Musíme mluvit stejným jazykem, říká nový šéf zdravotního a výkonnostního úseku akademie

Co vás přivedlo do Zbrojovky?

Nabídku jsem dostal během letošního jara a oslovila mě celková vize klubu, především jasně deklarovaná snaha systematicky rozvíjet akademii. V českém fotbale není samozřejmostí, aby vedení klubu otevřeně mluvilo o ambici vybudovat opravdu silnou akademii. Zároveň jsem ze strany Zbrojovky cítil opravdový zájem o spolupráci, což pro mě při rozhodování hrálo důležitou roli.

Stal jste se vedoucím zdravotního a výkonnostního úseku akademie. Co je náplní vaší práce?

Velkou část práce tvoří nastavování společné metodiky a návazností mezi jednotlivými kategoriemi. Kondiční trenér se přirozeně soustředí především na svou kategorii, zatímco na úrovni celé akademie se snažíme hlídat, aby na sebe práce v jednotlivých věkových kategoriích smysluplně navazovala. Druhou důležitou oblastí je mezioborová spolupráce, tedy propojení kondičních trenérů, fyzioterapeutů a fotbalových trenérů. Je nesmírně důležité, aby všechny specializace mluvily stejným jazykem. Obecně se v akademii snažíme o celostní přístup, takže pro nás není důležitá jen fotbalová stránka, ale například také to, jaké osobnosti vychováváme.

Takže vám nejde jen o dobré fotbalisty, ale dbáte i na jejich chování, přístup k ostatním i ke svým povinnostem?

Přesně tak. Zajímá nás například i škola a celkově to, jak hráči přistupují ke svým povinnostem mimo hřiště. Často se ukazuje, že pokud si někdo neumí plnit povinnosti ve škole, může mít problém se zodpovědností také ve fotbale a následně se to projeví i na hřišti. Chceme proto hráče rozvíjet komplexně – nejen jako fotbalisty, ale také jako osobnosti.

Jak důležité je mít experty na kondici nebo zdraví už u akademie?

Fotbal se stále více opírá o vědecké poznatky a jednotlivé specializace jsou čím dál užší. Proto je důležité mít odborníky na těchto pozicích už u mládežnických kategorií. Před patnácti či dvaceti lety řešil hlavní trenér společně s asistenty kondici i většinu dalších oblastí týkajících se týmu. Dnes máme k dispozici velké množství objektivních dat, ale samotná data nestačí. Důležité je umět je správně zasadit do souvislostí, vnímat celý kontext a převést získané informace do praxe. Vždy proto musí jít o kombinaci objektivních dat a vhledu celého realizačního týmu.

A právě z těchto dat vycházíte při rozvoji hráčů?

Samozřejmě. Snažíme se co nejvíce věcí objektivizovat, abychom dokázali zpětně vyhodnotit, co v rozvoji konkrétního hráče fungovalo, a úspěšné postupy následně opakovat. Chceme, aby rozvoj hráčů byl systematický, nikoli nahodilý. Sledujeme proto data z oblasti kondice, zdraví, výživy nebo tělesného složení. Čím více informací máme, tím důležitější je zasadit je do správného kontextu a správně je interpretovat. Jejich objem je dnes už tak velký, že jeden člověk nemůže detailně rozumět všemu. Proto se neobejdeme bez užší specializace a spolupráce mezi jednotlivými odborníky.

Vaše doména jsou kondiční příprava a analytika. Na tyto aspekty se zaměřujete v akademii?

Ano, věnujeme se především řízení a plánování zátěže, využívání dat při rozhodování a automatizaci jednotlivých procesů. Hráče například pravidelně testujeme pomocí systému VALD, díky čemuž máme informace mimo jiné o jejich výšce výskoku, silových schopnostech nebo případných asymetriích. To nám pomáhá lépe individualizovat tréninkový proces. Naším cílem je dostat se do stavu, kdy se výsledky budou zpracovávat automaticky a kondiční trenéři nebudou ztrácet čas jejich ručním zpracováním, ale budou se moci soustředit na jejich interpretaci a využití v praxi. Dnes už může řada rutinních procesů fungovat automaticky a my tak máme více prostoru pro samotnou práci s hráči.

