ROZHOVOR Z PROGRAMU: Jiří Hamza

B r n o - Součástí zápasového programu byl v sobotu i rozhovor s osmnáctiletým zadákem Jiřím Hamzou, který nakonec jako střídající hráč strávil na hřišti 80 minut. Přepis rozhovoru vám nyní nabízíme na webu.

Pro rozhovor do zápasového bulletinu jsme tentokrát vybrali jednoho z nejmladších hráčů v kádru. V červenci osmnáctiletý stoper Jiří Hamza letos poprvé nakoukl do prvního mužstva, kde zatím naskočil do čtyř ligových a jednoho pohárového zápasu. Je také součástí reprezentačního výběru U19. O tom všem byla řeč na následujících řádcích.

Jirko, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Poprvé jsem začal hrát fotbal ve Znojmě, kam jsme se přestěhovali z Brna. Hrál jsem za Křenovice, až pak v dorostu jsem přestoupil do Zbrojovky, de facto jsem se tak vrátil do rodného Brna. Zbrojovka tehdy přišla, že by měla zájem, abych tam šel, a my jsme souhlasili.

V rodině máte sportů víc, táhlo tě to i k jiným, nebo zvítězil fotbal?
Od začátku jsem chtěl hrát fotbal. Viděl jsem kluky na hřišti, jak si kopou, zaujalo mě to. Taťka si fotbal taky občas zahraje, odmalička jsem k tomu zkrátka tíhnul.

Tvoje kariéra se zatím vyvíjí postupně, každým rokem se posouváš dál. Jsi s tím spokojený?
Celkově asi ano. Jasně, vždycky může být něco lepší, ale daří se mi postupovat dál a dál. Uvidíme, jak se to vyvine.

Jaké máš fotbalové cíle?
Jak jsem říkal, beru to postupně. Teď bych se rád prosadil v prvním mužstvu, přidával zápasy a hrál nejvyšší soutěž.

Na kontě ti svítí čtyři ligové starty za áčko, k tomu jeden pohárový. Mohlo jich být i víc, nebýt vyloučení v béčku, že?
Je možné, že bych naskočil třeba ve Vsetíně. Je to škoda, zkomplikoval jsem si to, vyloučení bylo bohužel jasné. Beru to tak, že se z toho musím poučit, aby k tomu příště nedocházelo a abych tomu pokud možno předcházel.

Byly to nervy sledovat zbytek zápasu bez možnosti jej ovlivnit?
Trochu ano, hlavně jsem byl nervózní, aby to kluci udrželi, vedli jen o gól. Ale odehráli to dobře, Tasovice v podstatě neměly nebezpečnější šanci.

Letos nastupuješ za tři týmy, kromě áčka a béčka ještě za dorost. Ten se taky prokousal na špici tabulky, je to potěšující?
Je samozřejmě příjemné, že jsme aktuálně ve všech patrech nahoře. Daří se na všech frontách, hlavně ať to vydrží. Sezóna bude ještě dlouhá a tabulky jsou vesměs dost vyrovnané.

To, za který tým nastoupíš, můžeš ovlivnit, nebo je to spíš v gesci trenérů?
Spíš je to na jejich rozhodnutí. Domluví se, kde je potřeba, abych nastoupil, aby to prospělo týmu i mému rozvoji a abych měl vytížení. Teď například jsem hrál za dorost, protože jsem se vrátil z reprezentačního srazu a trénoval poprvé pořádně až den před zápasem áčka v Jihlavě.

Ke třem zbrojováckým týmům opravdu musíme přičíst ještě reprezentaci. Jaký byl sraz v Belgii, stihli jste mimo fotbal zemi trochu i poznat?
Tentokrát moc ne, hodně jsme trénovali, zápasy jsou taky náročné. Tím pádem ani nálada na nějaké cestování nebyla. Obecně tyto srazy ale bereme jako zajímavé zpestření, bonus za to, jak v oddílech pracujeme. Že se někam podíváme a poznáme jiné prostředí.

