Zdroje inspirace pro Romana Pivarníka? Strýc Ján či Karel Brückner

Zdroje inspirace pro Romana Pivarníka? Strýc Ján či Karel Brückner

B r n o - V zápasovém programu jste si během utkání se Slováckem mohli přečíst rozhovor s novým trenérem Romanem Pivarníkem. Jako obvykle vám nyní jeho přepis nabízíme i na webu.

V únoru oslavil padesát let, věkem je tedy druhým nejmladším koučem Zbrojovky od návratu do nejvyšší soutěže. Během hráčské kariéry naskočil do řady těžkých zápasů, v devadesátých letech okusil atmosféru tří hlavních evropských pohárů. Jako trenér působil v Rakousku či na Arabském poloostrově, naposledy vedl Plzeň – a nyní tedy Brno.

V následujícím rozhovoru se vám představuje nový kouč Zbrojovky Roman Pivarník. Po svém příchodu hovořil hlavně o současné situaci a o Zbrojovce, nyní ovšem přišla řeč spíše na minulost. A ta, jak již zaznělo, je v Pivarníkově případě opravdu bohatá.

Trenére, jaké byly vaše fotbalové začátky?
Ty první kroky byly přirozené, můj strýc Ján byl československým reprezentantem, takže jsem se ve světě fotbalu odmalička pohyboval. Hrával jsem nejprve živelně venku, jako každý, s organizovaným fotbalem jsem začal zhruba ve dvanácti letech. Kromě fotbalu jsem pak provozoval i jiné sporty, jak bylo obvyklé. Zúčastnil jsem se různých žákovských soutěží, olympiád, závodil jsem třeba v běhání.

Jak jste se z Piešťan dostal do Košic?
Moje maminka byla ze západního Slovenska, konkrétně právě z Piešťan, tatínek byl z východu. Když mi byly dva roky, odstěhovali jsme se do Košic. Za zdejší klub VSS hrál strýc Ján, takže bylo přirozené, že jsem tu začínal s fotbalem i já.

Strýc se v roce 1976 stal mistrem Evropy, jak jste to tehdy v rodině prožívali?
Bylo mi devět let, vzpomínky samozřejmě mám, i když je to už hodně dávno. Fotbal jsem díky strejdovi sledoval a odmalička se pohyboval na stadionu. Strejda mě brával na tréninky prakticky denně, jako malé děcko jsem si hrával opodál a znal jsem tím pádem všechny hráče. Turnaj pak pochopitelně celá rodina sledovala a fandila.

Ligovou premiéru jste si odbyl na vojně v Banské Bystrici, pak přišla Dukla. Hádám ale, že jako nejúspěšnější tuzemské angažmá hodnotíte až to olomoucké?
Po Dukle přišly krásné dva roky v Sigmě pod trenérem Brücknerem, kde jsme hráli i evropské poháry, po postupu přes Fenerbahce jsme vypadli s Juventusem.

A pak Rapid, další parádní roky.
Tam jsem zažil největší týmové úspěchy – výhra v poháru, titul, postup do finále Poháru vítězů pohárů a základní skupiny Ligy mistrů.

Tu tehdy hrálo šestnáct týmů, dostat se tam tedy nebylo nic snadného, že?
Nebylo, v předkole jsme narazili na tehdy hodně silné Dinamo Kyjev a postoupili. Ve skupině jsme pak hráli s Manchesterem a Juventusem. Na to jen tak nezapomenu, už jen proto, že mám doma dresy Del Piera a Jordiho Cruyffa (úsměv).

Na sklonku tisíciletí jste si vyzkoušel i poměrně exotické izraelské angažmá, jak k tomu došlo?
Úplně neznámé prostředí to tehdy pro nás nebylo, působila tam řada hráčů z naší soutěže. Namátkou Radovan Hromádko, Jozef Kostelník, Jozef Valachovič. A s Rapidem jsme v Izraeli byli na soustředění. Bylo to zajímavé angažmá ve specifických podmínkách. Teplota, vlhkost vzduchu – bylo to náročnější, ale program se tomu přizpůsobil.

A jaká byla úroveň soutěže? Hráči, kteří zdejší ligou prošli, často zmiňovali určitou taktickou volnost a rozevlátost.
Myslím, že tehdy to bylo ještě markantnější. Zdejší fotbal byl hodně o individualitách, hra nebyla tak svázaná pokyny od trenérů. Hodně velkou roli hrálo to, jaká pohoda v týmu byla, moc se to nedá srovnat s tím, jak a kam se fotbal nyní posunul.

Přejděme nyní ke kariéře trenérské, konkrétně k úplnému začátku. Od koho jste čerpal inspiraci?
Člověk si vezme od každého něco. Hodně jsem o trénování diskutoval se strejdou, který odkoučoval spoustu zápasů v arabském světě, byl v Austrii Vídeň a s Jožkou Venglošem ve Sportingu Lisabon. A pak samozřejmě Karel Brückner, který mě v řadě věcí ovlivnil. O fotbale jsem vždycky hodně přemýšlel, ještě v době hráčské kariéry.

Hned na úvod jste si ukousl pořádně ostrá sousta, že?
V HFK jsem začínal v těžké situaci, po podzimu klub ztrácel šest bodů na záchranu. Měl jsem profilicenci, nebyl problém okamžitě naskočit. Šlo o velmi těžkou štaci, která ale dopadla dobře, zachránili jsme se pár kol před koncem a další rok skončili devátí. Pak přišla Jihlava, kde to bylo podobné jako nyní. Přišli jsme v průběhu ročníku, kdy byla Jihlava poslední, ale po podzimu z toho bylo tuším čtvrté místo.

