné bitvě.
A důkazem, že fanoušci v Hradci na něj nezapomněli, bylo hlučné skandování jeho jména po vystřídání v 82. minutě. „Slyšel jsem to, i kluci hned volali, ať jim zamávám. I po skončení zápasu jsem jim ještě zatleskal,“ pokračoval Fischer, jehož rodinný rozpočet výhra drobně zatíží. „Venca Hladký se mi hned připomínal, něco dobrého jsem za výhru slíbil, tak budu muset vymyslet realizaci.“
Roman nastoupil v utkání na kraji zálohy a rozhodně se tam neztratil, mohl dokonce otevřít skóre. Po Hyčkově břevně se k němu snesl míč ve vápně, dorážka se ale nepovedla dle ideálního scénáře. „Vůbec jsem nečekal, že by se míč mohl odrazit takto, a pak nebylo moc času. Kdybych si míč lépe zpracoval, bylo by to asi hodně nebezpečné, takhle jsem ztratil první moment, pak už z toho byla klasická trma vrma a místo střely nedošlo vlastně k ničemu,“ připomíná napínavé okamžiky z 22. minuty utkání.
Ve druhé půli pak někteří diváci zavzpomínali na Fischerův oblouček proti Sigmě Olomouc, který skončil na břevně – jedna ze situací totiž vypadala podobně. „On to ve skutečnosti nebyl pokus o střelu, ale hodně nepovedený centr,“ přiznává ostravský rodák sympaticky, že tentokrát nebylo záměrem překvapit gólmana.
Jinak ale hlavně ve druhé půli obranu soupeře zlobil, dostal se i k nebezpečné hlavičce. „Jejich krajní hráči nám prvních dvacet, třicet minut docela zatápěli, zároveň ale potvrdili to, co jsme si říkali na přípravě před utkáním – moc se jim nechtělo do obrany. Toho jsme hodlali využít, ale na můj vkus těch šancí bylo málo, mělo jich být víc, “ hledal Fischer na výkonu rezervy. „Proti Jablonci tam posun samozřejmě byl, ovšem je třeba vidět, že jsme hráli doma, kde nám to jde. Musíme něco předvést i venku, nebýt tam poloviční. Protože vyhrávat jen doma je sice fajn, ale nemusí se to taky vždycky povést,“ varuje.
Roman dostal po přestupu do Brna nálepku středového defenzivního hráče, i na kraji se ale cítí dobře. „Už v Hradci jsem hrával většinu zápasů na lajně. Sedí mi to, ale obecně jsem hlavně rád, že nastoupím, a nevadí mi to ani ve středu hřiště,“ naznačuje, že také on patří do zástupu brněnských univerzálů.