To ušetří čas.

Přesně tak. Bez automatizace může kondičnímu trenérovi po skončení testování trvat několik hodin, než projde všechny výsledky a vytvoří z nich ucelený report. My se chceme dostat do stavu, kdy budou data několik minut po dokončení testování automaticky nahraná a dostupná v našem systému. Ušetřený čas pak můžeme věnovat tomu podstatnému – interpretaci výsledků a následné práci s hráči. Automatizace tedy nenahrazuje odborníka, ale zbavuje ho zbytečné manuální práce.

V tom druhém případě můžete hned vidět, jak se hráč posouvá a zda funguje trénink správným směrem?

Určitě. Vnímáme tam dvě hlavní roviny. První je výkonnostní – chceme sledovat, jak se hráči dlouhodobě posouvají a zda nastavený trénink přináší očekávané výsledky. Druhá, možná ještě důležitější, se týká jejich zdraví a prevence. Testování nám může včas ukázat výraznější změny, asymetrie nebo silové nedostatky. Ty potom zasadíme do širšího kontextu a můžeme na ně cíleně reagovat. Samotný výsledek testu samozřejmě nedokáže předpovědět zranění, ale společně s dalšími informacemi nám může pomoci snižovat jeho riziko.

Lze zobecnit, na čem musejí mladí fotbalisté nejvíc pracovat?

To se zobecňuje velmi těžko, protože každý hráč potřebuje něco jiného. Proto se s nimi snažíme pracovat individuálně. Chceme rozvíjet silné individuality, které se potom dokážou spojit v kvalitní týmový výkon. V našem úseku se zároveň snažíme kondiční přípravu co nejvíce propojovat s fotbalovou stránkou. V českém prostředí někdy klademe na kondici až příliš velký důraz, ale ta představuje pouze jednu část celkového výkonu. Fotbalista musí rozvíjet také technickou, taktickou a psychologickou stránku a všechny tyto oblasti by měly fungovat společně.

Můžete to rozvést?

I pomalejší nebo hůře kondičně připravený hráč může určitý nedostatek kompenzovat tím, že dobře rozumí hře, umí ji číst, správně se pohybuje v prostoru a dokáže situaci anticipovat – například vyrazí o dva či tři kroky dříve. Naším cílem proto není vychovat nejlepší běžce nebo nejsilnější hráče v posilovně, ale co nejlepší fotbalisty. Kondiční přípravu musíme vždy spojovat s technickým a taktickým rozvojem. Tým může být fyzicky skvěle připravený, ale pokud zaostává ve fotbalových dovednostech nebo porozumění hře, může ho fotbalovější soupeř přehrát. Právě proto je mezioborové propojení tak důležité – ve výsledku jde vždy o společnou práci celého realizačního týmu.

Není ovšem na škodu, když fotbalisté už v akademii dostanou veškerý komfort a starají se o ně experti na různá odvětví? Kam se mohou posunout v dospělosti?

Samotná přítomnost expertů problém není – naopak by měla zajistit, aby péče a trénink odpovídaly věku hráčů. Komfort ale nesmí znamenat, že za ně všechno vyřešíme, nebo že s dětmi budeme pracovat jako s dospělými profesionály. Hodně se dnes mluví o rizicích příliš rané a úzké specializace. Pokud dětem nabídneme velmi specifický a pokročilý trénink příliš brzy, můžeme zanedbat jejich všestranný pohybový základ a omezit prostor pro postupný rozvoj v dorosteneckém věku. Věci, které dávají smysl v sedmnácti nebo devatenácti letech, nemusíme dělat už ve dvanácti. U přípravek a žáků proto dbáme na pestrost a přiměřenost tréninku. Úkolem odborníka totiž není jen vědět, co a jak dělat, ale také kdy s tím začít.

Takže se snažíte, aby se děti ve Zbrojovce nevěnovaly jen fotbalu?

