ROZHOVOR Z PROGRAMU: Adam Fousek

B r n o - V inovovaném zápasovém bulletinu pro utkání s Pardubicemi jste si mimo jiné mohli přečíst rozhovor s Adamem Fouskem, který do Brna přišel v létě právě z Pardubic. Přepis rozhovoru vám jako obvykle nabízíme na webu.

Rozhovor pro utkání s Pardubicemi? Ne, tentokrát jsme snad ani nikoho jiného nemohli vybrat. Právě v Pardubicích totiž strávil takřka celou svou dosavadní kariéru záložník Adam Fousek, letní posila Zbrojovky. Muž, který v minulé sezóně přispěl Východočechům osmi trefami, změnil v létě prostředí a vydal se do Brna. Nyní jej tedy čeká první zápas proti mateřskému klubu.

Adame, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začínal ve čtyřech letech, kdy jsem přišel v Pardubicích na nábor. Tehdy ještě vedle hokejové haly na Letňáku, který se má nebo nemá oživit. A v Pardubicích jsem nakonec strávil skoro celou kariéru, jen půl roku jsem hostoval v Mladé Boleslavi. Je to dlouhé období, má to svoje pro i proti, ale za tu dobu jsem si tam našel kamarády a s nimi vyrůstal celé mládí.

V Mladé Boleslavi ses poprvé potkal s Lukášem Magerou?
Ano, a připsal jsem si tam i svůj zatím jediný ligový start. Jinak jsem hrával spíš za juniorku a s áčkem jen trénoval.

Jak se vyvíjel tvůj post?
Ještě v žácích jsem hrával hroťáka a dával docela hodně gólů, což bylo dané i tím, že jsme hráli proti menším oddílům. Postupně jsem se začal stahovat níž, na podhrot a středního záložníka. A ve starším dorostu už jsem začal nastupovat na kraji.

Nedávno jsi prozradil, že jsi postupně dospěl k přesvědčení, že si k tréninku musíš začít přidávat. Nasměroval tě někdo, nebo šlo o tvoje vlastní rozhodnutí?
Sám jsem se k tomu dopracoval, bylo mi jasné, že pokud se chci rozvíjet, nejde zůstat jen u tréninku a musím na sobě začít makat i jindy. Ze začátku hlavně v posilovně, jezdili jsme do Hradce k Ondrovi Krajákovi, který teď dělá kondičáka u jednadvacítky. Bylo to fajn, cítil jsem, že dělám něco pro sebe, ale pořád to nebylo to pravé ořechové, co bych přesně potřeboval. Pak jsem absolvoval nějaké rozhovory s panem Svědíkem, bratrancem od trenéra Slovácka. Vydali jsme se trochu jinou cestou, běžecká cvičení, rozvoj rychlosti a další věci.

Když jsme u toho jména, Martina Svědíka jsi v Pardubicích ještě zažil?
První půlrok, když jsem přišel ke chlapům. Pak odešel do Ostravy.

Letos tedy přišlo poměrně zásadní rozhodnutí změnit prostředí. Zrálo to v tobě už dlouho?
Nějakou dobu jsem už rozhodnutý byl. Když nepočítám zmíněné hostování v Mladé Boleslavi, kde jsem bydlel na ubytovně, neměnil jsem prostředí celý dosavadní život. To ale není žádný problém. Když cítíte, že potřebujete v profesním životě změnu a chcete něčeho dosáhnout, není tohle zrovna překážka, která by to měla zhatit.

Teď jsi tedy v Brně, už máš za sebou náročnou aklimatizaci? Pár slov se o tom napsalo.
Už to zvládám podstatně lépe, navykl jsem si na tempo a všechno se zlepšuje. Parta je tu dobrá, hodně mladá, nikdo se nad nikým nepovyšuje, jsem spokojený. I v Pardubicích jsme měli dobrý kolektiv a přiznám se, že jsem měl trochu obavy, aby to tu nebylo jiné, méně rodinné. Ale byl jsem mile překvapen.

Vytvořili jste východočeskou kliku s Pavlem Eismannem?
Přímo kliku nemáme, ale párkrát jsme spolu jeli vlakem, je to rychlejší než po silnici. A říkal mi taky, že jsem mu rozbil skútr, to je ale lež, jen mu prodali špatný kus (smích). Je pravda, že domů zatím moc nejezdím, jen jednou jsem vyrazil na víkend.

Po přestupu jsi prozradil, že přítelkyně se za tebou nastěhuje až později, už se tak stalo a jste zabydlení?
Až týden po utkání by měla dojít. Bydlení už ale máme, už montuju nábytek. Bydlíme na Poříčí, takže můžu jezdit z Mendláku přímo na Slovaňák MHD. Auto tu zatím nemám.

Máte za sebou i první zápas, v němž jsi byl dokonce chvíli označen jako střelec druhé branky.
Ale zaregistroval jsem to až po zápase, při něm jsem hlasatele neslyšel. Míče jsem se nedotkl, ani Ziklič, ale možná jsme na sebe navázali gólmana a i díky tomu mu centr propadl do brány. Možná je vlastně líp, že jsem to netečoval (smích).

Vyhecoval vás v honbě za vyrovnáním i pocit křivdy, kdy penaltové situaci předcházel evidentní faul na Kubu Přichystala?
V emocích to člověka samozřejmě nahecuje, zvyšuje se hlas. Po zápase už ale nechceme brečet a vymlouvat se na tohle, nemělo k tomu vůbec dojít. I po gólu na 2:1 jsem ale věřil, že dokážeme odpovědět, bohužel třetí gól jsme už přidat nestihli.

Zbrojovce se na Vlašim minulý rok zrovna nedařilo, a co se tak dívám, ani Pardubicím ne.
Opravdu nevím, čím to je, ale vždycky se mi tam hrálo blbě. Nevím proč, tráva je tam vynikající, ale nějak mi to tam nesedí, je to zkrátka zakleté.

Máš kromě fotbalu nějaký jiný koníček?
Baví mě chodit na ryby, v Pardubicích jsem chodil s Michalem Petráněm. Já nemám lístek, tak musím jít s někým, kdo ho má (smích). Jen pro ten pocit, sednout si a čekat, uklidnit se, vyčistit si hlavu. Člověk vypne od světa, posedí a má čas dumat nad věcmi.

A studium už tedy mezi koníčky nepatří? Není tajemstvím, že jsi bakalářem. Co přesně jsi vystudoval?
Studoval jsem ekonomicko-správní fakultu v Pardubicích, obor ekonomika a provoz podniku. Ale neplánuju zatím nic dalšího, jsem spíš rád, že mám hotovo. Začal jsem ještě v době hostování v Boleslavi, neudělal jsem tři předměty a od té doby se to pořád táhlo a kumulovalo. Nakonec mi to trvalo pět a půl let (smích).

I tak klobouk dolů, při kariéře to není žádná legrace. Přejděme teď k dnešnímu zápasu proti Pardubicím. Budeš to brát přece jen trochu jinak než obyčejný zápas?
Nebudu lhát, pikantní to je. Za celý život budu hrát proti Pardubicím poprvé.

Komu budou přát příbuzní a známí?
Naši určitě nám, o tom jsem přesvědčený. Přítelkyně taky. Dojedou i kamarádi, o lístky mají docela zájem, chystá se početná výprava. Rodiče, brácha. A pak kamarád, co za Pardubice hraje, ten ale přijede busem s hráči a fandit nám asi nebude (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!