Ondřej Sukup: Fotbalově jsem byl v Bulharsku spokojený, ale nastal čas na návrat

B r n o - Rok a půl na pobřeží Černého moře je minulostí, ode dneška je Ondřej Sukup zpátky doma. Konkrétně ve Zbrojovce, se kterou dnes podepsal smlouvu na dva a půl roku. V prvním rozhovoru přišla řeč nejen na samotný přestup, ale také třeba na zkušenosti z Bulharska, kde si Sukup za uplynulé období udělal slušné jméno.

A že zdejší soutěž není žádná selanka, to ví i Zbrojovka. V předloňské zimní přípravě svedla bitvy s Razgradem (0:0) a Levski Sofia (0:1). Zejména první duel byl hodně náročný - a kvalitu Razgradu potvrdil i sám Ondra.

Ondro, prozradíš nám, jak se tvůj přestup upekl?
Upekl se poměrně rychle. Z rodinných důvodů jsem se rozhodl, že se vrátím blíž k domovu. Máme dvě malé děti, manželka se s nimi vrátila už v září, protože malá začala chodit do školky. Bude mít šest let, takže už má předškolní rok a v Bulharsku nám ve školce plakala. Čtyři měsíce jsem byl ve Varně sám, režim trénink – domů, život mě moc nenaplňoval. Tak jsme si řekli, že udělám změnu a zkusím si sehnat klub doma, abych mohl být s dětmi blíž a mohli jsme si tu udělat zázemí. Nastal čas na návrat.

A kdy přesně se začalo rýsovat, že skončíš právě v Brně? Měl jsi i jiné nabídky?
Před pár dny jsem byl na jednání ve Varně, kde mi umožnili odchod, s panem Pivarníkem jsem byl v kontaktu pár dní předtím, abychom si něco nastínili. Po rozhovoru s ním jsem preferoval Brno, i když později přišly i jiné nabídky. Ani jsem je moc neřešil, Brno bylo hlavní. Je to velké město, velký klub, takže jsem za tu nabídku byl hodně rád. Jsem rád, že to vyšlo a jsem tady.

Byla pro tebe důležitá také délka spolupráce?
Každý chce mít nějakou perspektivu, důležité to bylo. Jsem rád, že to není nějaké půlroční angažmá; chtěl jsem do klubu, kde bych viděl budoucnost. I díky tomu jsem ty ostatní možnosti ani neřešil a soustředil se na Zbrojovku.

Ve Varně s tebou hrál i odchovanec Zbrojovky Honza Malík, čerpal jsi informace také od něj?
S Honzou jsme pořád v kontaktu, známe se dobře a určitě se potkáme. O Brnu mi vyprávěl už během angažmá ve Varně hodně, takže jsem věděl, jak to tu funguje. Naslepo jsem tedy nešel, ani jsem nemusel nic zjišťovat.

A určitě je pro tebe výhodou, že se znáš s trenérem Pivarníkem.
Potkali jsme se už v Sigmě, tehdy jsem vlastně začínal v lize, přišel jsem ze Znojma bez ligových zkušeností a s velkým fotbalem se teprve sžíval. Určitě to hrálo roli, je výhoda, že se navzájem známe a víme, co od sebe čekat. Věřím tedy, že přijde trochu jiný hráč, než kterého si pamatuje (úsměv). Mám od té doby něco odehráno a doufám, že to bude vidět, že to nebude jen hozené na papíře v podobě nějakých čísel.

Co víš o brněnském podzimu?
Musím říct, že mám Brno docela nastudované. Když jsem byl ve Varně sám, sledoval jsem podrobně českou ligu, hlavně moravské týmy. Ani jsem se nedíval na tabulku, protože trenéra znám a vím, jak hodně je náročný. Věřím, že to pod ním bude jenom lepší. Přehled mám, trenér tu je chvilku, ale už tomu dal nějaký rukopis. Ale ještě je před ním i před námi hodně práce.

Jak jsi na tom se znalostí kádru a přímých konkurentů o sestavu?
Hráče nasledované mám. Konkurence je všude, uvidíme na hřišti, jak nám to půjde. Osobně znám z hráčů Lukáše Vraštila ještě z Baníku a Radka Buchtu ze Znojma. A taky Dušana Melichárka, který je stejně jako já z Uherského Hradiště.

Mohl bys konkretizovat první cíle, které si před sebe kladeš?
Hlavně bych se chtěl probojovat do základní sestavy. Potom pomoci týmu, protože kvůli tomu jsem přišel. Rád bych Zbrojovku pomohl dostat do vyšších pater tabulky. Hlavní teď je makat na sto procent, abych se do toho dostal.

Jaký herní post je pro tebe ideální?
Teď ve Varně jsem hrával většinou vpravo, sem tam na stoperu, křídlo. V Baníku jsem hrával zase dva roky vlevo. Pravou mám silnější, ale s levou taky nemám problém, můžu nastoupit na obou stranách.

Řešili jste už doma i logistické věci, hlavně bydlení?
Doma jsem v Uherském Hradišti, s manželkou tam oba máme rodiny, zatím tedy budu asi dojíždět. Pak to budeme řešit, je to zatím velice čerstvé. Postupně se asi budeme dívat po nějakém bydlení, skrz děti. Uvidíme.