Věnujeme se i multisportu, v jehož rámci děti vedeme k tomu, aby se nevěnovaly pouze fotbalu, ale vytvořily si široký pohybový základ. Chceme, aby si prošly různými sporty, získaly rozmanité pohybové zkušenosti a rozvíjely se dlouhodobě. Naším cílem není, aby dosahovaly vrcholu výkonnosti už ve třinácti, čtrnácti nebo patnácti letech, ale aby měly prostor svůj potenciál naplno rozvinout až v dorosteneckém věku a především v dospělosti.

Kdy by se tedy fotbalisté měli věnovat jen fotbalu?

Jeden přesný věk určit nelze, přechod by měl být postupný. Když se podíváme na profesionální hráče ve světě, řada z nich se až do čtrnácti nebo patnácti let věnovala na vysoké úrovni také jinému sportu. S věkem přirozeně narůstá počet fotbalových tréninků a v dorosteneckých kategoriích už hráči trénují prakticky každý den, takže na další sporty nezbývá tolik prostoru. Do čtrnácti či patnácti let by ale možnost věnovat se více sportům určitě mít měli. U nejmladších kategorií máme například tři tréninkové jednotky týdně, takže velmi záleží také na tom, co děti dělají mimo klub – jestli se přirozeně hýbou, věnují se jiným sportům nebo tráví aktivně čas s rodinou. 

Máte na mysli sportovat s dětmi i mimo jejich fotbalové tréninky?

Ano, přesně tak. Když mají děti volný víkend, hraje velkou roli, zda s nimi rodiče například vyrazí na kolo nebo podniknou jinou pohybovou aktivitu. Je rozdíl, jestli si řeknou, že dítě třikrát týdně trénuje fotbal, a další pohyb už proto nepotřebuje, nebo jestli je aktivní i mimo klub. Často se uvádí, že dnešním dětem oproti předchozím generacím chybí až milion kroků ročně, tedy téměř tři tisíce denně. Dětem chybí především neřízená a spontánní aktivita. Patřím ještě ke generaci, která trávila většinu volného času venku a rodiče nás večer museli nahánět domů. Doba se změnila, přirozeného pohybu ubylo a právě aktivita s rodinou může tento rozdíl pomoci částečně nahradit.

Rok jste strávil jako vedoucí výkonnostního oddělení chorvatského prvoligového klubu NK Istra. Co vám tohle angažmá dalo?

Především mi nabídlo jinou perspektivu. V českém prostředí věnujeme kondiční přípravě velkou pozornost a často ji řešíme do nejmenších detailů, což samo o sobě není špatně. V Chorvatsku jsem ale poznal trochu jiný přístup. Některé kondiční oblasti tam řešili jednodušeji, zároveň však kladli větší důraz na samotnou výchovu fotbalisty. Připomnělo mi to, že naším cílem není vychovávat skvělé atlety, ale především kvalitní fotbalisty. Angažmá mi proto přineslo řadu podnětů k přemýšlení, jak obě stránky co nejlépe propojit.

Kdo je Jindřich Vampola?

Pochází z Polné na Vysočině, kde začal trénovat nejmladší fotbalisty a už v patnácti letech získal první trenérskou licenci. K současné profesi ho nasměrovalo studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, které na poslední chvíli upřednostnil před Českým vysokým učením technickým. Je držitelem nejvyšší mládežnické licence UEFA.

Většinu dosavadní profesní kariéry spojil se Slavií Praha, kde působil jako kondiční trenér a GPS analytik. Před příchodem do Zbrojovky Brno pracoval jako vedoucí výkonnostního oddělení chorvatského prvoligového klubu NK Istra.

Absolvoval také dvě stáže ve Španělsku – nejprve v akademii druholigového klubu CD Lugo a poté na Univerzitě Baskicka. Postupně tak mohl nahlédnout do fungování klubů Celta Vigo, Athletic Bilbao, Real Sociedad, Osasuna Pamplona a Deportivo Alavés.

Ve vzdělávání pokračuje i nadále, protože ho vnímá jako nikdy nekončící proces.