Trenér Mlaskač: Taktiku se hráči doučí i později, ale kličku ne!
Při rozhovoru s trenérem "šestnáctky" Mlaskačem velmi rychle pochopíte, že forbalem skutečně žije. A svým nadšením dokázal nakazit i hráče. Proto jsme si spíše než o hodnocení podzimní části povídali o mládežnickém fotbale jako takovém.
I Mlaskač je si vědom toho, že výsledky v této kategorii nejsou tím nejdůlěžitějším. „Pro nás je prioritní, aby hráči neustále mentálně zvládali přechod o kategorii výš. V našem případě navíc kluci začínají studovat v prvních ročnících na středních školách, hodně věcí se jim v životě mění a proto jsme rádi, jak to zvládli. Mnozí navíc dojíždějí, je těžké to všechno skloubit,“ přibližuje.
A co vlastně po svých hráčích chce? „Fotbalovost, musíme rozvíjet talent. Nakopávat míče a strojově ubránit remízu, to kluky nikam neposune. Rychlost, dynamika, hra jeden na jednoho, to už se později nenaučí, to se musí učit teď. Raději budu, když prohrajeme po dobrém výkonu 0:1, než když odkopávanými míči někde vybojujeme bod,“ prozrazuje svou filozofii.
To dokazuje na příkladu některých zápasů. „Jsou zápasy, kdy jdete snad devětkrát sami na gólmana, nedáte a pak inkasujete z protiútoku. Tak to někdy v téhle hře chodí, ale pro nás je důležitější, že my jsme hráli fotbal. Týmové taktické pojetí hráče průměruje, potírá individualitu a ve výsledku pak nevychová kvalitu. Protože taktiku doženete i v pětadvaceti, ale kličku jeden na jednoho už prostě ne,“ je přesvědčen Mlaskač.
Ke studánce je dovedeme, ale napít se už musí sami
Ten pochopitelně ví, že ne všechny hvězdy z této kategorie nutně přechod výše zvládnou. „S nadsázkou říkáváme, že ke studánce je dovedeme, ale napít se už musí sami. Přijdou jiné zájmy, ne každý vydrží dávat fotbalu 120 procent, což je nezbytné. Často naopak hráč, který nijak nezáří, ve vyšší kategorii najednou ční,“ říká. „Je třeba k tomu přistupovat s pokorou. Pokud z každé devatenáctky vyjdou dva hotoví hráči, je to snové,“ pokračuje.
Fotbal má dle Mlaskače své zákonitosti a on je rád, že v Brně vše momentálně funguje takřka ideálně. „Mezi kategoriemi spolu komunikujeme, víme, o co nám jde. Bylo by samozřejmě nádherné, kdyby z každého týmu hrálo vrcholový fotbal deset kluků, ale to je nereálné. Jeden, dva, to by bylo také skvělé. Každá kategorie přináší něco nového, v sedmnáctce už přichází ke slovu i taktika, kterou pak hráči budou pilovat ve starším dorostu,“ popisuje.
S tím souvisí i hráčské „přestupy“. „Když má hráč na to, aby se přesunul o kategorii výš, tak mu v tom přece nebudeme bránit. Jeho to rozvíjí tím víc, obklopí se lepšími hráči. Třeba Jakeš už hrál i za starší dorost, a proč ne? To ho posune mnohem dále,“ přidává Mlaskač. „Samozřejmě pokud se posunou výš, budeme je muset nahradit některým ze žáků, ale to nevadí, protože to logicky znamená posun i pro ně.“
Všichni mají stejnou možnost pracovat na sobě
Samotný podzim byl podle Mlaskače hodně hektický. „Hráli jsme anglické týdny, sobota – středa – sobota, nebylo moc času na trénink. Smekám před kluky, že ještě na konci podzimu při testech odběhali to, co odběhali,“ připomíná náročný úvod soutěže. To, že je Zbrojovka po podzimu třetí, zmínil jen okrajově, v souladu s nastíněnou filozofií, že výsledky v této kategorii tak důležité nejsou. „Když vyhrajete 9:0 nad týmem, který jen odkopává míče, moc vás to neposune.“
S asistentem Mikšíčkem se mu spolupracuje skvěle. "Jsme naladění na jedné vlně. A nejhezčí na tom je, že to tak cítí i kluci. Neměl jsem vůbec problém s tréninkovou docházkou, naopak, například zranění hráči dělali vše pro to, aby už zase mohli hrát a fungovat s týmem. Kluci fotbalem žijí a to je největší odměna pro nás, a nakonec i pro ně," chválí své svěřence.
Když by měl zmínit individuality, přidá k Jakešovi ještě gólmana Flodera. „Oba jsou v širším kádru reprezentace, což něco znamená. Mohli by to dotáhnout daleko, ale je to jen na nich. Stejnou možnost mají všichni, proto po nich chci, aby neustále vše dělali naplno, protože nikdy neví, kdo se na ně zrovna dívá,“ připomíná známou pravdu.
V přípravě na novou sezonu se „šestnáctka“ utká vesměs s kvalitními soupeři. „Máme tam Mattersburg, Rapid Vídeň, slovenské týmy a mužstva z Čech. Nechtěli jsme hrát se soupeři, které známe, chceme poznat i jiné filozofie, jinou hru. A s těmito soupeři se máme možnost potkat jen v přípravě.“
Sám Mlaskač si cestu i na jiné zápasy. „Jezdíme se sedmnáctkou, jejich zápasy tedy vidím. Chodím na starší dorost, juniorku bohužel moc nezvládám, protože v pondělí máme vlastní program. A pokud to jde, chodím samozřejmě na áčko. Kluci také, ale je to pro ně složité. V neděli mají často jediný den, kdy mohou být doma, pokud nejsou z Brna, stráví jej raději s rodinou a alespoň si tak jeden den odpočinou,“ zdůrazňuje, že fotbalový život nadějí je dost náročný.
S tím, jak se momentálně prezentuje „áčko“, je pochopitelně spokojený. „Brno bylo vždy líhní talentů, někdy jsme měli slabší ročník, ale když se podíváte, kolik hráčů Zbrojovka vychovala, je to hodně slušné číslo. A je samozřejmě dobře, že tvoří i jádro týmu,“ připomíná fakt, že v řadách Zbrojovky nastupuje až nezvyklé množství brněnských rodáků.
