ROZHOVOR Z PROGRAMU: Damián Bariš
B r n o - V zápasovém bulletinu pro utkání s Českými Budějovicemi jste si mohli přečíst rozhovor s Damiánem Barišem. Rozhovor vám nyní jako obvykle přinášíme i na webu.
Slovenský záložník se zabydlel nejen v Brně, ale i v základní sestavě. Doposud nechyběl na hřišti ani minutu, proti Chrudimi se dokonce dvakrát zapsal mezi střelce.
Na úvod tradiční otázka – v kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem?
Začal jsem s fotbalem v Trenčíně v první třídě, hned jak jsem nastoupil do školy. To mi bylo šest let. Otec fotbal sám hrával, takže mě k němu přivedl.
Míval jsi nějakého oblíbeného hráče, popřípadě klub?
Oblíbených hráčů bylo víc, kolem světového šampionátu v roce 2002 to byl Ronaldo. Tehdy samozřejmě ten brazilský, starší (úsměv). A potom Ronaldinho. Z klubů mám oblíbené Real Madrid a Manchester United, zhruba na stejné úrovni. Když hrají proti sobě, nemám preference a přeju si jen, ať postoupí ten lepší.
A jaké vzpomínky máš na mistrovství světa v roce 2010 a fandění slovenskému týmu?
Celá země tím žila, protože to bylo poprvé, kdy se Slovensko na mistrovství dostalo. Mám to v paměti jako velkou událost, navíc se povedlo postoupit ze skupiny na úkor Itálie.
Takže Kamil Kopúnek, který ve Zbrojovce působil před tebou, ti asi není neznámý?
Jasně, vím, že dával důležitý gól, možná ten nejdůležitější (úsměv). Osobně ho ale blíž neznám.
Jak se v kariéře vyvíjel tvůj post?
Začínal jsem na pravém kraji obrany, postupně jsem se pak přes pravou zálohu posunul do středu. Jestli pozice 6 nebo 8, to je mi celkem jedno.
Když se ohlédneš za tím, co vše jsi ve fotbale prožil – co zařadíš nejvýš? Titul v dorostenecké lize, nebo účast v Evropské lize?
Nejvýš asi řadím předkolo Evropské ligy, Trenčín se tam tehdy dostal poprvé, já byl v týmu nový a hned se dostal do hry. Dobrý ročník jsme měli v dorostu, kdy jsme vyhráli slovenskou ligu i tehdejší česko-slovenský pohár. Tam jsme porazili Boleslav a až teď jsem zjistil, že za ně tehdy nastupoval Vrašťa (úsměv).
Krátce po tvém příchodu zaznělo, že se bez navigace v autě neobejdeš. Platí to pořád?
Už jsem se stihl zabydlet, město už trochu znám a vím, kam jít na jídlo nebo tak. Bydlím v Žabovřeskách, v bytě, kde předtím bydlel Rafa Acosta. Navigaci už moc nepoužívám, něco jsem se naučil a poznal, kam jet.
Rafa občas chodíval na Srbskou pěšky, co ty?
Zatím jsem nebyl, ale mám to v plánu. Pěšky, nebo na kole. Až bude ale lepší počasí, v tomhle vedru to třeba po tréninku není to pravé (úsměv).
Máš v Brně rodinné zázemí, nebo tu jsi sám?
Nemám, jsem svobodný, nezadaný.
Dovedl bys už porovnat, jak se liší slovenská nejvyšší soutěž od druhé české?
Na srovnání si zatím netroufnu, přece jen máme za sebou jen pár zápasů. Rozdíl tam pochopitelně je, ale více k tomu můžu říct, až poznám všechny soupeře.
Zbrojovka ve druhé lize zažívá zápasy, kdy herně dominuje, musí si ovšem bedlivě hlídat zadní vrátka – a ne vždy se to zatím daří. Je to pro tebe novinka, nebo už jsi to někdy zažil?
To už jsem zažil v Trenčíně, kam soupeři často jezdili hodně zatažení a přes půlku se jim moc nechtělo. Chystali jsme se na to, protože když máte převahu, musíte být v každém okamžiku koncentrovaný. Jakmile jde vše do útoku a stane se chyba, otevřou se vrátka a soupeř právě na tohle čeká.
Poslední zápasy jsi odehrál po boku Dominika Kříže, jak si vyhovíte?
Je to hodně o domluvě. Máme od trenéra svoje úlohy, které se snažíme plnit. Jeden vždycky může druhému pomoci, jít výš, druhý ho zajišťuje. I v bránění je to o komunikaci, že si předáváme hráče. Občas nám vypomůže někdo z kraje, nebo kluci zepředu. Naběhám toho dost, ale nevadí mi to.
Proti Chrudimi jsi vstřelil dva góly, podle tvých slov poprvé. Stihl jsi to nějak speciálně oslavit, třeba dobrou večeří?
Pak jsem si vybavil, že už se mi to párkrát povedlo v přípravě, v soutěži to ale bylo poprvé. Neměl jsem ani jak to oslavit, bylo už pozdě a měl jsem toho po dlouhém dni dost, takže jsem neměl moc myšlenky na nějakou večeři. Každý termín má svoje – v neděli proti Chrudimi už nebylo tak šílené vedro, na druhou stranu je pak den poněkud roztahaný, příprava je jiná. Všechno má svoje plusy a mínusy.
Při samotné oslavě bezprostředně po druhém gólu to chvilku vypadalo, že jsi to přehnal s razancí. Co přesně se stalo?
Je pravda, že jsem ten skluz neměl dělat (smích). Měl jsem po něm trochu křeč, naštěstí se oslava protáhla, tak to nebylo moc poznat.
A jak se ti líbila závěrečná děkovačka s bengálskými ohni?
Musím říct, že jsem něco takového ještě nezažil. Bylo to super – fandili celý zápas, byli výborní a na konci přišlo tohle. Za to, jak nás podporují, jim patří dík. Doufám, že se jim dnes odměníme, Budějovice porazíme a odčiníme tak Žižkov.
Máš kromě fotbalu nějaké koníčky?
Obecně sport, jakýkoliv. A kromě toho hraju na kytaru, stejně jako bratr.
Vida. Jaký je tvůj oblíbený žánr?
Tak obecně, kytarové věci. Rád poslouchám písničky Kurta Cobaina. Učím se, abych byl schopný něco od něj zahrát (úsměv).
A zpíval jsi něco od Nirvany i na zápisném?
To ne, tam došlo na klasiku, Chodím po Broadwayi.
S kým z kádru bydlíš před venkovními zápasy na pokoji? A s kým se tak obecně nejlépe znáš?
Na pokoji bývám s Bartem, kterého znám z Moravců a asi nejlépe z celého týmu. Jako soupeře si pak vybavím Peťu Pavlíka, Petera Štepanovského. A toho Vrašťu z mládí, jak už jsem říkal (smích). A vím, že když jsem hrával proti Zbrojovce, byli tam už tehdy Luty a Škoďák.
Díky za rozhovor a ať se daří!
