Štohanzl: Indie? Zajímavá zkušenost, rád na to vzpomínám
B r n o - Jana Štohanzla jen tak něco nerozhází - a není divu. Jeho sportovní životopis totiž kromě standardních položek obsahuje také angažmá v exotické indické lize, konkrétně v Bombaji - v jednom z nejlidnatějších měst světa.
Štohanzl tam nastupoval po boku Anelky, Ljungberga a dalších věhlasných hráčů. "Skvělá zkušenost, rád na to vzpomínám," vrací se k tomu čerstvá posila Zbrojovky v dnešním rozhovoru.
Honzo, jak probíhaly námluvy se Zbrojovkou?
Poměrně rychle - k prvnímu kontaktu došlo zhruba v půlce minulého týdne. Před rokem jsem neprodloužil smlouvu s manažerem a od té doby jedu sám na sebe, rozhodil jsem sítě a z několika nabídek zvítězilo Brno. Důležité bylo, že mě chce trenér, Brno navíc odmalička znám a mám to blízko domů na Vysočinu. Tahle nabídka byla nejzajímavější.
Jaké jsou zatím první dojmy z angažmá?
Už jsem se rozkoukal, u nás není problém zapadnout do kabiny. Je tu hodně mladých hráčů, tedy alespoň myslím, že jsou mladí (smích). Nebo jen já stárnu? Ale není tu žádný problém, kluci vypadají v pohodě.
Co o fotbalovém Brnu víš?
V minulé sezoně jsme s ním hráli ve Slavii o pátou příčku - Zbrojovka byla těsně za námi, hrála dobře, nasbírala hodně bodů. Teď je tu nový trenér, vyměnilo se pár hráčů a uvidíme, jak na to navážeme. Trenéra Habance znám ještě z Teplic, to už je nějakých deset let. Doufám, že nový styl nám bude vyhovovat a že tomu dáme na trénincích nějaký řád.
Jak hodnotíš předcházející angažmá ve Slavii?
Na podzim mě hodně chtěli, na jaře klub ještě posílil a změnilo se to, což chápu. Měl jsem i nějaké zdravotní problémy - na podzim jsem nemohl hrát proti Boleslavi, ze které jsem hostoval, a šel hrát do třetí ligy, abych se udržel ve formě. Jenže v deváté minutě mě frajer sejmul tak, že mi skoro zlomil kotník. Takový je bohužel někdy fotbal. Věřím, že teď pomůžu Brnu.
Nemůžeme se nezeptat na indickou anabázi. Jak se tehdy přestup urodil?
Manažer tehdy dostal úkol sehnat asi padesát hráčů do draftu, měl dobré vztahy s panem Paskou, který vybíral asi osm hráčů od nás. Byl to tehdy první rok té soutěže, teď už je náročnější se tam dostat. V minulosti jsem Indii znovu řešil, ale trenéři si tam už vytahují spíše hráče, které znají. Z české ligy by to muselo být nějaké opravdu velké jméno, třeba jako Milan Baroš.
Jak na působení v Bombaji vzpomínáš?
Moc rád. Bylo o nás skvěle postaráno, šlo o zajímavou zkušenost, dařilo se mi i osobně. Herně bych to viděl jako něco mezi první a druhou ligou, podmínky byly ale náročnější, hrálo se ve vedrech každé čtyři dny, hodně jsme cestovali, létali. Neuměl jsem předtím ani pořádně anglicky, na škole jsem se učil němčinu, takže i tohle byla trochu zkouška.
A město jako takové? Bombaj je o fous větší než Boleslav...
Měli jsme štěstí v tom, že jsme bydleli v jednom z nejlepších hotelů. Ale když šel člověk ven, viděl ty obrovské rozdíly. Lidé tam žijí na ulici, dvě tyče a plachta, pod kterou bydlí celá rodina. Nepořádek, zápach, na to jsem si moc nezvykl.
A co indická kuchyně, nechybí ti?
Místní kuchyně je dobrá, i když hodně kořeněná. Do všeho dávají koriandr, který jsem začal nesnášet po čtrnácti dnech. To mi zůstalo, dodneška ho nemůžu cítit (smích).
Díky za rozhovor a ať se daří!