Čeká vás kvalifikace, takže myšlenky už se asi upínají k ní?
Už se to pomalu blíží, v další pauze proběhne první fáze. Dál postupují dva nejlepší celky, takže věříme, že to je v našich silách. Ale je to fotbal a nejde absolutně nic podcenit.

Připomínal někdo vám Brňanům, že v belgickém Hasseltu působili Masopust či Václavíček?
Nikdo nám nic neříkal, přece jen už je to asi dávno.

Jak to vlastně mají mladí fotbalisté se vztahem k fotbalové historii? Zajímají se o ni, nebo naopak?
Asi je to individuální, jak u koho. Někdo to sleduje, o fotbal se zajímá, někdo třeba naopak po tréninku vypne a nezajímá se o nic. Patřím spíš do té první skupiny. Vím, co, kde a jak. Není to tak, že bych fotbal mimo tréninky nesledoval vůbec.

Máš nějaký oblíbený klub? A hráče?
Barcelonu. Hráče sleduju spíše obecně na své pozici, co a jak kdo dělá, jak hraje. Když jsem byl malý, tak jsem měl jako hodně oblíbeného hráče Messiho.

Na své pozici, tím máš na mysli stopera, nebo i šestku, kde občas nastupuješ?
Spíše stopera, to beru jako primární post. Ale když je potřeba, jsem schopen hrát i na šestce, jako třeba v poháru.

Ona i cesta do sestavy bude asi o fous snazší přes stopera, ne?
Nejspíš ano, ta konkurence u nás na postu defenzivního záložníka je docela vysoká.

Máš mimo fotbal nějaké další koníčky?
Aktuálně moc ne. Kromě fotbalu chodím ještě do školy, dohromady mi to bere dost času a volna moc není.

Studium, to je vždy oříšek skloubit s kariérou. Jaký jsi student?
Snažím se s tím nějak bojovat. Nejsem nejlepší student, ale není to ani žádný propadák. Mám to domluvené tak, že do školy chodím třeba po tréninku, i dnes tam ještě jedu. Chodím na Botanku, kde nás je a bylo víc, takže není problém se takhle dohodnout. Někdy je samozřejmě těžké se třeba po dvou trénincích dostat ještě k učení, ale beru to tak, že je to potřebné.

A když je volný víkend, co nejraději podnikáš?
Úplně volný víkend moc nemívám. Když je pauza, tak jsem někde s reprezentací. Teď naposledy jsem hrál v sobotu za dorost v Českých Budějovicích, pak většinou jedu třeba za rodiči, snažím se odpočívat.

Bydlí pořád na Znojemsku?
Ano, i díky fotbalu se nevídáme tolik. Ale na zápasy jezdí pravidelně.

Jací jsou rodiče fanoušci?
Jsou klidnější, nemají potřebu se do toho nějak motat a spíš pozorují.

Jak to máš vlastně s bydlením?
Bydlím v Brně se ségrou. Na denní dojíždění by to asi bylo opravdu časově náročné, takhle je to pohodlnější.

V loňské sezóně jsi jako defenzivní hráč vstřelil v dorostu sedm gólů a byl třetím nejlepším střelcem. Máš to v sobě?
Spíš je to takové… Nechci říkat štěstí, ale jak jsem se v devatenáctce rozehrál, už jsem se dostal do nějaké pohody a padalo mi to tam. Standardky, kopal jsem i penalty.

S kým si v týmu nejlépe rozumíš?
Nejlépe se známe s vrstevníky, s Čendou Tomanem a Gazzou (Pavel Gaszczyk – pozn. red.). A s dalšími mladými, Hložisem… Třeba Gazzu jsem znal z repre ještě dříve, ještě s Čendou spolu trávíme hodně času. A samozřejmě nesmím zapomenout na trenéra Polácha, kterého znám z dorostu a on nás zná taky dobře.

Díky za rozhovor!