Nálepka střelce? Ještě ne, směje se po přípravě Malík
Z l í n - V závěru přípravy si Jan Malík užil zápasů dosyta. Proti Taškentu odehrál celé utkání, o dva dny později ve Zlíně nastoupil na první půli. Ještě předtím stihl dát výstavní gól Singapuru a je zřejmé, že s tímto talentovaným univerzálem může Zbrojovka počítat.
Dva zápasy, mezi to vklíněná cesta z Rakouska - jak jste na tom se silami?
Nic hrozného. Po utkání s Taškentem únava samozřejmě byla, ale ve Zlíně jsem hrál jen poločas a dalo se to zvládnout bez problémů.
V obou zápasech jste hrál na jiném postu, který z nich vám sedí víc?
Je mi to celkem jedno, kam mě postaví, tam se snažím hrát dle pokynů.
Jak vás překvapili asijští soupeři na soustředění?
Musím říct, že poměrně dost. Věděl jsem, že budou rychlí a šikovní, ale nečekal jsem, že budou hrát tak nesmírně disciplinovaně. U Singapuru bylo znát, že je trénuje Němec, skvěle bránili, působili kompaktně. My do nich jalově bušili, oni nám dvakrát utekli a dali góly. Těžko jsme se k nim dostávali, i když nebyli až na jednoho obránce nijak vysocí.
Až jste to musel rozesknout vy. Už vám spoluhráči definitivně dali nálepku střelce?
To ještě ne (úsměv). Přece jen to není můj hlavní úkol. Co se toho gólu týče, já střílel asi třikrát, až v závěru mi to uletělo. Otevřel se prostor, zkusil jsem štěstí a vyšlo to, žádnou vědu bych z toho nedělal.
Proti Taškentu jste schytal hodně ran, hlavně ta poslední asi stála za to, že?
Asi tam zapsacovaly nervy. Já protihráče fauloval, stoupl jsem mu do cesty, tak mi jednu natáhl (smích). Rozhodčí ho poslal střídat, já vyjel jen slovně. Jinak to ale bylo v pohodě.
Oceníte jednou za čas zápas, ve kterém si můžete ulevit, aniž by rozhodčí trestal?
Jo, s rozhodčím si mohl z obrany popovídat asi jenom Pavel Košťál, umí dobře německy (smích). Jinak je to dobré spíš pro naši komunikaci, soupeř nerozumí a nereaguje.
Právě Pavel Košťál obranu hodně dirigoval. Dovedete si z pozice stopera zařvat i vy?
Musím, je to potřeba. I když samozřejmě nemám takovou autoritu jako Pavel.
Cítíte, že jste se už pevně usadil v prvním mužstvu?
Doufám v to. Už zimní příprava nebyla špatná, pak ale přišlo zranění, sehrála se jedenáctka a dostal jsem šanci spíše až ke konci.
Čím si vysvětlujete fakt, že z mistrovské juniorky jste takhle daleko zrovna vy?
Štěstím bylo to, že jsem mohl hrát druhou ligu, byť jen půl roku. Ten rozdíl je veliký a hodně mi to dalo.
Jak celkově hodnotíte letní přípravu?
Nebyla dobrá ani špatná. Mrzí nás zápasy, které jsme ztratili, často zbytečně. Ale zase s Braunschweigem jsme dokázali sehrát vyrovnaný zápas, i Taškent byl hodně kvalitní soupeř, ač to mnohé asi překvapí. Máme sílu, jen to musíme prodat.
Ve Zlíně už s vámi byl i Ibrahim Doumbia, stihli jste se navzdory jazykové bariéře už seznámit?
Pozdravil se s námi, ale moc jsme si pochopitelně nepopovídali (smích). Na jeho hře bylo znát, že si s míčem rozumí, handicap měl v tom, čím si za poslední dny prošel. Když dobře potrénuje, určitě mu to pomůže. Jinak komunikoval prostřednictvím Lamiho Falla spíš s trenéry.
Podobně na tom byl po svém příchodu i Momo Traoré, který nastupoval zpočátku po vašem boku v juniorce.
Ze začátku to taky neměl jednoduché, ani lidi mu moc nevěřili. A nakonec z něj byla solidní posila pro áčko. Škoda, že měl takovou smůlu.
Díky za rozhovor a hodně štěstí do sezony.