Jaký je tvůj nejbližší program?
Do zápasu proti Znojmu jsem ještě nezasáhl, ráno jsem si dal individuální trénink a zítra se připojím k týmu. Přece jen jsem ještě nebyl s balonem, jen běhám. Bylo by symbolické hrát proti Znojmu, ale třeba to vyjde jindy, oba soupeři se potkávají často. Na první poločas jsem se byl podívat, pak už jsem musel odjet do Uherského Hradiště. Musím oblítat úřady.

Život ve Varně? Ideální pro fotbalistu, s rodinou složitější

Mohl bys krátce srovnat obě soutěže, bulharskou i českou?
Úroveň bulharské soutěže není vyšší nebo nižší, liší se spíš samotným charakterem. Bulharská je techničtější, víc tam vynikají individuality. Česká je hodně soubojová, taktičtější. V Bulharsku končí hodně zápasů remízou 0:0, i když jsou hráči šikovní, v koncovce jsou malinko horší. Rozdíly jsou dané také podmínkami, v létě tam je přes 40 stupňů, takže se trénuje v osm ráno a pak večer v sedm. Jinak jsou tréninky stejné, příprava taky. Těším se teď každopádně na něco nového, na kluky, realizační tým.

A jak se v Bulharsku hrálo tobě osobně?
Fotbalově jsem tam byl spokojený a věřím, že díky charakteru ligy jsem se posunul i individuálně. Z Baníku jsem odcházel po operaci, moc jsem toho v závěru nenahrál. V Bulharsku jsem se uchytil dobře a odehrál všechno, nějaké jméno jsem si tam udělal. To mě posílilo, získal jsem další zkušenosti a začal si víc věřit.

Zbrojovka předloni hrála přípravný zápas s Razgradem, zázemí tohoto klubu je na hodně vysoké úrovni, že?
Razgrad má individuálně hodně silné hráče, zápasy s ním, to byl kolotoč. Chvilku trvá, než si sednou a sehrají se, třeba české týmy podobné soupeře přehrávají často díky taktické vyspělosti. Ti hráči by mohli hrát v kdejakém evropském týmu, vybírají si nejlepší Brazilce z brazilské první ligy. Odmítají třeba Německo, protože i v Razgradu mají hodně dobré podmínky. Udělají si tam svou partu, ani se tam nemluví bulharsky, protože Bulhaři jsou tam tak tři.

Jak je na tom v tomto ohledu Varna?
Varna je tradiční klub, jeden z nejstarších v Bulharsku, a nastavené to má trošku jinak. Ve vedení hodně dbali, aby tam byli z většiny Bulhaři. Mají sice silné majitele, ale ti asi nechtěli investovat víc, nastavil se tam nějaký strop. Varna hraje spíš důrazný fotbal.

Což v minulé sezoně neslo výsledky.
Loni jsme měli dobrou sezonu, skončili jsme po základní části čtvrtí. V nadstavbě už se nám tak nevedlo a bylo z toho šesté místo. Ale splnili jsme cíl, kterým byl právě postup do té šestičlenné nadstavby. Letos na to tým nějaký ten bod zatím ztrácí a musí to dohnat.

A jaký byl ve Varně mimofotbalový život?
Ideální pro fotbalistu, pro rodinu ale složitější, jak už jsem říkal v úvodu. Varna je přímořské město, druhé největší v Bulharsku. Se službami nebyl problém, letní život je tam fajn. Lidé jsou tam upřímní, i když život se tam malinko zastavil. Za to angažmá jsem si tam našel dost kamarádů a určitě si dovedu představit tam trávit třeba dovolenou. Pokud bude možnost, podívám se tam.

A co odlišné kývání hlavou, jak dlouho tě mátlo?
Ještě tak dva měsíce zpátky jsem trochu tápal (smích). Kroutí tam hlavou všelijak, ale po tom roce člověk rozumí zhruba všechno a pak už s gestikulací není problém.

O bulharské mentalitě se traduje, že je hodně horkokrevná. Postihlo to i tebe?
Já byl divoký spíš před příchodem sem, dostával jsem hodně žlutých. Trochu jsem se uklidnil, dával si pozor. Na tréninku se to párkrát semlelo, já se vždycky držel spíš dál (úsměv).

Když se vrátíme v čase, jak se vlastně tvůj přestup do Bulharska urodil?
Pomohl mi Todor Yonov, se kterým jsme se znali ještě ze Znojma. Zaručil se, že do všeho jdu naplno. Pak po příchodu už bylo na každém z nás, jak si poradil. V Bulharsku je to složité v tom, že člověk dostane jen jednu šanci. Když ji nechytne, jde pryč. Není to jako tady, kde jsou dlouhodobé smlouvy a víc jistoty. Ve Varně například skončilo v létě dvanáct hráčů. Tady se jde spíš po trenérech.

Bylo složité se odhodlat k odchodu, když sis v soutěži vydobyl určité renomé a vybudoval jméno?
Ono nejde o jméno. Já se vždycky snažil dávat fotbalu sto procent a pak už záleželo na tom, jak se to vyvine. Doufám, že tady mi to taky sedne. Není jednoduché odejít, když se vám daří, ale věřím, že tady se mi bude dařit taky. Jinak bych do toho nešel.

Díky za rozhovor a ať se daří!