Co třeba anabáze v Saúdské Arábii? Hrála tam roli i zmíněná osoba strýce, Jána Pivarníka?
Hrálo to zásadní roli. Strýc tam vyhrál čtrnáct trofejí, mezi nimi i Asijský pohár, což je obdoba Ligy mistrů. I ten rok tam zrovna byl.

A jak zpětně hodnotíte tuhle misi? Po fotbalové i mimofotbalové stránce?
Angažmá jako takové bylo vynikající. Přebral jsem mužstvo, které se každý rok zachraňovalo, a skončili jsme sedmí. Po podzimu jsme dokonce byli pátí, za obrovské peníze jsme ale prodali nejlepší hráče. Existovala možnost tam zůstat, ale manželka se starším synem tam tolik zůstat nechtěli, protože pro ně tam nebyl tak jednoduchý život. Prostředí bylo složité a ne tak benevolentní. Pro ilustraci dodám, že teprve před pár dny jsem si přečetl, že v Saúdské Arábii mohou nově ženy řídit auto. Postupně se to uvolňuje, ale tehdy před třinácti lety to bylo hodně specifické.

Hodně se svého času psalo o tom, že byste měl spolu s Karlem Brücknerem trénovat rakouskou reprezentaci. Jak blízko to reálně bylo?
Měli jsme tam tehdy jít spolu a bylo to opravdu docela blízko. Já měl tou dobou angažmá v Prešově, to mne naplňovalo a nakonec jsem do toho nešel. Je to možná škoda, i z toho pohledu, že rakouský fotbal jsem měl zmapovaný. Přece jen jsem tam byl pět let, pak v Rapidu jako asistent, pracoval jsem na projektu národních mužstev.

Z tuzemských štací zatím asi řadíte nejvýš tu plzeňskou? Přece jen – mistr ligy, boj o Ligu mistrů, celé to prostředí týmu, který se během pár let vyšvihl ze dna na samotný vrchol. To zní hodně lákavě.
Bez diskuse to bylo nejvíc. Mrzí mne, že jsme vypadli v Lize mistrů s Razgradem. Kdo si ten zápas pamatuje, tak si vybaví, že jsme podali fantastický výkon. Bohužel – jak se zásadně nevymlouvám na rozhodčí – v tomto zápase nám opravdu ublížil. Po ruce soupeře jsme inkasovali na 1:1, regulérní gól nám neuznali pro ofsajd. Dotahovali jsme dvougólové manko a vedli 2:1, takže jsme potřebovali dát ještě dva góly a hráli jsme vabank. V samém závěru jsme pak inkasovali podruhé a zápas skončil remízou, byl to ale jeden z duelů, na které se nezapomíná.

Novináři popsali stohy papíru ohledně specifičnosti zdejšího prostředí. Jak to vidíte vy jako přímý účastník?
Upřesnil bych tu specifičnost v tom, že hráči jsou v týmu poměrně dlouho a velmi dobře se znají. Jejich hlavní síla je v sebevědomí, v tom, jak si věří v zápasech. Proto je vyhrávají. Samozřejmě ti hráči mají kvalitu, ale ta sama o sobě nestačí. Jsou to zápasoví hráči, ne tréninkové. V tom je to prostředí specifické. Plzeň v sobě má takovou sílu, jakou mívala dříve třeba Sparta.

Aktuálně je před vámi další výzva. Co jste za těch pár dní v Brně zatím všechno stihl?
Prioritou je nyní poznat tým. Máme v plánu se potkat se všemi hráči, trošku si to shrnout. Je trochu škoda, jak si teď zdravotně stojíme, v pátek jsme měli k dispozici třináct hráčů do pole a chybějí vesměs adepti na základní sestavu. Čeká nás hodně práce.

Poslední dotaz – máte české občanství, ale hovoříte spíše slovensky. Nebo možná československy. Podle čeho volíte v dané situaci slovíčka?
Od rozdělení mám české občanství a hovořím tak nějak československy. Přiznám se, že po těch letech už často neumím poznat, jestli je dané slovo české nebo slovenské (úsměv). Manželka je Slovenka, takže doma mluvíme slovensky, na děti se pak snažím hovořit česky, protože vyrůstají tady.

Díky za rozhovor a ať se daří!

další články

Program týmů Zbrojovky v týdnu od 18. do 24. března
Ostatní
18.03.2024 | Martin Lísal

Program týmů Zbrojovky v týdnu od 18. do 24. března

B r n o - V reprezentační přestávce má "áčko" volno, stejně tak i týmy U19 a U17. Béčko přivítá v...
U12: Zbrojováci přemohli Líšeň
Mládež
17.03.2024 | Martin Lísal

U12: Zbrojováci přemohli Líšeň

B r n o - Také mladší žáci kategorie U12 svůj vstup do finálové nadstavby zvládli na jedničku. V...
U13: Vysoká výhra s Líšní
Mládež
17.03.2024 | Martin Lísal

U13: Vysoká výhra s Líšní

B r n o - Mladší žáci Zbrojovky (U13) vstoupili do finálové nadstavby úspěšně. Na domácím hřišti...