Šéftrenér mládeže Luděk Zajíc: Nejvíce nás trápí absence vlastních ploch s přírodním povrchem

B r n o - Luděk Zajíc odkroutil v pozici šéftrenéra mládeže svou třetí sezonu ve Zbrojovce. Jaká byla? Co se povedlo, co naopak ne a co nás nejvíc trápí? Právě o tom je dnešní obsáhlý rozhovor.

Končí další mládežnická sezona, podařilo se udržet kýžený trend posunu směrem k vyšší kvalitě?
Kdybychom tuto otázku zjednodušili na umístění v tabulkách a zvýšení počtu mládežnických reprezentačních nominací našich hráčů, tak ano. Nicméně vzhledem k tomu, že se musíme srovnávat i s mezinárodní úrovní, jsme si vědomi našich nedostatků. Konkrétně to je technika, rychlost, vnímání a samostatné kreativní řešení herních situací, ve vyšších kategoriích pak silové schopnosti, intenzita hry, psychická odolnost - to jsou namátkou oblasti, které musíme stále zlepšovat.

Jaký máte názor na vztah mezi výsledky jednotlivých kategorií a rozvojem hráčů? Co je důležitější?
Soutěživost je principem sportu, takže chceme vyhrávat, ale ne za každou cenu. Cesta, kterou volíme, je cestou pestré, pozitivní výchovy hráče, kterého chceme dostat na ligový trávník, kde bude svým technickým uměním s míčem, fyzickým nasazením a sebevědomím bavit fanoušky. Většina hráčů se do ligy nedostane, matematicky to ani není možné, v tom je realita neúprosná. Radost ze hry a z týmových i individuálních zážitků by jim nicméně měla zůstat na celý život. Sport je zároveň procesem, při kterém se mladý člověk učí vyrovnávat se s překážkami i dílčími nezdary, což se mu později v reálném životě hodí. Tato úskalí by však přiměřeně svému věku měl zdolávat sám. Rodiče s trenéry by mu měli být ohleduplnými průvodci, ale ne lidmi, kteří mu z cesty odstraňují každé smítko.

Víme tedy, že o výsledky až tak nejde, ale přece jen - které vám udělaly největší radost? Mladší dorostenci?
Ano, mladší dorosty své moravské soutěže ovládly, tým U16 celkem suverénně - i z hlediska hry bylo zřejmé, že hráči předvádějí to, na co je zaměřen tréninkový proces. U17 je ročník, který i přes odchody některých dobrých hráčů v minulosti má stále svoji kvalitu a je jen na jednotlivých hráčích, jak se vyrovnají s rychlejší a důraznější hrou v devatenátce. Jejich hra však někdy měla nižší intenzitu a také součinnost měla být kvalitnější. Tým U19 měl velice špatný úvod, noví hráči se obtížně adaptovali na celorepublikovou úroveň. Po dobré zimní přípravě byly výkony i výsledky na jaře daleko lepší a nebýt zbytečných remíz v závěru soutěže, mohl tým atakovat páté místo. Přes posuny vyspělejších hráčů Šurala, Webera, Štrombacha a Záleského do juniorky by se do výše uvedeného umístění měl pohybovat každý rok, tak jako v sezoně předcházející, kdy skončil třetí. Starší žáci ve svých kategoriích rovněž výsledkově obstáli, družstvo U15 vybojovalo na celorepublikovém finále třetí místo a navázalo na své o rok starší kolegy, kteří v předcházející sezóně skončili druzí. Mladší žáci nemají v rámci svých skupin vždy tak silnou konkurenci a svoji kvalitu musejí porovnávat v rámci mezinárodních turnajů, kde většinou herně i výsledkově obstáli – konkrétně zmíním tým U13 na turnaji v Grazu. Podobně je to s přípravkami, které své soutěže kombinují s turnaji. Zde je důraz kladen na individuální výkony a stejně jako u všech kategorií na pozitivní atmosféru a radost ze hry.

Jaké jsou plány pro nadcházející ročník? Čeká mládež něco, co by stálo za speciální zmínku?
Proces výchovy je nekonečný a prostor pro zlepšování obrovský. Mimo zdokonalování tréninkového procesu se chceme věnovat i zkvalitnění stravovacího režimu hráčů. V průběhu jarní části jsme provedli analýzu pitného režimu a jídelníčku týmů od U14 po juniorku. Výsledky rozhodně nebyly uspokojivé. Strava a pitný režim jsou nejen základem regenerace, ale především předpokladem zdravého rozvoje mladého člověka. V tomto směru proto zintenzivňujeme své působení směrem k hráčům, popřípadě rodičům. Pracujeme i na další variantě, která by přímo zlepšila složení a frekvenci denního příjmu potravy a tekutin.

Jak náročné je zajistit pro mládežnické týmy hřiště s přírodní trávou a do jaké míry se to daří?
Přibližně od dubna do října využíváme travnaté plochy jiných klubů. To představuje pro klub velkou ekonomickou zátěž v podobě pronájmů a dopravy. V pronajatých prostorech samozřejmě nemůžeme plně realizovat potřebný tréninkový proces, který nesestává jen hodinku a půl dlouhého pobytu na hrací ploše, ale také z různých cvičení, teorie, regenerace a tak dále. Tyto procesy trvají minimálně stejně dlouho, jako vlastní pobyt na hrací ploše. Dalším negativem je rozptýlenost týmů po širokém okolí, což po dobu půl roku výrazně omezuje zpětnou vazbu šéftrenérů, ale i kolegů trenérů z jiných kategorií. Výchova mládeže je týmový proces s nutností otevřené komunikace a zpětné vazby. K tomu je však třeba mít týmy soustředěné v jednom objektu.

