Masér Pepich: Každý z hráčů je jiná osobnost, i to mám na fotbale rád

Masér Pepich: Každý z hráčů je jiná osobnost, i to mám na fotbale rád

B r n o - První zimní příprava s "áčkem", blíží se první soustředění. Ne, řeč není tentokrát o některém z talentovaných fotbalistů Zbrojovky. Svou první "služební cestu" vyhlíží nový masér Zbrojovky, Ľubomír Pepich.

Pepich vystřídal v realizačním týmu na přelomu roku Petra Doubravu (ten skončil ve Zbrojovce po patnácti letech - rozhovor zde). Předtím působil u juniorky.

Můžeš nám na úvod prozradit něco málo o sobě?
Pocházím z Liptovského Mikuláše pod Tatrami. Od šesti let jsem hrával fotbal, a to až do devatenácti, kdy jsem šel na vysokou školu do Brna. Mám za sebou bakalářské studium oboru regenerace a výživa, nyní mám před sebou poslední půlrok na magisterském stupni, obor kondiční trenér. Oboje na Masarykově univerzitě.

Jak se urodila tvoje spolupráce se Zbrojovkou?
K juniorce jsem nastoupil před rokem, pomohla mi i náhoda. Ve škole mne oslovil Jan Cacek, náš mentor a kondiční trenér Zbrojovky. Bavili jsme se, zjistil, že masíruju a mám rád fotbal, že jsem jej dokonce hrál. Slovo dalo slovo a řekl mi, že Zbrojovka shodou okolností hledá k juniorce někoho, kdo by byl masérem a zároveň kondičním trenérem. Dal mi kontakt na Ríšu Dostálka, já neváhal ani vteřinu a nakonec jsme se dohodli.

Vybavuji si, že na tréninku juniorky jsi občas kluky doplnil a s balónem ti to celkem šlo. Pomáhaly ti v tom tvé fotbalové začátky?
Fotbal mám odmalička rád, takže i to mi samozřejmě pomáhá. Když někdy na tréninku bylo potřeba, mohl jsem se i zapojit, pokud třeba někdo chyběl do počtu. Odmalička se rád hýbu, to platí i pro jiné sporty. I proto jsem ostatně zvolil takové studium.

A když přišla nabídka posunout se k áčku, váhal jsi?
Nevěděl jsem v první chvíli, jak přesně to bude vypadat. Jestli budu čistě masér, nebo budou moje povinnosti zasahovat i do kondičního tréninku. To jsme si hned na začátku s trenéry vysvětlili, pomáhám tak i v kondičních věcech Pepovi Mlčuchovi a jsem za to rád. I díky tomu jsem neváhal. Hodně věcí je podobných, podmínky jsou samozřejmě jiné, úroveň vyšší. Také hráčů je víc a složení kádru je rozmanitější, jsou tu starší i mladší kluci a mají specifičtější požadavky.

Přechod proběhl v pohodě?
Tím, že jsem řadu kluků znal z juniorky, proběhlo oťukávání docela rychle. Trenér mě představil a bylo to. Také jsem u áčka na podzim už párkrát zaskakoval, když Dub (Petr Doubrava – pozn. red.) nemohl. I díky tomu to bylo hladké.

Máte se služebně starším masérem Jirkou Bílým nějak rozdělené kompetence?
Nijak to rozdělené nemáme, je to půl na půl, jak je potřeba. Všechno děláme společně, aby měli kluci co nejlepší podmínky a vše bylo nachystané, to se bude týkat i zápasů.

Oproti juniorce se zápasy hrávají hlavně o víkendu, to problém není?
Paradoxně mi víkendy vyhovují víc, protože v pondělí bývá někdy škola. Takže to naopak vítám.

Co vše tě ve škole ještě čeká?
Diplomka, přičemž téma se týká Zbrojovky, jedná se o vytrvalost. Pak samozřejmě zkoušky a státnice, takže po večerech před zápasy se budu učit (smích).

Nyní máš před sebou soustředění, bude to tvoje první akce podobného druhu?
Bude to novinka, soustředění jsem ještě nezažil a na Maltě jsem také nebyl. Těším se, ale vím, že to bude náročné. Jirka Bílý mi popisoval, jak to chodí, realizační tým je víceméně celý den na nohou. Ale že jsme mladí a zvládneme to v pohodě (smích).

Je něco, co tě na nové práci překvapilo?
Zatím jsem nezažil nic, co by vybočovalo. Kluky už jsem stihl poznat, každý je jiná osobnost, i to mám na fotbale rád. Není to uniformní prostředí, je naopak různorodé. Někdo je srandista, jiný zase flegmatik.

A co ty, můžeme očekávat emotivní gesta při zápasech, nebo něco podobného?
Přiznám se, že zápasy dost prožívám, jsem už takový. Prohra zamrzí, výhra udělá radost. Ale dokážu se udržet, takže vevnitř to třeba vře, nicméně navenek to dovedu ukočírovat. Nějaké výběhy k rozhodčím bych si nedovolil (úsměv).

Jsi v Brně sám, nebo máš rodinu?
Mám přítelkyni, která pochází z České Třebové, oba v tuto chvíli žijeme v Brně.

Všiml jsem si, že občas už mezi řečí použiješ nějaké české slovíčko.
To začalo v juniorce. Když jsem občas řekl nějaké nezvyklé slovo, klukům to přišlo hrozně vtipné a měli z toho legraci (smích).

Díky za rozhovor a ať se daří!


další články

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B
A-tým
27.03.2024 | Martin Lísal

PREVIEW: Na Velký pátek hostíme Spartu B

B r n o - Jediná jarní reprezentační pauza je minulostí a druhá nejvyšší soutěž pokračuje dvacátým...
SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?
Ostatní
27.03.2024 | Martin Lísal. FOTO: fotbal.cz

SOUHRN: Jak si vedli Zbrojováci v reprezentaci?

B r n o - Březnová reprezentační pauza je u konce, do svých týmů se postupně vracejí i hráči...
SOUHRN: Zbrojováci na hostování
Ostatní
25.03.2024 | Martin Lísal

SOUHRN: Zbrojováci na hostování

B r n o - V reprezentační přestávce je rubrika, mapující osud hráčů Zbrojovky na hostování,...