Hráči Zbrojovky nazuli brusle a otestovali své hokejové schopnosti

„Lutonského u mantinelu zastavil Brabec, ale odraženého puku se zmocnil Zavadil, vyměnil si jej s Čuhelem a švihem propálil gólmana pod vyrážečkou.“ Něco je špatně? Ale ne, to si jen hráči Zbrojovky zpestřili posezonní program ledním hokejem.

Kdo by snad čekal komíhající se postavičky, připomínající spíše než hokejisty herce z Monty Pythonů při předvádění švihlé chůze, byl by zklamán. Zbrojováci si nevedli vůbec špatně a na ledě se rozhodně neztratili. V dresech Komety, New Yorku Islanders či Pardubic se proháněli kolem mantinelů, které duněly pod nárazy těl. Spíše než po soubojích to však bylo v momentech, kdy nad některým z hráčů led v Hokejové hale dětí a mládeže nakonec přece jen zvítězil.

Po krátkém rozbruslení vhodil marod Švancara úvodní buly a začalo se hrát. „Rozdělili jsme se na starší proti mladším, ale došlo k několika přestupům,“ osvětlil trenér (v tomto případě hrající) Čuhel rozložení sil. Oba týmy se mohly opřít o vynikající gólmany. Ti nebyli rekrutování z řad Zbrojovky, šlo o „vypůjčené“ muže s maskou. A zejména ten, který vypomáhal mladšímu týmu, se hodně zapotil a předvedl řadu výtečných zákroků.

To ale nestačilo. Mladší sice vsítili první branku, ale nakonec podlehli o jedenáct gólů. „Do zítřka mohou přemýšlet, jak se zlepšit, ale budou to mít těžké, protože přes Pavla Zavadila se v útoku jen tak neprosadí,“ komentoval s úsměvem Čuhel a prozradil tak, že dojde k odvetě. „Já to spíš jen tak odklouzal, po operaci kolene jsem snad rok nehrál,“ pokračoval možná až zbytečně skromně muž, který zařídil několik branek vítězů.

Hokej se hrál hodně rychlý, akce střídala akci a útočící tým se často během vteřiny dostal díky nečekanému odrazu či pádu pod tlak. Momenty, kdy klouzající hráč jen tak mimoděk vypíchl soupeři puk v jasné šanci, nebyly výjimkou. Stejně tak ten, kdo při otočce ztratil poněkud rovnováhu a nestíhal se vracet, ocitl se po dalším z mnoha překvapivých odrazů puku sám na červené čáře.

Někteří z hráčů se zápasu nezúčastnili. Na vině byly zdravotní důvody, případně absence výstroje. „Nechtěli jsme, aby se někdo zbytečně zranil, takže hráči, kteří do zápasu nezasáhli, si dnes zatrénují alespoň normálně, na suchu,“ vysvětluje Čuhel.

Mimo hru byl i zmíněný Švancara. „Na čestná vhazování jsem ale docela dobrý, navíc jsem si v závěru vyzkoušel nájezd jen tak v botech a proměnil,“ uculuje se hráč, který se sympatiemi k hokeji netají.

Určité zpestření by rozhodně slibovala dvojice Fall – Traoré, ale nakonec bylo všechno jinak. První jmenovaný dostal výjimku a odjel dnes na dovolenou domů. „Nebyl tam už rok,“ podotkl k tomu Čuhel. Traoré zase před duelem v Teplicích onemocněl a ještě není v pořádku natolik, aby si mohl vychutnat specifické „ledové“ prostředí haly.

A kteří fotbalisté si s pukem rozuměli nejvíc? „Pavel Zavadil, Pavel Mezlík, z mladších asi Kuba Brabec,“ vysypal bez přemýšlení Čuhel. „Klobouk dolů před Pepou Hronem, trenéři do toho obecně vnesli kvalitu. Ale prokázalo se, že okres Třebíč je líhní hokejových talentů. Eliáš, bratři Eratové a Pavel Mezlík jsou toho důkazem,“ měl jasno i Švancara.

Ten si pochvaloval kvalitu utkání. „Prošel jsem toho už dost, ale takhle dobrý posezonní hokej jsem nezažil nikde, sešli se tu dobří hráči. Snad až na Lutyho a Martina Doležala,“ pokračuje se smíchem. Právě Lutonský byl jedním z hráčů, kteří byli dobře rozeznatelní – na dresu Islanders měl totiž vlastní jmenovku. Řadu jiných by člověk při nezvyklých pohybech poznal jen stěží.

Hlavní cíl hra každopádně splnila. „Chtěli jsme si trochu zpestřit program, fotbalu jsme si užili hodně a tohle je navíc celkem běžná věc během zimní pauzy. Asi nejdůležitější je, že jsme to snad všichni přečkali ve zdraví, tak snad to dopadne stejně i zítra,“ zakončuje Čuhel.