Stmelit kolektiv je i moje práce, má jasno Petr Švancara
Kdyby měl Petr Švancara spočítat, kolik herních soustředění za svou kariéru již absolvoval, asi by to zabralo nějaký čas. Nyní je již v plném běhu další, Zbrojováci ladí formu v Turecku. Ještě před odletem si s námi kapitán brněnského týmu krátce popovídal o tom, co od nadcházejících dní očekává.
„Vzhledem k tomu, že jsem teď v jednom kuse nachlazený, se těším hlavně na teplo. Pak také na přírodní trávu, plné stoly při snídani a na destinaci jako takovou. Na bazén, ve kterém se určitě bude koupat Lubomír Maršálek, na zápasy s atraktivními a neokoukanými soupeři, na celých těch deset dní,“ vyjmenoval takřka jedním dechem.
Pak již ovšem zvážněl. „Důležité bude i stmelit kolektiv. Máme nějaké nováčky, cizince, je potřeba, aby si to sedlo. Z toho jsme těžili na podzim i minulé jaro a mělo by to tak zůstat. Snad i v tomto směru soustředění splní účel," přeje si.
To, že dobrý kolektiv je základ, vám potvrdí asi každý sportovní psycholog. „Jsem kapitán, mám na starosti kasu, takže tohle je i moje práce. Právě pokladna ten kolektiv pomáhá taky tmelit. Máme to nastavené hodně podrobně, pamatuju skoro na všechno,“ naznačuje strážce klubového pokladu, že vnitřní finanční pravidla ve Zbrojovce mají svůj pevný řád. „Jiný příspěvek platí hráč, co sem dojde z ligového týmu, a jiný třeba Traoré, který přišel z nižší francouzské soutěže. I na to se bere ohled,“ dodává.
„Teď to trochu nakyne, máme nováčky, ti hrají, samozřejmě si nasadí i kapitánskou pásku, s tím se počítá. Věřím, že přijdou i nějaké góly, hlavně pak v lize,“ vyhlíží už Švancara případné další přírůstky. „Tak jako tak ty peníze zůstanou uvnitř, řeší se za ně svačinky, obědy. Případně když se někomu narodí syn, je automaticky brán jako budoucí Zbrojovák a novopečený otec dostane příspěvek. U dcery je to naopak, tam platí hráč kase. Ač jinak máme holky pochopitelně rádi, musí to tak být,“ vyjmenovává některé zvláštnosti.
Pořád jsem čekal, kdy vyběhne, vzpomíná Švancara na konfrontaci s korejským fotbalem
Ovšem zpět k fotbalu. Již zítra (v pátek – pozn. red.) Zbrojovku čeká zřejmě nejexotičtější z trojice soupeřů - korejský Pusan. Pro Švancaru to ovšem taková neznámá nebude. „Ještě ve Slovácku jsme proti týmu z korejské ligy hráli. Vybavuju si, že jsem šel od půlky sám na gólmana a on stál pořád na čáře. Vůbec nevyběhl. Celou dobu jsem přemýšlel, co tím sleduje, ale on jen stál jak přikovaný. Ještě na penaltě jsem si pořád říkal, že už přece musí vyběhnout. Nakonec jsem mu míč poslal k tyči a bylo to, jen se díval. Nakonec jsme vyhráli 3:2,“ vyhrabává z paměti zajímavou vzpomínku na konfrontaci s korejským fotbalem.
„Byl to nějaký tým ze spodku ligy, jméno si už nevybavím. I ta jména hráčů mi trochu splývají. Ale tenhle soupeř bude určitě silnější, takticky vyzrálejší,“ má jasno, že Zbrojovku nic jednoduchého nečeká. Jak již ale zaznělo v úvodu, smysl desetidenního pobytu v Turecku neleží na výsledku tohoto zápasu. „Trénink, herní disciplína, taktické věci a parta. Nebylo určitě jednoduché takový program na takovém místě zařídit, takže si musíme vážit toho, že tu můžeme být, a udělat vše pro to, aby těch deset dní splnilo účel,“ shrnuje Švancara ještě jednou základní myšlenku soustředění.
