Liga mistrů? Ještě teď mám husí kůži, vzpomíná s úsměvem Jablonský

B r n o - V sobotním zápasovém programu se vám podrobněji představila jedna ze zimních posil – Tomáš Jablonský. Jako obvykle vám nyní nabízíme přepis rozhovoru na webu.

První interview s devětadvacetiletým levým obráncem jste si mohli přečíst už po jeho příchodu. Nyní jsme se podrobněji ohlédli za Tomášovou dosavadní kariérou a naťukli také mimofotbalová témata.

Tomáši, jaké byly tvoje fotbalové začátky?
S fotbalem jsem začínal v sedmi letech. Táta nás s bráchou vzal na trénink na Jižní Město, do týmu FC Háje. Bydleli jsme na Pankráci, takže netuším, proč si vybral zrovna Háje, ale asi to byla dobrá volba (úsměv).

Kam to vlastně bratr v kariéře dotáhnul?
První roky jsme hráli spolu, ale on je o rok starší, takže v žácích už byl vždy o kategorii výš. Hrával v útoku. Dotáhl to do divize, pak ho přibrzdilo zranění kolene. Vůbec měl těch zranění dost, ale fotbalista to je výborný. Jsem rád, když si spolu třeba v zimě na nějakém turnaji můžeme zahrát.

Jakým vývojem prošel tvůj herní post?
Po přípravce, kdy se většinou posty moc neřeší a všichni lítají za balonem, jsem hrával ve středu zálohy. V Hájích jsem takhle byl kapitán, nějakých sedm osm let. Takový ten chytrý hráč, co je pořád na míči a rozdává přihrávky. Na Žižkově jsem poté hrál podhrot, povedlo se mi dát devatenáct gólů za sezonu. Pak jsem přešel do Slavie, kde jsem až do mužů hrával levou zálohu, v dorostu se mi taky celkem střelecky dařilo. První přesun do obrany přišel až na hostování na Kladně. Trenér Šilhavý nás během utkání v Plzni prohodil s Honzou Krobem, vyhráli jsme tehdy 2:1 a od té doby hrávám v obraně. Držel se toho pak po návratu do Slavie i pan Jarolím a zůstalo mi to.

Míval jsi jako malý fotbalista nějaký konkrétní sen?
Zprvu ne. Až když jsem to všechno začal trošku vnímat, táhlo mě to za Robertem Baggiem. Viděl jsem ho na mistrovství v roce 1994 a od té doby jsem tíhl k němu. Bylo mi celkem jedno, jestli bych si zahrál s ním, nebo proti němu (úsměv).

Po slavném Italovi máš i přezdívku. Měl jsi v kariéře ještě i jiné vzory?
Později, když už jsem nebyl zaujatý jen Baggiem, sledoval jsem hodně hráče z levé strany hřiště. Ve Slavii se mi hodně líbil Ruda Skácel, ten byl opravdu vynikající. Z cizích hráčů třeba Arjen Robben, na kterého jsem si pak taky trošku hrál (smích).

Vraťme se do Slavie. Tam jsi krátce po sobě zaznamenal premiéru nejen v lize, ale i v Lize mistrů. Asi se nemusím ptát, na co vzpomínáš víc.
Liga mistrů, to byl zážitek na celý život. Odehrál jsem tři zápasy – debut na Arsenalu, kde jsem střídal a hrál druhý poločas, pak minutu doma v odvetě a poločas se Sevillou. Nejvíc samozřejmě vzpomínám na ten první zápas. Byl plný stadion, nádherný trávník, zázemí, do toho znělka Ligy mistrů. Ještě teď mám husí kůži. Těch vzpomínek vlastně tolik nemám, protože jsem byl v pořádném transu (smích). Potkal jsem se s Adebayorem, Walcottem, Gilberto Silvou, taky Tomáš Rosický už tou dobou v Arsenalu byl. Za Sevillu zase hráli Jesús Navas, Dani Alves. Všechno kolem zkrátka bylo úžasné a přebilo to ten výsledek.

Z té doby pocházejí i tvé reprezentační starty za lvíčata. V týmu ses potkal i s jedním ze současných spoluhráčů, Kubou Řezníčkem. Pamatujete si na to?
Zrovna nedávno jsme se o tom bavili, našel jsem doma ještě kopačky z těch zápasů (smích). I Kuba si vzpomněl. Hrál jsem proti Portugalsku a pak kvalifikaci v Turecku, kde jsme prohráli 0:2.

Tvoje kroky pak v roce 2008 vedly do Jablonce, spolu s Honzou Kovaříkem. Mohl jsi tehdejší trejd ovlivnit, nebo tě postavili před hotovou věc?
Popravdě jsem už byl domluvený se Slováckem, smlouva byla před podepsáním. Když jsem byl na tenise, volal mi pan Pelta a ptal se, jak to vypadá a jak se těším do Jablonce. Já mu odpověděl, že za nabídku děkuju, ale už jsem domluvený se Slováckem. On mi ale vysvětlil, jaká je domluva klubů, že s Honzou jdeme za Adama Hlouška. Musím ale s odstupem říct, že to byl dobrý krok a nelituju toho.

Není divu, v Jablonci se ti celkem dařilo, že?
Byly to dobré roky, vzpomínám na to v nejlepším. Dařilo se mi, odehrál jsem toho asi nejvíc za kariéru, vstřelil všechny tři góly (smích). A vedlo se i klubu, skončili jsem druzí, pak třetí, hráli finále poháru a po pár letech ho dokázali konečně i vyhrát.

