Mario Holek: Trenéřina? Zatím to beru spíš postupně

B r n o – Na soupisce Zbrojovky se po letech znovu skví jméno Mario Holek. Zatím u kategorie U6. A pokud hádáte, že jde o syna našeho odchovance, máte pravdu. Mario Holek starší navíc od podzimu ve stejné kategorii pomáhá s tréninkem. Nejen o tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Prozradíš, jak jsi se dostal ke trénování?
Začal jsem s tím ještě v Praze, když starší syn začínal s fotbalem. Když jsme se přestěhovali sem, říkal jsem si, že dám kluka do Zbrojovky. Slovo dalo slovo a teď u těch nejmenších dvakrát týdně vypomáhám. Teď pomalu končí sezóna, ročníky 2014 se budou posouvat do U7 a já se synem s nimi.

Užíváš si teď po dlouhé pauze tréninků venku?
Docela jo. Když jsem začal, chodili jsme přes zimu na Janouškovu, teď trénujeme v Jundrově, to je fajn. Hlavně jsme po té pauze rádi, že můžeme trénovat spolu. Bylo to už hodně dlouhé. Manželka chodila do práce, já jsem byl doma s dětmi. Ke konci už to bylo až moc dlouhé, na druhou stranu jsem si užíval to, co jsem od mládeže nepoznal. Volné víkendy a podobně.

Chyběl ti po skončení profesionální kariéry fotbal?
Vůbec ne. Když jsem skončil, dokonce jsem nějakou dobu fotbal přestal v podstatě sledovat. Nečetl jsem zprávy, nic. Když člověk z toho kolotoče na chvíli vypadne, není to na škodu. Teď jsem zpátky, ale s dětmi je to něco jiného, to je spíš taková hra.

Je trenérské angažmá něco, co bys rád dělal i v budoucnu, a třeba na vyšší úrovni?
Zatím to je spíš takový koníček, dvakrát týdně. Těžko říct, co bude dál, dohromady to dělám asi rok. Takhle mě to baví, je to dvakrát týdně, ale na té vyšší úrovni je trenéřina náročnější. Jako hráč dojdete na trénink a čekáte, co vám nachystají. Jako trenér vedete a chystáte tréninky, přípravu, video. Zatím to beru spíše postupně.

Navíc je potřeba být i psycholog.
To je pravda, i když u nás tohle neovládá rozhodně každý (smích). Zažil jsem dost trenérů, kteří psychology spíše nebyli.

A kdybys měl jmenovat jednoho, kdo psychologii ovládal nejlépe?
Za všechny asi Víťu Lavičku. Na něj vzpomínají všichni rádi.

Dokonce i John Uličný jej v tomto směru hodně chválil. Toho jsi zažil taky, ne? Trochu jiný typ.
Zažil jsem ho, s ním to bylo v pohodě a fér. Každý trenér občas musí vystřelit, jinak to nejde. Petr Uličný byl impulzivní, ale férový.

Zpátky k přípravkám. Bude hrát fotbal i mladší syn?
Jsou mu teprve čtyři, uvidíme.

Tady na Srbské jsi asi po hodně dlouhé době, že?
Byl jsem loni na náboru, jinak mi to časově moc nevycházelo. Jezdili jsme na výlety, pak byl koronavirus. Teď na Duklu bych i šel, ale s omezením to nejde, tak jsem se díval v televizi.

Když se ohlédneš za kariérou, na co nejraději vzpomínáš?
Hodně vzpomínám na první zápas tady, to byl zážitek. Lužánky jsem zažil taky, ale jen jako malý, když jsem podával míče. Pak jsme hráli o poháry, doma jsme sehráli super zápasy, poráželi všechny. Škoda, že to tehdy těsně nevyšlo. Ve Spartě jsem získal titul i pohár, něco mám odehráno v cizině, něco v reprezentaci. Je na co vzpomínat.

Co se týče aktivní kariéry, měl jsi ještě hrát v Kuřimi, nakonec nastupuješ za Rajhradice. Proč ta změna?
Původně jsem měl hrát v Kuřimi, ale je to docela daleko, stálo by to hrozně moc času. Ještě s cestou přes celé Brno. To všechno je čas, který můžu věnovat rodině. Nakonec jsem to vyhodnotil tak, že budu hrát za Rajhradice.

Jak vypadá tvůj běžný den?
Vozím kluky do školky v Žabinách, pak jedu do firmy nebo si zacvičit. Pak je vyzvednu a jedu vedle do Jundrova, kde je trénink. Kluci chodí i na hokej, ale teď se to kryje, mají tréninky ve stejný den. Přednost má tak zatím fotbal.

Říkáš do firmy? Oč konkrétně jde?
Se švárou a manželkou máme firmu na betonové povrchy, ražení a tak. Znamená to hodně ježdění, různě školíme po republice.

Fotbalisté si po konci kariéry občas stěžují na nudu, ale to zjevně není tvůj případ.
To rozhodně ne. Doma nejsu skoro vůbec, až večer. Nejpříjemnější na tom jsou volné víkendy, to jsem fakt od dětství neznal (smích).

Najdeš ve svém programu i čas na trenérské studium? Jak jsi na tom ohledně licence?
Mám nějaké céčko, chtěl bych přidat další. Beru to postupně. Pak ta nejvyšší licence, to už náročnější, ale zkusit bych to chtěl.

Díky za rozhovor a ať se daří!