ROZHOVOR Z PROGRAMU: Tomáš Smejkal
B r n o - Součástí zápasového bulletinu byl při sobotním utkání s Chrudimí i rozhovor s Tomášem Smejkalem, který zápas nakonec pomohl rozhodnout svým premiérovým (a nakonec vítězným) gólem. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme na webu.
Pro rozhovor do dnešního programu jsme vybrali další z letních posil – konkrétně hráče, který se do Brna de facto vrátil. V mládeži totiž vystřídal několik brněnských klubů, než se vydal hledat štěstí jinam. Asi už jste poznali, že je řeč o Tomášovi Smejkalovi. Pětadvacetiletý ofenzivní hráč vám nyní blíže představí svou kariéru a svůj mimofotbalový život.
Tomáši, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Poprvé jsem hrál snad v šesti letech v Čafce Brno, v Židenicích. Pak jsem přešel ještě do Svratky Brno, Sparty Brno a nakonec do Jihlavy. Na zkoušce jsem byl i ve Zbrojovce.
Jak se zrodil tvůj přesun do Jihlavy?
Tehdy mě chtěl tuším trenér Průša, díky tomu se to upeklo. Přešel jsem do mládeže a zahrál jsem si i ligu, byť jen na pár minut. Tuším na Slovácku.
Hrál jsi pak i druhou ligu, než po tobě zatoužil Jablonec. Byla to velká výzva?
Ještě jsem předtím hostoval v Líšni, ve třetí lize. Docela se mi dařilo a klubu taky, postoupil do druhé ligy. Měl jsem víc možností, ale Jablonec byl opravdu výzva, hrál tehdy nahoře, první sezónu jsme skončili snad čtvrtí.
A zahrál sis tím pádem i poháry.
Na to vzpomínám rád, byť to taky bylo spíš epizodní, jen na pár minut. Nejlepší byl asi zápas s Celticem Glasgow na jejich stadionu, parádní atmosféra.
Navštívil jsi i Dánsko a Rumunsko, stihli jste ty země poznat nějak blíž?
Moc ne, sice jsme jeli na dva dny, ale bylo to po covidu, takže se toho moc nesmělo. Viděli jsme letiště, hotel, stadion, občas nějaká krátká procházka.
Jak celkově angažmá v Jablonci hodnotíš?
Byla to určitě zajímavá zkušenost, ale osobně jsem od toho čekal asi víc. Zápasů jsem nakonec až tak moc neodehrál.
Další starty v první lize můžeš přidat za rok ve Zbrojovce, byť úvod vám asi nevyšel podle představ?
Trochu se hledáme, to platí pro tým i pro moje výkony. Je nás tu hodně nových, ale věřím, že se to překlopí na naší stranu. Zažil jsem to už na hostování ve Vlašimi, kde jsme snad šest zápasů nebodovali, pak jsme se odrazili. Musíme tomu jít naproti, věřím, že kvalitu máme a ještě ji ukážeme.
Když se ohlédneme za tvou dosavadní kariérou, koho ze Zbrojováků jsi potkal?
V Čafce si vybavím Martina Zikla, který byl o rok mladší, hrál jsem i s jeho bráchou. V Líšni to byl třeba Honza Hlavica, David Krška. Minul jsem se tam s Kubou Přichystalem, který tam hostoval na podzim, já jsem přišel na jaře. V Jihlavě by to byl asi Lukáš Kryštůfek, v Jablonci Vlasta Hrubý.
Tvůj ideální post je kraj hřiště?
Asi ano, je to jak kdy, podle soupeře. S klukama se navíc dost měníme, trenér po nás chce variabilitu.
V poháru jsi odehrál první poločas, s tím jsi počítal?
Trochu jsme to s Romanem Potočným tušili, protože jsme se točili i na tréninku při malých hrách.
Potěšila tě kromě výhry i první asistence?
Hlavně je důležité, že jsme vyhráli, takové zápasy jsou často ošidné. Mohl jsem nahrát i Šurymu, po rohu na zadní tyči měl dobrou šanci, ale gólman skvěle zasáhl.
Je pro tebe výhodou, že máš v Brně zázemí?
Je to fajn, nemusím nějak tlačit na hledání bydlení, můžu vybírat. V Jablonci to bylo jiné, navíc byl zrovna covid, bydlení se hledalo složitě. Tady mi na zápasy dojde rodina, za to jsem rád.
Takže návrat na rodnou hroudu si užíváš?
Tím, že jsem od patnácti byl mimo domov, jsem byl už docela zvyklý. Ale odpadla mi nutnost poznávat nové prostředí, což hráči jinak při přestupu zažívají (úsměv).
Přestup do Brna už ale byl blízko i předtím, že?
Několikrát se o tom mluvilo, letos v zimě už jsem dokonce byl v Brně osobně. Ale kluby se nakonec nedomluvily, klaplo to až teď v létě.
Jaké máš koníčky mimo fotbal?
Hodně času trávím s přítelkyní, s rodinou, s kamarády. Občas si něco zahrajeme, tenis nebo tak. Zálibu mám i v tetování, rád bych se tomu po kariéře věnoval.
S kým si v kabině nejlépe rozumíš?
Snažím se postupně poznat všechny, přece jen tu nejsem tak dlouho. Nejvíc jsme si asi zatím sedli s Kronym.
Míval jsi v dětství nějaký vzor, nebo oblíbený klub?
To ani ne. Samozřejmě mě fascinoval třeba Nemyar, ale že bych ho bral jako vzor, to ne. Stejně tak oblíbený klub asi nemám. Rád se podívám třeba na Manchester, ale že bych jim fandil, to ne.
Díky za rozhovor a ať se daří!
