Junioři navštívili trénink nevidomých futsalistů

B r n o - Bránit, útočit, střílet. A přitom nic nevidět. Pro mnohé nepředstavitelné, pro nevidomé futsalisty, kteří touží hrát nejpopulárnější hru na světě, zcela běžné. S hráči oddílu Avoy MU Brno si minulý víkend zatrénovali i junioři Zbrojovky.

Sami si tak na hřišti hornoheršpické školy ZŠ Bednářova otestovali, jak náročné je hrát fotbal a přitom mít takřka nulovou orientaci v prostoru. Jak těžké je, když se nemůžete spolehnout na jeden ze smyslů a musíte si tím spíše pomoci těmi ostatními.

Junioři spolu s hráči klubu dohromady vytvořili čtyři týmy, sehrál se tak jakýsi miniturnaj. Samozřejmě po nezbytné přednášce a ozřejmení základních pravidel (naleznete je v samostatné kapitole).

Že se v turnaji více dařilo domácím, je nabíledni, ale o to v turnaji vůbec nešlo. Zbrojováci si na závěr otestovali i penaltový rozstřel.

Oba kluby tak úspěšně navázaly spolupráci, již teď je jasné, že další podobné podniky budou následovat. „Nesmírně zajímavá a poučná zkušenost. Nám nezbývá než hluboce před všemi smeknout, že i s takovým handicapem dokáží hrát a bojovat,“ vyjádřil nevidomým futsalistům respekt trenér juniorů Richard Dostálek.

Stručný popis futsalu pro nevidomé

Futsal pro nevidomé se (jakožto paralympijský sport) řídí pravidly stanovenými Mezinárodní asociací nevidomých sportovců (IBSA). Pravidla vycházejí z těch tradičních, týmy jsou složeny ze čtyř hráčů a brankáře, o výhře rozhodují góly.

Míč je v každé hře pomůckou zcela zásadní, ve futsale pro nevidomé to platí obzvlášť. Obsahuje vnitřní zvukový systém, díky němuž je při pohybu slyšet. Druhým důležitým prvkem, který má trochu odlišnou roli, jsou brankáři. Ti totiž vidí, kromě tradiční role (zabránit soupeři vstřelit gól) navigují slovně spoluhráče – klíčová je schopnost rychle, stručně a srozumitelně napomáhat spoluhráčům v orientaci.

Ve hře jsou v pohybu omezeni prostorem brankoviště. Nejsou ovšem jediní „dirigenti“ – každý tým má navíc tzv. pasivní účastníky hry, trenéra a navigátora za brankou. Brankář diriguje hráče na obranném území, trenér v prostřední části hřiště a navigátor u branky soupeře (za kterou se nalézá).

Hráči mají při utkání nasazené neprůhledné klapky, aby i při rozdílnosti zrakových poruch byly zaručeny stejné podmínky pro všechny. Zásadním pravidlem je to, že hráč, pohybující se směrem k míči, musí zřetelně vyslovit slovo „voy“ (španělsky, český ekvivalent přibližně „jdu“). Borec, který aktuálně drží míč, tak má přehled o tom, zda se k němu někdo blíží. Neužije-li hráč onoho slůvka, měl by rozhodčí odpískat faul.

Posledním důležitým prvkem hry jsou mantinely, ty napomáhají plynulosti hry (míč se odrazí zpět do pole, nejde o aut) a v neposlední řadě jsou také dalším prvkem, který přispívá ke snazší orientaci.

První světový šampionát v tomto sportu se konal roku 1998, do programu paralympijských her byl futsal pro nevidomé zařazen v Aténách 2004. Oba turnaje vyhrála Brazílie, která je spolu se Španělskem hlavním průkopníkem tohoto sportu.

Zpracováno s přispěním stránek Avoy MU Brno.