Po šesti letech přišel přestup do Slovanu Bratislava. Jaké pohnutky tě k tomu vedly?
Cítil jsem, že už potřebuju změnu, přece jen to byla dlouhá doba. Byl jsem spokojený, nic mi nechybělo, nabídli mi novou smlouvu, ale já toužil vyzkoušet něco jiného. Přišla nabídka ze Slovanu a ani tohohle kroku nelituju. Hned ze začátku jsme pod Franzem Strakou vyhráli Superpohár, v boji o Ligu mistrů vyřadili Tiraspol a zastavil nás až Borisov. Zahrál jsem si ale Evropskou ligu, třeba proti Neapoli to byl taky velký zážitek. Hamšík, Higuaín a další hráči, já osobně hrál proti Callejónovi. Jako týmu nám to ale nevyšlo, ve skupině jsme skončili poslední.

Obloukem se vracíme do Slavie, kam jsi přišel v létě 2015 na testy, které byly nakonec úspěšné. Ovšem Slavia už tou dobou byla v trochu jiné situaci, než před odchodem. Co bylo podle tebe příčinou?
Myslím, že první roky se kádr posílil a doplnil dobře. Klapalo to, jak mělo, ale pak asi přišly příliš velké oči. Utrácely se velké peníze za drahé hráče, kteří ale do klubu nezapadli, přitom podle mého názoru bylo ve Slavii dost dobrých fotbalistů. Ale takový je fotbal, jednou jsi nahoře a jednou dole. Když jsem se vracel, byla hlavní starostí spíše záchrana, ale nakonec jsme skončili pátí a hráli Evropskou ligu.

Jak velká byla personální obměna kádru a realizačního týmu?
Část hráčů jsem ještě znal – Martina Latku, Milana Černého, Standu Vlčka, který už byl vedoucím mužstva, trenéra Radka Černého. Paradoxně se spíš obměnili další členové realizačního týmu, kustod nebo masér.

Nyní jsi v Brně, ovšem se Zbrojovkou se proti Slavii postavíte v posledním kole. Předpokládám, že to je pro tebe velké lákadlo?
Může se stát, že Slavia bude bojovat o titul, ale já hlavně doufám, že už tou dobou nebudeme řešit záchranářské starosti a budeme v klidu tam, kde chceme být. Koukám tedy hlavně na to, abychom se před posledním kolem nestrachovali.

V kariéře jsi poznal spoustu zajímavých a originálních trenérů – řeč byla už o Franzovi Strakovi, Karlu Jarolímovi. Které bys zmínil jako další?
Bylo jich opravdu hodně, nerad bych na někoho zapomněl. Pan Šilhavý, pan Uhrin, Luboš Kozel mi přirostl k srdci. Právě pod ním jsem spolu s Honzou Kovaříkem hrál takový ten robbenovský styl (úsměv). Pan Komňacký, pan Kotal… Byl jsem u toho, když přišel z juniorky Roman Skuhravý, hned jsme vyhráli pohár.

Václav Kotal vedl dlouho i Zbrojovku, jak vzpomínáš konkrétně na něj?
Kvalitní a výborný trenér, vše měl poctivě připravené. Ze začátku jsem pod ním hrával, pak se ale dařilo Filipu Novákovi, já už tolik nehrál. Bylo to ale oprávněné, Filip měl opravdu formu.

Když jsme se spolu bavili naposledy, měl jsi čerstvě vyřešené bydlení. Už se ti povedlo se zabydlet, sešroubovat nábytek a tak podobně?
Je to přesně tak, jak říkáš (smích). Mám za sebou asi týden, vše je smontováno, nakoupeno, zařízeno. Už se tedy doma cítím opravdu jako doma.

Zbyl už čas na nějaký mimofotbalový život? Víme, že je tvým velkým koníčkem hudba, máš ještě i jiné záliby?
Mám rád sport, chodím do kina. V podstatě na všechny žánry, i když rád mám hlavně komiksové hrdiny. A pak jeden poměrně netradiční koníček, lukostřelbu. Tomu se věnuju, co to jen jde. Stavím si za Prahou dům, kde budu mít i střeleckou arénu.

Jak se k takovému koníčku člověk dostane?
Přišlo to až později, hlavním popudem byl film Pán prstenů. Oblíbil jsem si elfy, zjistil, co vlastně lukostřelba obnáší, zkusil si to na Matějské a od té doby se tomu věnuju.

Takže už přes deset let? Jak trénuješ? Tahle záliba asi není vhodná na doma.
V bytě se to provozuje těžko, ale taky se dá (smích). V Brně jsem zatím ještě nebyl, musím se podívat, jestli tu nějaká aréna je. I do přírody to jde, v Praze jsem chodil za město. Samozřejmě to musí být někde na poli, v přehledném terénu. Ne v lese nebo mezi lidmi, to by nebylo to pravé (smích).

A když se ještě vrátíme k hudbě, té se věnuješ jak dlouho?
Asi od základní školy, kde jsme měli hudební výchovu. Vždycky se mi líbil zpěv, třeba u táboráku na škole v přírodě. Pak jsem k vánocům dostal klávesy a začal i hrát.

Díky za rozhovor a ať se daří!