Registrujeme už ve Zbrojovce trend, kdy hráči z regionu dávají přednost angažmá v Brně před jinými kluby a nemizí naopak za lepším? I to býval v minulosti palčivý problém.
Ano, podařilo se získat hráče, o které byl výrazný zájem i jinde. Na druhou stranu nikdy nemůžete s jistotou tvrdit, že vám nikdo neodejde, představy lidí jsou různé, dílem z neznalosti, nepochopení, ale i vinou odlišného názoru na věc. Uvedu jeden příklad. V letošním roce odešel brankář Martin Klement do Jablonce. Mohl ještě na jaře chytat za tým U17, ale vzhledem k tomu, že v U19 máme pro příští sezónu Jirku Flodera a může zde naskočit i věkem odpovídající David Záleský z juniorky, dal Martin přednost přechodu do Jablonce. To je nicméně výsledkem specifické situace na gólmanském postu, kde máme poměrně silný přetlak. O svoji příležitost budou ještě bojovat Klementovi vrstevníci Krafek a Smrčka, takže konkurence je početná, ale chytat může v daném utkání jen jeden.

Mohl byste konkrétně rozvést, jak Zbrojovka drží krok s trendy ve vzdělávání a jak trenéři rozšiřují své schopnosti a vzdělání?
Vzdělávání našich trenérů probíhá na vnitroklubové úrovni jednak formou pravidelných konzultací, porad, ale i ukázkových tréninků, ve kterých se trenéři vzájemně vedou, aby se více vžili do rolí svých svěřenců. Trenéři, kondiční trenéři a další členové realizačních týmů sami i v součinnosti s vedením vyhledávají vzdělávací programy, kupříkladu známého „Coervera“, v poslední době populární kurzy koučingu zaměřené zejména na využití vnitřního potenciálu hráče. Dále mohu jmenovat přednášky a školení špičkových odborníků – Gérarda Houlliera, Pavla Vrby či Mariana Jelínka. Mimoto musí každý trenér absolvovat povinná školení fotbalové asociace, na kterých získává kreditní body, bez nichž by mu nebyla prodloužena trenérská licence. Trenéři, kteří nevlastní nejvyšší trenérské kvalifikace UEFA Pro nebo UEFA A mládež, jsou poměrně intenzivně vybízeni, aby postupně svoji kvalifikaci zvyšovali.

Fungují kouči Zbrojovky i v roli opačné, to jest v roli školitelů a lektorů?
Vzdělávání kolegů z jiných klubů je povinností každého mládežnického licencovaného klubu a je součástí hodnocení klubu při získávání nebo obhajobě licence. Probíhá prostřednictvím fotbalové asociace na kurzech různých republikových a kvalifikačních úrovní, ať již při studiu dané licence nebo prodlužování její platnosti, či prostřednictvím výše uvedených vzdělávacích programů, které však musí být akreditovány fotbalovou asociací. Známým způsobem šíření nových trendů mezi širokou fotbalovou veřejnost jsou takzvaní Létající trenéři, kteří předvádějí vzorové tréninky.

Zbrojovka pořádá či spolupořádá několik mládežnických turnajů – namátkou Zbrojovka Cup či Hejtmanův pohár. Uvažuje klub o realizaci dalších podobných turnajů?
Turnajů neprobíhá v průběhu sezóny málo, nevylučujeme ale, že další přibudou. Pořádáme turnaje více kategorií. Pro ty nejmenší se konají na různé úrovni, od té nejnižší pro hráče z regionu, až po ty nejvyšší s mezinárodní účastí. Bohužel většina akcí probíhá v zimním období na umělém povrchu. V okamžiku, kdy budeme mít vlastní přírodní povrch, se naše možnosti rozšíří.

Daří se navazovat kontakty a spolupráci s dalšími týmy mimo ČR?
Naprosto pravidelně se utkáváme se slovenskými a rakouskými kluby, například Slovanem, Senicou, Trenčínem, Ružomberokem, Žilinou, Trnavou, Rapidem Vídeň, St. Pöltenem, mladší kategorie se potkává s Grazem, anglickým Fulhamem, německým Dortmundem, hráči narazili i na Inter Milán. Letos přibude nejlepší rakouská akademie Salcburk. Tým U17 absolvoval v červnu All Stars Cup v Praze, kde se utkal s Lyonem, Herthou Berlín, Portem či japonským Jeff United. Věříme, že získané zkušenosti pomohou rozvoji našich hráčů, protože každá fotbalová škola je jiná. V tomto trendu chceme pokračovat, je to samozřejmě otázka financí, kontaktů a vhodných termínů.

Co brněnskou mládež nejvíce trápí, kde nás tlačí bota?
Jednoznačně je to absence vlastních hracích ploch s přírodním povrchem. Musíme touto cestou poděkovat Spartě Brno, Tuřanům, Horním Heršpicím, Řečkovicím a Mokré-Horákov, kde jsme našli dočasný azyl. Zbrojovka by však měla mít vlastní plně funkční sportovní zázemí s dostatečnou kapacitou hracích ploch, krytou hrací umělou plochou, kvalitním sociálním zázemím, regenerací, ubytováním, jídelnou, popřípadě kuchyní, učebnami a tak dále, jak jsem již zmínil v jedné z předchozích otázek. Mimo přímého zkvalitnění tréninkového procesu by se posílila i prestiž klubu, města a regionu. Profesionální, příjemné zázemí by v neposlední řadě zvýšilo zájem o fotbal mezi těmi nejmenšími a jejich rodiči, stejně tak by se snadněji získávali hráči z nejširšího okolí. Je smutné konstatovat, že klub z druhého největšího města republiky je v tomto ohledu Popelkou. Přejeme si, aby vedení klubu, které se snaží situaci intenzivně řešit, nalezlo podporu na odpovídajících místech.